Velmi kritický je vůči vládě, která se podle něj na nastupující epidemii nedokázala náležitě připravit.

O šíření nového typu koronaviru, jež nakonec přerostlo v celosvětovou pandemii, se začalo mluvit na přelomu roku v souvislosti s čínským městem Wu-chan. Kdy jste vy osobně poprvé informace zaznamenal?

Již v této době jsem sledoval zprávy, které popisovaly, co se v této části světa děje.

V počátcích, kdy byla nemoc Covid-19 ještě „čínskou“ záležitostí, do které skupiny lidí jste patřil – k těm, co ji považovali za možnou hrozbu, nebo těm, kteří mluvili jen o „silnější“ chřipce?

Tehdy jsem si opravdu myslel, že se jedná o silnější chřipku, která má vyšší smrtnost, protože populace ještě nemá proti ní vytvořeny protilátky.

První případy nákazy koronavirem u nás byly často spojovány s lyžováním v Itálii a navrátilci ze zimních lyžařských dovolených se stali doslova veřejnými nepřáteli číslo jedna. Jak jste tuto náladu ve společnosti vnímal?

Ano, mělo to tak vypadat, že tento virus zde zanesli lyžaři z Itálie a první případy se objevily skutečně nejvíce mezi nimi. Ale proč? Protože právě tito lidé byli jako první označování za hrozbu a jako první byli testováni. Ale vůbec není pravda, že virus přinesli do ČR lyžaři z Itálie, protože když se podíváme k 8. 4. 2020 na stránky Ministerstva zdravotnictví, počet lidí celkově nakažených v Itálii činí 143, avšak počet lidí nakažených v Rakousku činí k tomuto datu 165. Takže více nakažených bylo lyžařů z Rakouska. Ale ani to nehraje žádnou roli, protože virus by se sem dostal odkudkoliv, pokud bychom na Českou republiku nehodili skleněný zvon, jak tomu bylo v Simpsonech. Lyžaři z Rakouska a ani Itálie nenakazili Německo, Polsko nebo Rakousko, takže by se k nám nákaza dostala stejně. Jinak my jsme byli v Itálii taky a hned po příjezdu jsme šli dobrovolně do karantény. Média typu MF Dnes či Parlamentní listy štvala občany proti všem, kdo se z Itálie z lyží vrátil. Výsledkem byl veřejný lynč. Lidé mi psali nebo volali, že máme „vychcípat“ i s celou rodinou, na Facebooku jsme četli, jak nám přejí, abychom to dostali.

To jistě nebylo nic příjemného…

Víte, tato nemoc perfektně odkryla skutečné charaktery lidí. Jsme pořád duchem v socialismu, protože pod záminkou ochrany většiny, jsme ochotni obětovat jednotlivé občany. Výsledkem této hysterie pak bylo, že většina lidí se nepřiznala, že byla lyžovat v Itálii, protože strach z okolí jim to nedovolil. A tak tu nemoc neléčili nebo ji léčili tajně. V každém případě v karanténě nebyli. Ostatně podle vlády bylo v Itálii lyžovat kolem dvaceti tisíc lidí. Když jsem se po návratu díval do oficiálních čísel, kolik lidí je nahlášeno v karanténě, byly to jenom stovky. Zloba ukrytá v národě tak vykonala své. Nikoho nezajímalo, jak se tito lidé cítí! Já jsem na útoky sice zvyklý, ale toto bylo moc i na mě, a dovedu si úplně představit, jakou hrůzu prožívali ti, kdo něco podobného nikdy nezažili. Ale mnoho lidí nám volalo, jestli jsme v pořádku a jestli něco nepotřebujeme.

