Střelec Josef Kutra ve věku 21 let, místo úmrtí Bystrá v zemi Halič, místo pochování neznámé; vojín Alois Pekař, 20 let, zemřel ve vojenské nemocnici v Omsku v gubernii Tomsk v asijském Rusku, pohřben v místě úmrtí; vojín Jaromír Žáček ve věku 24 let zemřel v nemocnici v Hranicích na Moravě, pohřben v místě úmrtí; vojín František Knápek ve věku 33 let zemřel v roce 1916 místo úmrtí a pohřebení neznámé.

A pak další a další. „V naší obci padlo nebo zemřelo na následky zranění celkem deset mužů ve věku od 21 do 39 let,“ zaznělo ve slavnostním projevu Jiřího Žáčka, místního kronikáře a iniciátora akce odhalení pomníku padlým vojákům v 1. světlové válce v obci Velíková. Jmenovaný padlý vojín Jaromír Žáček byl bratrem jeho praprastrýce.

Pomník místní v obci situovali na malé náměstíčko, ze kterého vytvořili kouzelné pietní místo. Velká, košatá, 65 let stará lípa vytváří prostoře pomyslný baldachýn. Součástí pomníku z dílny architektů Jaroslava a Dity Kunetkových, kteří se do Velíkové přistěhovali před téměř deseti lety, je i pamětní deska se jmény všech deseti padlých.

„Pomník váží kolem 7 tun a tvoří jen pískovcový kvádr,“ vysvětlil architekt Kunetek. Přivezli jej z lomu ze Žlutav a nechali mu původní tvar vzniklý odstřelem skály.

„Ve světě není takový pokojný život, jaký žijeme my, samozřejmostí,“ pronesl otec Jan Mach z lukovské farnosti při svěcení pomníků. Zdůraznil, že tímto aktem si připomínáme to, co nikdo z nás nezažil a ani zažít nechce. „Za život v míru vděčíme i těm, jejichž jména jsou na pomníku,“ dodal.

Pietní akt se bezprostředně dotýkal i radní Zlínského kraje Michaely Blahové, rodačky z Velíkové. „Doposud byli jména rodáků z Velíkové, kteří padli v 1. světové válce, uvedení na pomníku v Lukově, protože spadáme pod lukovskou farnost,“ vysvětlila Michaela Blahová. I jméno jejího prapředka, Jana Bořuty, se zlatem třpytí z pamětní desky. Nyní již v rodné obci.

Uctít památku padlým hrdinům přišly i Linda Kubin Johnson a Kathleen Prachyl z Ameriky. „Jsme na návštěvě u naší rodiny Holíkových,“ uvedla paní Linda s tím, že i jméno jejich prapředka, Františka Henzla, je zde vyryto. „Oceňuji, že jim tímto můžeme vyjádřit trvalou úctu,“ sdělila.

V roce 1914 narukovalo 10 milionů lidí do 1. světové války, mezi nimi i Velikovjan správce školy Augustin Mlčoch. V roce 1915 Velíková musela přijmout po vstupu Itálie do války 15 uprchlíků z italských pohraničních krajů a postarat se o ně. Byli odvedeni další občané a 22. února padl v Holiči první občan Velíkové, Josef Kutra, ve věku 21 let. Koncem června byli zajati další dva občané obce, narukoval také starosta, pan Pekař z č.p. 12 V lednu 1916 Byly vyhlášeny dodatečné odvody starostů a radních, kteří se k odvodům do této doby dostavit nemuseli. Z velíkovských byl odveden druhý radní, pan Bednařík.

Začínal se projevovat nedostatek masa, mouky a cukru. Byl proveden další odvod koní pro vojsko. V roce 1917 se vrátil po zranění správce školy Augustin Mlčoch, který poslední roky války komentoval slovy: ještě nikdy nebylo tak zle, aby nemohlo být hůře.

V jeho odkazu z roku 1918, kdy uzavírá školní kroniku, je napsáno: v sevřených šicích československých legií kyne nám šťastnější budoucnost. […] Na začátku války nevěděl jsem, proč a za koho krev prolévati, a bylo to hrozné. […] Není možné v budoucnu, aby kdokoli sahal na práva jednotlivce a proti jeho vůli tisknul mu zbraň do ruky s rozkazem „Zabíjej“.
„Přičemž pouze o několik let později německá říše zabírá Evropu a další, mnohem děsivější válka je na obzoru,“ uvedl kronikář obce Velíková Jiří Žáček.