„My jsme nepřišli venčit, my jsme si vybrali pejska domů, pochlubil se s úsměvem jeden z návštěvníků Miroslav Úlehla ze Zlína. Pejska Méďu mu pomohly vybrat jeho žena a vnučka. Méďa měl proto v sobotu svůj velký den, vždyť nalezl nový domov u hodných lidí. Areálem procházela další skupinka návštěvníků a zvědavě si pobíhající pejsky v kotcích prohlížela.

Výprava do útulku za smutnýma psíma očima

Štěkání a bafání, kňučení, vrčení i hafání. Taky vrtění ocásky či skoky do výšky nebo točení dokolečka. Netušila jsem, jaký bouřlivý ohlas u obyvatel Útulku pro opuštěná zvířata na Vršavě vzbudím. Je sobotní ráno a já jdu na návštěvu za svými oblíbenými psími kamarády.

„No to bude mazec, budou si lítat po miskách a nebudou ani chtít jít ven," směje se ošetřovatelka z útulku Tamara Kopřivová. I přes to, že má plné ruce práce a nemá čas se ani zastavit, je vidět, že práce mezi pejsky ji baví. Jakoby ani nevnímala ten ranní psí rámus.

close Venčení pejsků z útulku na Vršavě zoom_in

V pracovní vestě a gumácích právě uklízí psí příbytky proudem vody z hadice. Pak ještě musí vyčistit misky a protřepat deky. Zajímá mě, co se stalo s malými štěňátky, která někdo nechal opuštěná v krabici ve Štípě minulý týden.

„Zbylo už jen jedno a to jde zítra také k rodině. Nebojte se, určitě jim v nových domovech bude dobře," uchlácholí mě mladá žena.

Pejsci se předvádějí

Procházím se kolem psích kotců a nedá mi to, abych na psy různě nepromlouvala a nefotila si je.

Jako by mi říkali: „Koukni jaký mám ocásek, a já mám zase hezký zuby, hele a jak umím štěkat." Někteří dokonce předvádí akrobatické prvky, přičemž okázale ignorují gravitaci.

Jeden z nich mě zaujme – jde na to chytře, zakňučí a prostrčí packu skrz mříže. Jeho smutné oči mne dojmou.

„Neboj, odpoledne přijdu na venčení a dám ti piškotek a půjdeme spolu ven," slíbím mu.

Je to mladý pejsek, který má ještě elán a důvěru v lidi. Jsou tady však i případy, které nejsou vůbec veselé a pejskaře chytnou jistě za srdce. Je mezi nimi i jeden místní mazel, jmenuje se Michal. Dnes už se má dobře, ale do útulku se dostal z ulice. Svůj život na ní trávil s bezdomovcem.

Měl se všelijak, vždyť sem na Vršavu se dostal s pochroumanou přední levou tlapkou.

„Michal podstoupil i operační zákrok, ale ukázalo se, že rána je tak stará, že není možná náprava. Michal má otevřenou ránu na levém lokti," vysvětluje mi vedoucí útulku Eva Drozdová. Podle pracovníků útulku se jedná o velmi hodného a mazlivého pejska, který si zasluhuje dožít u hodných pánečků se zahrádkou, kde by se mohl trochu protáhnout.

Viděla jsem tady i pejsky, kteří se na mě koukali přes mříže svého kotce, měli už bílé čumáky. Neskákali, netočili se, naučili se, že jen tak si je nikdo neodvede. Měli smutné ale přesto věrné a oddané oči. Jedno ale měli všichni ušatí rošťáci společné. Měli čistou a lesklou srst, každý správnou váhu a plné misky.

Tlapky radosti
 si odnesu s sebou

Ale to už se dopolední úklid kotců na Vršavě chýlí pomalu ke konci a ošetřovatelky Martina Kyselová a Tamara Kopřivová začínají připravovat vše na odpolední venčení pejsků. Ve 14 hodin je kolem útulku na Vršavě zaparkováno plno aut, protože začíná venčení.

„Vždy se vyvenčí tak čtyřiceti psů, i když přes víkendy a o svátcích to může být i více," prozradí mi ošetřovatelka Martina Kyselová.

„My jsme nepřišli venčit, my jsme si vybrali pejska domů, prozradí mi s úsměvem Miroslav Úlehla ze Zlína. Pejska Méďu mu pomohly vybrat jeho žena a vnučka. Méďa má dnes svůj velký den, vždyť ode dneška má nový domov u hodných lidí.

„My jsme se sem přišli jen podívat a podpořit pejsky. Přijeli jsme ze Slušovic," prozradila rodina Hanákova. Ale to už se vracím zpátky ke kotci, kde jsem malému Felixovi dopoledne slíbila, že se vrátím za ním. Felix je ještě štěně, ale přesto toho také stihl hodně. Před Vánoci jej našli, jak se choulí v Zoo Zlín.

„Ještě neumí chodit na vodítku," zklame mě trošinku Tamara, ale Felix bydlí společně s Brixem a ten se v tulení i ve venčení na vodítku vyzná. Proto má volba padla na něj.

A abych nepřišla s prázdnou, nesu malým mlsálkům pytlík piškotů. Zrovna ty Brix miluje. Takže je jasné, že má velkou radost, když může jít na procházku zrovna se mnou. Jeho „tlapky radosti" mám ihned na svých světlých ježíšovských kalhotách.

„Ale co, pračka to vypere, tak si nebudeme přece kazit radost," pomyslím si a jdu udělat šťastným jednoho z těch, kteří si to tak zaslouží.