Jinak optikou dneška je situace taková, že když jsme se vrátili z Itálie, z oblasti Trentino, která je velká jako Morava a která nebyla vládou uvedena jako nedoporučená oblast, bylo v této oblasti pouze patnáct nakažených podle oficiálních stránek tohoto kraje a šli jsme do karantény. Když se vracívám teď z Prahy a ze Středočeského kraje do Zlína, vracím se z oblasti, kde je téměř dva tisíce nakažených na malém území a nikdo po mně nechce, abych do karantény šel. Na tomto příkladu je vidět, jak se pohledy lidí na tuto problematiku vyvíjí.

Bylo tedy opatření, kdy lidé museli po návratu do ČR do karantény, přehnané?

Když jsme odjížděli do Itálie, celou situaci jsme hodně podcenili a já sám jsem považoval opatření za zbytečná a přehnaná ještě i po návratu domů. Ale velmi rychle jsem zjistil, že jsem se šeredně mýlil, že se zcela jistě nejedná o jenom silnější chřipku, a tak jsem se upřímně několikrát za svůj přístup omluvil. Mou omluvu ale třeba MF DNES odmítla otisknout, když předtím mé dehonestování si jejich redakce užívala naplno. Ale přenesl jsem se přes to, protože bylo třeba jít dál a vrátit se k pomoci lidem, což dělám desítky let (navíc v posledních dvou letech celý senátní plat používám na účely pomoci potřebným), protože situace u nás začal být vážná.

Z vlády, především pak z úst premiéra Andreje Babiše opakovaně zaznívá, že reakce naší země a přijímání opatření zaměřených proti šíření koronaviru patřila k těm nejrychlejším v Evropě. Souhlasíte?

Ano, přísná opatření jsme začali přijímat opravdu mezi prvními. Hodně států nechtělo původně přijímat žádná omezení, protože věděli, že jsou schopni ochránit ohrožené skupiny občanů, neboť měli dostatek ochranných pomůcek, které mají pracovníky, či důchodce a nemocné před virem chránit. Ale Česká republika neměla nic. Byli jsme nazí, proto jsme taky museli přijímat rychle i ta nejpřísnější opatření.

Jak to myslíte – nazí?

K prvnímu lednu letošního roku bylo ve Správě státních hmotných rezerv pouze deset tisíc respirátorů neznámého typu. A přesto, že opozice již 28. ledna vyzývala ministra zdravotnictví, aby se začal připravovat na pandemii, bylo k 1. březnu ve Státních hmotných rezervách pořád pouze deset tisíc respirátorů neznámého typu. Žijeme v zemi, která má dvě jaderné elektrárny, a kdyby došlo v některé z nich i k drobné havárii, která by měla za následek únik radiace, právě respirátory typu FFP3 by dokázaly odborníky i občany ochránit i před radioaktivním prachem. Proto by jich měly být ve státních rezervách miliony, protože životnost tohoto respirátoru je maximálně jeden den při celodenním používání. U kvalitnějších jsou udávány dny dva. Takže ve státních rezervách měl být dostatek těchto ochranných pomůcek pořád. I když vládu varovala před nadcházející pandemií a upozorňovala i na nedostatek ochranných prostředků i BIS (Bezpečnostní informační služba – pozn. redakce), vláda respirátory a další ochranné pomůcky dopředu přesto nezajistila.

Situace v první polovině března nakonec dospěla až k zavírání veškerých škol a vyhlášení nouzového stavu. Přišlo rušení kulturních a jiných akcí, uzavření hranic, uzavírání restaurací a obchodů, povinnost nosit na veřejnosti ochranu úst a nosu či omezení shromažďování a podobně. Jak se díváte na tato opatření? Jsou správná? Jaká jiná byste navrhoval?

Ano, tato opatření byla, vzhledem k tomu, jak jsme nebyli schopni ochránit ty nejvíce ohrožené – důchodce a zdravotníky – na místě.

Minimálně v jedné věci si ale vláda naběhla – tvrzení, že je dostatek ochranných prostředků velmi brzy narazilo. Ukázalo se, že roušek, respirátorů, dezinfekce a dalších potřeb je tragický nedostatek. Kde se podle vás stala chyba?

