Létání je Zelenkovým velkým koníčkem. Za devětatřicet let už má za sebou neuvěřitelných 110 tisíc startů. A jak už to tak bývá, i u Otakara Zelenky vše začalo v dětství. „Jako kluk jsem si lepil doma modýlky. No a později jsem absolvoval výcvik plachtění, a tak šlo to dál a dál, až jsem v sedmdesátých letech skončil v polích a práškoval," vzpomíná devětašedesátiletý pilot.

Přilétá z Kroměříže

U práškování však jenom nezůstal a v devadesátých letech začal pomáhat hasičům. „Postupně jsem si prošel všech šest leteckých základen, které jsou v republice, až jsem před třemi lety zakotvil v Kroměříži," popisuje Zelenka.

Právě odtud vzlétá letadlo typu Zlin 137 v případě, že si jej hasiči povolají jako pomoc k požáru. Celá akce má pak rychlý spád. „Dostaneme hlášení, kam máme letět. Na mapě si pak musím najít nejbližší plochu, abych tam mohl přistát i vzlétnout. Tam pak pošleme i hasiče, kteří přijedou s plnými cisternami, během ani ne dvou minut naplní nádrž letadla vodou, no a pak startuji," vysvětluje pilot.

I přesto, že je Zlin 137 poměrně malý letoun, dokáže pojmout slušné množství vody. Celý jeden kubík, který pak během několika sekund pilot vypustí na určené místo. Trefit se však není až tak úplně jednoduché. „Člověk u toho musí používat hlavu a vědět, jak rychle letím a taky počítat i s bočním větrem. Stačí jedno zafouknutí a voda spadne jinde, než je potřeba," dodává Zelenka. Proto i tito letečtí hasiči mívají pravidelné cvičení a tréninky.

Jeden kubík vody však mnohdy nestačí. Zvlášť když je skutečně pořádný požár. „U jednoho takového jsem zasahoval loni v Bystřici pod Hostýnem. Bylo to hodně velké, protože jsme startovali asi tak osmkrát, než se nám podařilo oheň zvládnout. I tak ale shořelo asi sto hektarů," vzpomíná pilot. Jeho kolegové pomáhali i u letošního požáru lesa v Bzenci na Hodonínsku.

Piloti kontrolují lesy

„No a když nehoří, tak se rozhodně neflákáme. Práce je tu pořád dost. Hlavně kolem letadel. Navíc mimo jiné hlídáme i lesy, jestli v některému nich v období sucha nehoří," vysvětluje Zelenka. Z výšky totiž člověk uvidí i na stovky metrů daleko a rychleji si i všimne stoupajícího kouře třeba uprostřed lesa. „Nedávno jsem dokonce při jednom takovém obhlídkovém letu narazil na požár u Vizovic a dal vědět hasičům," popisuje.

Ovšem jestli si někdo myslí, že oproti hasičům, kteří s ohněm bojují tváří v tvář, to má pilot hasičského letounu jednoduché, je dost na omylu. „Pro nás jsou nebezpečné vysoké stromy a dráty elektrického vedení. Létáme poměrně nízko," podotýká pilot.

Přes to všechno by svou práci rozhodně nevyměnil ani za nic. Je pro něj skutečně jeho životním koníčkem. „Rodina, ta už si zvykla, že pořád někde létám," rozesmál se na závěr Otakar Zelenka.