Ve farním domě v místní zlínské části Kudlov bylo ve středu odpoledne osm lidí z Ukrajiny. Většinou ze Záporoží, ale také z Kyjeva. Jen ženy a děti.

V novostavbě farního domu si ve velké jídelně hrály děti a z pokojů vykukovaly ženy. A i když jim nebylo do řeči, přesto přišly pozdravit a podělit se o své smutné vzpomínky.

Nejdříve se s novináři dala do řeči mladá studentka Alina ze Záporoží. Hovořila plynně anglicky, a tak všechny seznámila s podrobnostmi. „Tady budeme jen chvíli, pokračujeme ještě do Prahy, někteří z nás pak pokračují do Itálie,“ představila.

„Momentálně je tady ubytovaných osm lidí, večer přijede dalších devět. Nyní jsou ve skupině holky, studentky, které umí anglicky. Ale už jsme tady měli skupinku maminek, které mluvily jen rusky, to jsme využili studenty k překladu,“ přiblížila Barbora, pracovnice centra.

Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině (KACPU) ve Zlíně
Ve Zlíně zahájilo svou činnost Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině

Opustila domov i malou kavárničku

Skupinka žen souhlasí k focení, mezitím přišla i padesátiletá Světlana Pustincjeva, která se ujala slova. Je vidět, jak je plná všeho, co se za poslední týden v její vlasti strašného odehrálo a nejen to.

„Přijely jsme ze Záporoží, vlastně jsme nepřijely, musely jsme utéct z našich domovů. Můj muž a ostatní muži zůstali v Záporoží, protože zůstali chránit a bojovat za naši vlast. Chtějí bránit Ukrajinu, podržet ji. Proto tam zůstali,“ vypráví padesátiletá Světlana.

A jak se cítí u nás, v Česku?

„Chceme poděkovat lidem v Česku, že nám umožnili vstup na území, i když jsme zůstali bez dokumentů, že nás nezdržovali. Chceme jim poděkovat za to, že s námi jednali lidsky, vstřícně a s porozuměním. Jsme neskutečně vděční českému národu, české vládě za to, že jsme mohli dojít k vám, a že jste nám v tak těžké době otevřeli hranice a nabídli nám pomoc. Že můžeme být spolu, že jsme dostali střechu nad hlavou,“ projevila vděčnost za celou skupinku Světlana.

Její manžel je pastor a ona má doma malou kavárničku. Nyní přijela s děvčaty, které potřebují její ochranu, ostatní mladé děvčata ji mají rády jako mámu. Například dívka, které zemřela maminka a žena, která přicestovala se dvěma malými syny.

Hotel Moskva
Po sedmdesáti letech se zlínský Hotel Moskva přejmenuje. Líbí se vám nové jméno?

Velký dík

Ve Zlíně z nich zůstane málokdo. Světlana a další dívky a ženy míří dál do Prahy, další pokračují do Itálie.

Světlana jede do Prahy.

„Tam chci konečně pracovat. Chceme žít v normálním světě, chci pracovat, vydělávat a pomáhat svým druhům a blízkým v naší vlasti. Za vše, co jste nám umožnili vám velice děkujeme, jsme za vaši pomoc velmi vděční, patří vám náš velký dík,“ svěřila se.

Nastal čas se s ukrajinskými děvčaty rozloučit. Světlana však má ještě něco na srdci:

„Chtěla bych ještě něco říct. My jsme opravdu velký národ, který je nezlomný, který se nezalekne a je smělý. Náš národ za sto let přežil opravdu hodně válek. Ani dnes se náš národ nezalekne a nevzdá se. Chci proto dát vědět světu: Sláva Ukrajině, sláva bohu za našeho velkého prezidenta, který se v současnosti tak drží. I já budu pomáhat všemi silami pro vlast,“ zdůraznila Světlana.