O tom jsem již mluvil, kde se stala chyba, vláda se na celou situaci dopředu nepřipravila, prostě se na všechny vykašlala. A taky nám od začátku o tom všem lhala. Kdyby lidé znali od začátku pravdu, aktivoval by se u nich pud sebezáchovy a chovali by se zodpovědněji. Místo toho vláda, jak při výbuchu Černobylu, občanům zamlčovala informace o tom, že nemáme nic pro ochranu zdravotníků, důchodců, natož běžných občanů.

Od řady starostů zazněla kritika, že pokud by se nedokázali postarat sami a nezajistili pro své občany například dezinfekci, neměli by nic. Stát by nepomohl. Mají pravdu?

Ano, mají pravdu. V prvních chvílích nebylo možno sehnat ochranu ani pro zdravotníky. Starostové se snažili sami, co mohli, aby ochránili své lidi. Ale všechny samosprávy se mohly na tuto situaci připravit dopředu samy, a ne se spoléhat na vládu, když věděly totiž dobře, že naše vláda již delší dobu nevládne. Když jsme ji nepotřebovali, ani jsme si toho nevšimli. Ale teď to bylo vidět naplno.

Jak se podle vás s nedostatkem ochranných prostředků dokázal vypořádat Zlínský kraj? Ať už s ohledem na zásobování svých nemocnic či pracovníků sociálních služeb a podobně. Vidíte nějaké nedostatky?

Zlínský kraj byl na tom zpočátku stejně špatně jako kraje jiné. Ale zatímco jiné kraje obvolávaly mé klienty ze Zlína, kteří se zabývají prodejem ochranných pomůcek, a snažili se koupit jakoukoliv ochranu a desinfekci, Zlínský kraj mlčel. Ale i u krajů platí to, co jsem řekl již výše, že jejich vedení rovněž dobře vědělo, co se na republiku řítí, takže si samo mohlo nakoupit zásoby dopředu. Když má náš kraj na to, aby ročně platil ze svého rozpočtu za novou (navíc nefungující) dopravní obslužnost 630 milionů korun navíc, určitě by našel v rozpočtu i peníze na ochranné pomůcky pro nemocnice, sociální ústavy a zaměstnance v těch nejohroženějších činnostech každodenního života. A v této vypjaté situaci navíc vedení Krajské nemocnice Tomáše Bati změnilo i přes zásadní odpor sester jejich pracovní dobu místo toho, aby se snažilo zajistit to, co potřebují nejvíce – klid na práci a řádnou ochranu.

Zmíněná nouze týkající se ochranných pomůcek vyústila i v našem regionu doslova v rouškománii. Kdo to umí, usedl k šicímu stroji a vyrábí roušky pro svou rodinu, známé, ale také zdravotníky, hasiče, pečovatelky a podobně. Co na to říkáte?

Lidé jsou v této zemi vždycky zvyklí, že když selže stát, je třeba se o sebe postarat sám. A teď to předvedli opětovně. V této situaci selhaly všechny orgány, nikdo se nesnažil třeba z kraje tuto pomoc koordinovat. Vytvářely se skupiny, které vedli lidé zvyklí ze svých zaměstnání či profesí organizovat výrobu, podnikání či podřízené. Najednou to fungovalo a podařilo se vybavit téměř všechny alespoň rouškami.

Pokud se nemýlím, i vy sám jste se do zajišťování ochranných prostředků zapojil. Můžete připomenout, jakým způsobem?

