„Narodil jsem se tady, v Nedašově, a vyrůstal jsem uprostřed krásné přírody. Jsem za to moc vděčný. Všichni tady o sobě víme, známe své osudy, své příběhy. Pamatuji si, když jsem ještě jako školák hlídal ovce. Tři roky po sobě, celé prázdniny,“ začal své vyprávění čtyřiatřicetiletý Nedašovan Petr Šenkeřík.

Ještě jako chlapec, vždy na začátku léta dostal od rodičů nějaké peníze na jídlo a odstěhoval se do šest kilometrů vzdálených kopců, aby tam hlídal stovky ovcí.

Chleba, salám, hřiby

„Spal jsem v indiánském tee-pee, a protože jsem byl kluk puberťák, tak jsem si z peněz od rodičů koupil startky (cigarety pozn. redakce), a pak mi zbylo už jen na pecen chleba a štanglu salámu. S tím jsem musel vystačit týden. Tak jsem sbíral houby a ty jsem si smažil na rozpáleném ohni. Také jsem sbíral lesní jahody a truskavce,“ popisoval Petr Šenkeřík.

Nyní pracuje jako hrobník a tak i přes svůj mladý věk už ví hodně o životě i smrti. Přesto neztrácí svůj typický valašský humor a poctivost a ochotu se na ostatní nevykašlat.

„Tady ten kraj je takový, že lidé si pomůžou, kde můžou,“ zmínil s úsměvem.

Tvrdohlaví s dobrým srdcem

Uprostřed obce září nově opravená škola a školka i dětské hřiště.

„Každý rok máme ve škole okolo tří set dětí, vždy otevřeme jednu nebo dvě třídy prvňáků. Chodí k nám totiž i děti z Návojné a Nedašovy Lhoty. U nás se průměru ročně narodí okolo patnácti dětí,“ vysvětluje Alena Nováková.

Právě dětem schválilo tamní zastupitelstvo peníze pro kroužek mladých hasičů. Vždyť nedašovští hasiči patří dlouhodobě ke špičce v hasičském požárním sportu v kraji. Další novinkou a radostí je jistě i to, že fotbalisté Nedašova si „vykopali“ krajský přebor.

Starostka Nováková ještě pokračuje ve výčtu radostných novinek a vyjmenovává, co se v obci povedlo. „Za dobu, kdy tady dělám starostku, se podařilo pro obec získat sto milionů korun v dotacích,“ připomíná částku, která hodně vypovídá.

Co Nedašovany trápí, jsou problémy s vodou, i ty se tady chystají ale řešit.

„Říká se nám Tarahúni, to je kvůli té naší nátuře. Jsme svérázní a tvrdohlaví, ale máme dobré srdce,“ říká s úsměvem starostka Nedašova Alena Nováková.

A má opravdu. Při prohlídce středu obce narážím na skupinu čtyř místních obyvatel. Sekají dřevo a je vidět, že jim práce nevadí.

Vždyť tady, na Valašsku, zahřeje všem tělo i duši dobrá domácí slivovice a tak o výbornou náladu není nouze. Ale aby novinářům tady někdo z místních řekl své pravé jméno , je asi nemožné.

„Jmenuji se Radovan Krejčíř, zkouší to nejdřív údajný Josef Novák…

A jak se všem v Nedašově žije?

„Dobře, nejvíc si ceníme naší okolní přírody, říkají svorně. Co vítají, je snadná dopravní obslužnost i nové sportoviště, či zdravotní středisko a pošta.

„Ale omezili nám otevírací dobu v hospodě. Až ode dvou,“ stěžuje si další z nich a mrkne na mě. (před uzavřením všech podobných zařízení kvůli vyhlášenému stavu nouze, poz. red.)

Na co v Nedašově nezapomínají, je křivda, která tam byla spáchána před jednasedmdesáti lety. Tenkrát byl za své kázání zatknut státní bezpečnostní tamní kněz František Půček. Lidé se jej ale zastali. Mnoho místních mužů proto bylo pozatýkáno, mučeno, vyslýcháno a odsouzeno.

„Moje maminka má příští rok devadesát let a pamatuje si to, “ zmínil muž a pouští se zase do práce.

„Někdy zase za námi přijeďte,“ zvou mě na rozloučenou.