Tetujete už pár let, jak jste se k tomu dostal?

Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím. Po střední škole přišel kamarád s novým tetováním. Já jsem byl v období, kdy jsem se hledal a tohle pro mě byl takový impuls. Vyzkoušel jsem to, chytlo mě to a nepustilo do teď.

Studoval jste uměleckou školu?

Po základní škole jsem chtěl jít na Uměleckou průmyslovku do Uherského Hradiště, ale rodiče mi řekli, že bych mohl vystudovat něco, co mě uživí a že kreslit můžu ve volném čase. A vidíte, dostal jsem se k tomu i tak. Chvíli jsem byl na vysoké umělecké, ale to už bylo v době, kdy jsem tetoval. Studium už pro mě nemělo takový význam. Dokázal jsem se posunovat dál i bez školy.

Pamatujete si, co jste komu vytetoval jako první?

První byl pavouk kamarádovi na záda. Zkoušel jsem tetovat na umělou kůži, ale to mi přišlo úplně nesmyslné, tak jsem šel rovnou na tu lidskou…

V čem je vaše práce nejnáročnější?

Je to náročné na karpální tunely, protože celý den pracujete zápěstím a taky na záda, jelikož jste pořád v předkloněné pozici. Ale nejvíce náročné je to asi na hlavu. Je to neustálá práce s lidmi. Tatér by měl určitě zvládat i roli psychologa. Ne vždy je to jednoduché.

Co ještě člověk potřebuje k tomu, aby se mohl stát tatérem?

Určitě by měl mít talent na kreslení, a hlavně pevnou vůli, trpělivost a píli. Z těch praktických věcí je potřeba mít rekvalifikační kurz v oboru porušování integrity lidské kůže a kosmetický kurz, což je docela nesmysl našich úřadů. Potřebujete mít jen ten papír, ale tatér na kurzu nedělá nic. Většinou přijde, vezme papír a odchází. Dohromady nyní oba kurzy stojí asi padesát tisíc.

V tetování se pořádají i různé soutěže. Účastníte se jich?

Ne, tohle není něco, co by mě lákalo. Nelíbí se mi jejich pojetí. Jsou tam davy lidí a je tam hlučno. Já mám na práci radši svůj klid.

Jak byste charakterizoval svou tvorbu?

Nerad ji nějak škatulkuji. Baví mě tetovat volnější věci a dávat do toho něco ze sebe. Je to hodně individuální a záleží na konkrétním člověku, kam to spolu dokážeme posunout.

Je naopak něco, co byste odmítl vytetovat už z principu?

Určitě ano. Nemám úplně vyhraněné, co dělám, ale je toho spousta, co nedělám. Určitě bych nevytetoval Polynéské ornamenty, Japonsko, biomechanické vzory a podobně. Sám to nemám rád a chci tetovat hlavně své věci, takže se stává docela často, že musím lidi odmítat. Většinou to chápou a obrátí se na někoho jiného.

Odmítáte lidi i z časových důvodů?

To ne, ale musí si počkat. Do konce tohoto roku už mám nějakou dobu plný diář a booking budu dělat až od září na další rok. Vždycky si ale nechávám nějaký prostor, kdyby se ozval někdo, kdo by chtěl něco pro mě fakt zajímavého, tak ho vezmu moc rád přednostně. Mezi takové věci patří různé přírodní motivy, zvířata, abstrakce, hodně barev a musí mě to hlavně zaujmout.

Sám jste dost potetovaný. Kdo tetuje vás?

Tetoval jsem se ze začátku sám, ale teď už mě to moc neláká. Tetovat sám sebe je dost divné. Člověk se musí soustředit na práci a zároveň na bolest. Když se do toho ale ponoří, tak už to nevnímá, stejně jako když se nechává tetovat.

Máte na sobě nějaké tetování, kterého litujete?

Ne. Beru tetování jako záznam času na těle a nelituju ani toho, co jsem si dělal jako první. Mám na těle hlavně obrazy, které si sám navrhnu. Všechno pro mě má nějakou symboliku a význam, který na první pohled nemusí být úplně zřejmý.

Jak to berou ostatní tatéři, když chcete vytetovat svůj motiv?

Je to složité. Mám konkrétní představu o tom, jak by to mělo vypadat a spousta tatérů do toho chce zase dát něco ze sebe, což pro mě v tu chvíli není úplně žádoucí.

Sám při tetování využíváte hodně barev, na vás ale barevné tetování nevidím. Jak to?

Barevné kérky mám na takových místech, kde mi na ně nesvítí slunce. Já jsem v létě venku pořád, a barvy blednou, proto bych si to nedal například na venkovní stranu předloktí. Barevným tetováním se ale nebráním. Na blednutí barev upozorňuji i zákazníky. Musí počítat s tím, že se barvy změní a uvědomit si, jak to bude vypadat časem.

Stalo se vám někdy, že od vás někdo odcházel nespokojený?

Dělám to už osm let, takže ano, i takový případ byl. Ale bylo to vesměs tím, že jsem špatně odhadl člověka a tetoval jsem někoho, koho jsem tetovat neměl.