Ano, úplně v počátku jsem zajistil pro nemocnice v kraji (Zlín, Kroměříž) 1 800 respirátorů té nejlepší kvality, dále 460 respirátorů FFP2 a zdravotnické roušky. Později, když jsem viděl to nadšení, s jakým šije roušky celý Zlín, jsem nakoupil v Bučovicích od tamního výrobce zdravotnických roušek celkem dvacet kilometrů látky v šířce 20, 40 a 80 centimetrů a rozvezl tento materiál po skupinách, které roušky šily. Jako poslední proběhla akce SAVO. Když jsem zjistil, že sociální zařízení nemají dostatek desinfekce, našel jsem velkosklad, kde ji měli a mají pořád dostatek, a tam ji i nakoupil. Rozdalo se přes 1 100 litrů Sava do sociálních zařízení ve Valašském Meziříčí, Vsetíně, Kroměříži, Uherském Hradišti, Napajedlích, Otrokovicích, Vizovicích a Zlíně a i lidem v Uherském Brodě. Rozdávali jsme SAVO po celém kraji, neřešili jsme, že jsme zásobovali i další tři senátní obvody, které mají jiné senátory. Když je třeba pomoci, nelze se dívat pouze na svůj volební obvod a pomoci i tam, kde je pomoci potřeba. Jsem zvyklý z praxe řešit problémy každý den a vědět, že když se něco pokazí, je třeba to řešit hned. A díky mým kontaktům z naší firmy, vždycky vím, na koho se obrátit se žádostí o pomoc. Kraj se o své sociální ústavy vůbec nepostaral. Od všech, kterým jsme desinfekční prostředky rozdávali, jsme slyšeli jenom stížnosti na nečinnost sociálního odboru kraje.

Ještě naposledy se zdržím u ochranných prostředků. S nabídkou jejich výroby přišly i české firmy, zazněly ale stížnosti, že zakázky od státu váznou. Naopak se možná až příliš spoléháme na dodávky z Číny. Je to podle vás v pořádku? I z hlediska ekonomiky a budoucí větší soběstačnosti.

Tady stát úplně selhal. Protože chtěl mít všechno pod kontrolou a řešit vše centrálně, tak zakázal prodej respirátorů FFP3. Přitom firmy často chtěly dodávat materiály přímo do nemocnic. Jeden můj klient i v době nejvyšší nouze nabídl ministerstvu zdravotnictví respirátory FFP3 za cenu stanovenou výkupním ceníkem ministerstva, tedy za 175 Kč. Odpověď mu přišla až za sedm dní (!), že nemají zájem, protože nakupují za 160 Kč. Dodávky z Číny jsou nekvalitní, protože to nejlepší už stejně vykoupily USA, a velmi předražené, protože už je na nákupy prostě pozdě. Pokud by Státní hmotné rezervy byly doplněny o respirátory typu FFP3 už v loňském roce, daly se tyto respirátory nakoupit za cenu jeden dolar za kus. Vhodná doba byla na nákup i v lednu. Ale v lednu ministr zdravotnictví prohlásil, že normální chřipka jej děsí víc.

Nynější pandemie bude mít bezpochyby tvrdý dopad na ekonomiky jednotlivých zemí. V jakém stavu podle vás bude ta naše, až koronavirová krize pomine? Respektive, jak dlouho si ještě můžeme dovolit současný nouzový stav a nastavená omezení?

Ekonomika nebyla v dobrém stavu už na začátku roku, což se nejvíce projevilo v ocelářském průmyslu. Již na přelomu roku započal viceprezident Svazu průmyslu Jan Rafaj jednání s Ministerstvem práce a sociálních věcí o opatřeních typu „kurzarbeit“, aby se zabránilo hromadnému propouštění v některých oblastech průmyslu. Krize by nás tedy postihla stejně, akorát určitě ne tak najednou. Každým dnem, po který jsou uzavřeny jakékoliv provozovny či provozy, se naše ekonomika propadá hlouběji. Proto je třeba, aby opatření trvala pouze nezbytnou dobu. A tuto nezbytnou dobu musí určit epidemiologové nikoliv ekonomové.

Jako ekonom a daňový poradce – jak vnímáte přijatá ekonomická opatření. Mám na mysli například jednorázovou podporu OSVČ, kurzarbeit pro firmy, promíjení záloh na daň z příjmů pro fyzické a právnické osoby a další?

