Léčba nádorů má být díky nim účinnější a bez možných vedlejších účinků. Letos si chtějí výzkum pojistit. Plánují jej patentovat. Než se ale dostane nová metoda do praxe, může trvat podle vědce Petra Humpolíčka i pět až deset let.„Proces klinického testování je velmi náročný a dlouhý, zejména pokud se jedná o materiál, který přichází do kontaktu s tělem. A potom samozřejmě záleží na tom, jak rychle se nám podaří sehnat případné partnery pro další výzkum,“ vysvětlil pracovník Centra výzkumu zdravotnických materiálů zlínské univerzity.

Novinka není pouze jeho zásluhou. Vznikla díky spolupráci mezinárodního týmu, v němž své schopnosti uplatňují i jeho kolegyně Jarmila Vilčáková a Ruska Natalie Kazantseva.Metoda zvaná hypertermie, která využívá při léčbě rakoviny ohřevu tkáně, se ve světě běžně využívá jako podpůrná.

Nádorové buňky jsou totiž citlivější na teplo než buňky zdravé. A když se tkáň zahřeje na 40 – 45 stupňů, zdravé buňky zůstanou nepoškozeny, ale nádorové se zničí. Novinkou, na které na UTB pracují, je pak využití nanočástic, které se při tomto typu léčby zatím nevyužívají, a spoléhá se pouze na ohřev tkáně samotné.

Hlavní roli tak ve výzkumu ve Zlíně hrají právě nanočástice, což jsou látky přibližně o šířce tisíciny lidského vlasu. Ještě přesněji jejich vlastnosti vzhledem k elektromagne­tickému poli, které vycházejí z přístroje.Právě pod ním leží pacient, který už má v těle na konkrétním místě zmíněné nanočástice. Lékaři mu je „zapustí“ do těla vpichem jehly anebo pomocí hadičky, takzvaného katetru.

„Používáme nanočástice s takovými vlastnostmi, které způsobují rychlejší ohřívání potřebné tkáně, ale přitom nedochází k ohřevu tkáně okolní, zdravé. Využití pak mohou najít především při léčbě nádorů ledvin, děložního krčku či karcinomu prsu. Zkrátka u takových nádorů, které jsou takzvaně hezky vidět,“ vysvětlil vědec Humpolíček.

Zlínské pracoviště má zatím ve světě v tomto směru jedinou vzdálenou konkurenci. V Německu pracuje tým vědců už na podobném materiálu, z něhož se nanočástice skládají. Nyní jej klinicky testuje. Zahraniční výzkumníci ale využívají při ohřívání jiný druh záření. „O přímé konkurenci se tedy hovořit nedá,“ dodal Humpolíček s tří a půlletou praxí ve Vědeckotechnickém parku ve Zlíně.

Zabývá se nyní výhradně výzkumem zdravotnických materiálů, který se dá nově na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně studovat v bakalářském oboru Medicínské a farmaceutické materiály. Jeho hlavním cílem je právě výchova dalších odborníků v tomto směru. Petr Humpolíček Vystudoval Mendelovu univerzitu v Brně, kde se v minulosti věnoval genetice.

Petr Humpolíček je jedním z vědců, kteří na UTB vyvíjí nanočástice, které umožňují zahřívat působením elektromagnetického pole postiženou tkáň rychleji a pouze místa, kde je to potřeba. Léčba nádorů tak má být účinnější a bez možných vedlejších účinků.