Teď už byste se takovému člověku dokázal vyhnout?

Ano. Většinou to chce nějaké osobní konzultace a ne s každým se dohodnu.

Takže je někdo, koho byste nepotetoval?

Určitě bych netetoval nezletilé, ani kdyby přišli s rodiči. Nechci tetovat takto mladé lidi. Názory se jim mění. V jednu chvíli můžou mít nějaké představy o životě, ale za dva měsíce budou úplně jiné. Na to je dobrá i ta čekací doba. Člověk si to za ten půl rok stihne promyslet.

V momentě, kdy člověk doopravdy není s tetováním spokojený, co se s ním dělá?

Mám ve studiu i laser na odstraňování. Záleží na tom, jak je tetování staré. Pokud je barva vybledlá, tak se s tím už na laser ani nemusí a dá se to šikovně přetetovat. Záleží na tom, jakou má člověk představu. Laserem to většinou několikrát zesvětluji a potom jsou úplně jiné možnosti. Můžou se použít světlejší barvy.

Laser je údajně bolestivější než tetování. Je to pravda?

Záleží na velikosti tetování a jeho umístění, ale těžko říct. Někdo řekne, že to bylo mnohem horší, jiní říkají, že to bylo v pohodě. Zkoušel jsem to sám na sobě, abych věděl, a nepřišlo mi to příliš bolestivé.

Momentálně je dost trend handpoke, což je tetování bez strojku pouze jehlou. Co si o tom myslíte vy?

Má to své kouzlo. Člověk může tetovat i venku v přírodě, což musí být super. Na druhou stranu je to hipsterský krok zpět. Je to sice trendy, ale bez strojku neuděláte to, co se strojkem. Ta technika se nedá srovnat. Navíc to hrozně dlouho trvá. Na druhou stranu je pravda, že pro kůži je to určitě šetrnější.

Pozorujete ještě nějaké trendy, které jsou teď v módě?

To, že se malé děti tetují na obličej, podle svých idolů. Ale ne… trendy se lehce mění. Dřív se tetovaly rozfoukané pampelišky a siluety ptáčků. Nevím, jestli je to tím, že dělám jiné věci, ale s takovými návrhy se na mě lidé neobrací.

Kam ve své profesi směřujete?

Asi nemám přesně vytyčené, kam bych se chtěl dostat. Nechávám tomu volný průběh. Jezdí za mnou lidé z různých měst. Byl jsem tetovat i v Praze. Tam by mě ale vůbec nelákalo pracovat nebo dokonce žít.

Takže Zlín vám vyhovuje?

Ano, určitě. Sem za mnou můžou lidi jednoduše přijet, takže pro mě nemá význam přemísťovat se mezi městy. Byl jsem tetovat v Anglii, a to byla zajímavá zkušenost. Takže spíš bych se nebránil těm zahraničním možnostem.

Malujete i na plátno. Co vás baví víc?

Rád bych měl čas na volnější tvorbu, ale mám hodně volnočasových aktivit. Po práci jdu radši ven. Mám rád kolo, výšlapy, turistiku. V zimě mě baví snowboard a v létě si rád zahradu fotbal. V té tvorbě mě ale baví oboje, každé má něco do sebe.

Je to moc odlišné?

Je to úplně něco jiného. Míchání barev může být podobné, ale kůže je odlišná. Záleží také na jejím typu. Někdo ji má tvrdší a do té barva půjde hůř. Každá kůže je jiná a liší se také na různých částech těla. Takže je to hodně specifické u každého člověka. Je potřeba také myslet do budoucna, jak se to tetování změní, vybledne a podobně. Kůže není plátno. Například čistě aquarelové motivy bez černých kontur jsou krásné za čerstva, ale časem ztrácí tvar.

Jak je to s bolestí u tetování?

Jsou místa, která jsou hodně citlivá. Ta bolest se k ničemu přirovnat nedá. Dalo by se to popsat jako pálení nebo tupé řezání, ale je to všechno hlavně v hlavě. Když se na to člověk nesoustředí, tak to nevnímá.

Je spousta sprejů nebo mastiček proti bolesti. Dají se použít i na tohle?

Dají. Mám ověřené, že to funguje, ale jen ve fázi, kdy ta kůže je už rozpíchaná, protože se to musí nanést na otevřenou ránu. Mazat před tetováním to nejde, to by nedávalo smysl. Může se stát, že to člověk nezvládá ve fázi, kdy už se tetování dokončuje, barvy a stíny. To už se ale může nechat na jindy, to není nic, co by muselo být hotové ten den.

Jak dlouho jste tetoval nejdéle?

Asi sedm hodin, ale to už je potom velké utrpení pro toho člověka i pro mě.

Nestává se, že lidé přijdou pod vlivem nějakých látek v domnění, že to potom bude bolet míň?

Může se to stát. Když přijdou například zhulení, všechno budou vnímat ještě víc. Naopak panák může člověka opravdu otupit.

KAROLÍNA MACHŮ