Mezi takové patří i rodina paní Drahomíry Mrázkové z Držkové na Zlínsku. ,,Na každoroční vaření povidel se vždy všichni velmi těšíme,“ pousmála se paní Mrázková. Na chvilku se zamyslela a pak se pustila do vyprávění.

,,Kdo by si chtěl uvařit pravá domácí povidla, bude si muset zhotovit poměrně složité zařízení. To se skládá z kotliny, ve které je upevněný měděný kotel a poklice, jejímž středem prochází dřevěná součástka, která slouží k promíchávání obsahu kotle.

,,My jí říkáme krahujec, protože lopatky na míchání připomínají křídla tohoto ptáka,“ vysvětlila paní Mrázková. Toto zařízení je podle ní připevněno ke klice, kterou se neustále otáčí.

,,Do kotle nasypeme pokrájené hrušky nebo odpeckované švestky s trochou vody, zatopíme pod kotlem a tak začíná zdlouhavý, ale voňavý proces vaření povidel,“ zasnila se paní.

Obsah kotle se musí neustále promíchávat, protože jinak by se mohl připálit. Aby se klikou pohodlněji otáčelo, jsou po stranách kotle vyvýšená sedátka a při míchání se střídají dva lidé. Když je ovoce dostatečně rozvařené, přecedí se přes síto a v kotli se za stálého míchání znovu svařuje, dokud správně nezhoustne.

,,Celý proces sice trvá při plném kotli osm až devět hodin, odměnou je nám však po celý rok chuť pravých, podomácku vyrobených povidel,“ svěřila se nakonec paní Mrázková.