"Naše organizace funguje od roku 1990 a pomáháme neslyšícím především komunikovat s úřady, lékaři a zařizovat běžné věci, které ostatní dokážou snadno domluvit osobně nebo přes telefon. Každou středu se tu takto zdravotně postižení také scházejí v klubovně, jednou za měsíc pro ně pořádáme různé přednášky. Přes rok další společenské akce a ozdravné pobyty nejen pro neslyšící, ale i jejich přátele a rodiny,“ vysvětlila jedna ze dvou zaměstnankyň zlínské unie Monika Egyedová.

Sama působí jako tlumočnice do znakové řeči a sociální pracovnice. „Oba rodiče jsou neslyšící, takže tuto komunikaci ovládám a mám i vztah k lidem s tímto handicapem,“ vysvětlila. Neslyšících, kteří se tak už narodili nebo ohluchli v dětství, je podle ní v republice asi 15 tisíc, z toho ve Zlínském kraji asi tři sta.

„Naše zlínská organizace má teď 108 členů. Komunita takto postižených má ve Zlíně bohatou tradici, protože hodně z nich pracovalo v obuvnickém gigantu Svit. Dodnes se jich mnoho uplatňuje v tomto odvětví průmyslu,“ vysvětlila Egyedová.

Kromě pomoci sluchově postiženým pořádá unie i kurzy znakového jazyka. „Učí se je hlavně speciální pedagogové a zdravotní sestry. Samozřejmě také rodinní příslušníci našich členů, kteří mají kurzy zdarma.

Pro pomoc do kanceláře přišel včera například dvaatřicetiletý David Holý, který chtěl požádat o pomoc s vyřešením smlouvy s mobilním operátorem. Neslyšící, pro které je důležitá možnost psaní sms zpráv, mají totiž ze zákona nárok na finanční příspěvek státu.

„Tlumočnice mi kromě toho pomohla naposled při domovní schůzi, kde mi překládala. Jde se mnou také například na návštěvu očního lékaře,“ sdělil pomocí tlumočnice Holý.

Pracuje v obuvnické firmě a hraje také fotbal za Louky v okresním přeboru. „Nikdo se nás nemusí bát, rádi se bavíme, a pokud se známe s lidmi déle, dokáže se většina z nás se zdravými i dobře dorozumět. Umíme totiž většinou mluvit i odezírat ze rtů druhého,“ vysvětlil.

Veřejnost je už prý vůči takto postiženým lidem vstřícná. „Dřív to bylo horší. Myslím, že nás celkem berou, když vidí, jak se bavíme znakovou řečí. Jinak se vlastně nijak nelišíme a nejdeme ani rozpoznat,“ uvedl.

Také podle Egyedové se neslyšící rádi pobaví i s ostatními. „Rádi komunikují a dovedou být také veselí. Mají i své vtipy. Například: Vozíčkář si s sebou vezme do hrobu vozíček, slepec bílou hůl …a co neslyšící? Přece tlumočnici!“ uzavřela Egyedová.