Máme asi 645 klientů a ti jsou zděšeni, protože vládní opatření jím pomohou pouze k tomu, aby neumřeli hlady. Ale kurzarbeit ve firmách, které přišly o sto procent svých tržeb, nezabrání propouštění. Pokud máte platit zbylých dvacet procent superhrubé mzdy (tj. hrubá mzda + odvody), tak je prostě nebudete mít z čeho zaplatit, když máte příjmy rovny nule. Navíc mají jiné závazky vůči svým dodavatelům za zboží, za služby, za nájmy, které nebudou mít z čeho platit, takže se tím roztočí spirála druhotné platební neschopnosti a zkrachují i zcela zdravé firmy, které svou činnost nemusely omezit. Je to pouze pozlátko na vládní voliče, protože se stát snaží zachránit pouze pracovní místa, nikoliv firmy samotné. Až zkrachují firmy a zůstanou po nic miliardové dluhy, bude „pozdě bycha honit.“

Postupně sílí hlasy, které volají po zmírňování aktuálně platných omezení. Souhlasíte s nimi? Která opatření by se podle vás zmírnit či zrušit mohla a naopak?

Jakékoliv změny by hlavně měly být systémové a řádně odůvodněné. Od 9. dubna jsou otevřeny prodejny kol a hobbymarkety a železářství. Proč třeba prodejny kol? Proč ne prodejny všech sportovních potřeb? To nikdo nevysvětlil. Proč? Protože to vysvětlit nejde. Mám pocit, že stát záměrně blbne lidi. Napřed vše zavře, což určitě nikdo nezpochybňuje, že bylo nutné, a pak otevře prodejnu kol a náležitě k tomu udělá propagaci jako to udělal ministr Hamáček. A lidé tleskají, oni jsou super, otevřeli prodejnu kol. Nikdo nepřemýšlí, proč neotevřeli prodejnu sportovních potřeb, kde by si mohli koupit lidé i další věci nutné pro sportování. Ale potlesk je. A příště? Příště otevřeme rybářské potřeby a bude potlesk znovu. A co takhle otevřít i nějakou tu kavárnu? Příště… Nikdo nám nic nevysvětluje, ale vyžaduje potlesk za každou normální věc, za pomoc, za pomůcky z Číny, které jsme si tak draze zaplatili…

Jak se vy osobně chráníte před případnou nákazou? Pracujete z domu? Dodržujete pečlivě všechna vládní nařízení? Dopřejete si procházku v přírodě?

Naše firma ještě před přijetím příslušných opatření vlády nařídila svým zaměstnancům práci z domu. Ani po zavedení těchto opatření, tuto povinnost nemáme. Pro nás je to ale proveditelné, protože veškerý náš software běží na vzdálených serverech, na které se můžeme připojit odkudkoliv ze světa. Zaměstnanci mají rozepsaný harmonogram návštěv ve firmě tak, aby si každý mohl vytisknout, co potřebuje, aby si mohl vzít podklady pro práci z domu a aby se ve firmě zaměstnanci vzájemně zaměstnanci nepotkávali. Já sám pracuji také z domu a poctivě dodržuji všechna vládní nařízení, do přírody nechodím, maximálně u nás doma na zahradu.

VIZITKA

Tomáš Goláň

• narodil se 1. prosince 1968 ve Vsetíně

• vystudoval zemědělské strojírenství se zaměřením na zahraniční obchod na Provozně ekonomické fakultě Vysoké školy zemědělské v Brně

• nejprve působil jako ekonom, nyní už dvacet pět let pracuje jako daňový poradce a specializuje se na daňové právo a daňový proces

• v letech 2002 až 2006 byl nezávislý zastupitel obce Lhota u Vsetína

• od roku 2018 je senátorem za obvod č. 78 – Zlín (do Senátu PČR byl zvolen v doplňovacích volbách v květnu 2018 jako nestraník za hnutí SEN 21)

• je ženatý, má tři syny