Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

V příbězích rozkrývá tajemné historické kauzy

Zlín - Ve světě neomezených možností, kde když se chce, je všechno jednoduché, nalézala útočiště už od útlého věku brněnská rodačka Kateřina Tomečková. Dnes jednatřicetiletou ženu knižní příběhy doslova fascinovaly.

13.4.2012
SDÍLEJ:

Spisovatelka Kateřina Tučková představuje svoji knihu Žitkovské bohyně v galerii Alternativa ve ZlíněFoto: DENÍK/Jan Karásek

Svou v pořadí už druhou knihou nazvanou Vyhnání Gerty Snirch si získala takovou přízeň čtenářů, že v roce 2010 převzala cenu Magnesia Litera. Úspěšná spisovatelka včera ve Zlíně debatovala se studenty Gymnázia Lesní čtvrť a pro Deník se rozpovídala o své nové knize Žítkovské bohyně, která se mimo jiné dotýká i našeho regionu.

Co pro vás toto ocenění tehdy znamenalo?

Bylo pro mě strašně důležité a vůbec mě ani na okamžik nenapadlo, že bych jej mohla získat.

Proč ne?

Vyhnání Gerty Snirch se zabývá kontroverzním tématem, o kterém jsem byla svým způsobem přesvědčena, že znechutí i porotu. Udělení Magnesia Litera za rok 2010 pro mě bylo milým překvapením, o kterém se mi ani nezdálo.

I teď o dva roky později vám nějak v tvůrčí činnosti pomáhá? Třeba právě při nynějším uvedení vašeho dalšího románu Žítkovské bohyně?

Určitě. Kniha byla právě díky ní mnohem více očekávána.

Prozradíte v krátkosti, co se v ní vaši příznivci dočtou?

Zachytila jsem v ní příběh výjimečného rodu léčitelek z z oblasti Bílých Karpat, které působily i na Uherskohradišťsku a Zlínsku. Tento rod žije dodnes na jižní Moravě. Přežil čarodějnické procesy v sedmnáctém století, útlak církví a soudy během devatenáctého století i dobu protektorátní totality, ale nakonec byl zdevastován komunistickým režimem.

Pátrání po informacích a dochovaných důkazech asi jednoduché nebylo… Vyrazila jste i přímo na tehdejší „místo činu“?

Jasně. Jezdila jsem, mluvila s pamětníky. V případě této i předchozí knihy takové shánění informací, byť hodně složité, považuji za strašně důležitou součást práce. Hlavní je se nezmýlit a zjistit toho co nejvíce, abych pak z toho mohla vybrat ten pravdivý příběh.

Zabrala vám tedy asi hodně času…

Pracovala jsem na ní tři roky, stejně tak předtím i na Vyhnání Gerty Snirch. V obou případech měla má práce stejný postup. Rok a půl roku mi zabralo shánění materiálů, další rok a půl psaní. Zhruba šest měsíců jsem zase věnovala redakčním úpravám.

Nemůžu se nezeptat: Proč vás zrovna láká historie? Já osobně jí nikdy na chuť nepřišla…

Táhnou mě prostě nějaké zásadní neotevřené příběhy historie dvacátého století. Oba mé dosavadní příběhy těží z těchto kauz, které jsem zde rozkryla.

Třeba zrovna teď, po přečtení Žítkovských bohyní, jste se pro někoho stala literárním vzorem. Máte i vy nějaký?

Věru Sládkovou, o které jsem také psala svou diplomovou práci. Dnes už není zrovna moc známá.

Proč zrovna ona? Čím si vás získala?

Důkladné poznání její tvorby mi přineslo pohled do jiného autorského světa, ve kterém jsem se naučila nejvíce. Proto ji uvádím za svůj vzor. Je autorkou knihy Poslední vlak z Frývaldova, známý z filmového zpracování Karla Kachyni jako Vlak dětství a naděje.

Vraťme se teď ve vašem životě o hodně let zpátky. Kdy jste knihám přišla na chuť?

Četla jsem od malička, vlastně ještě dříve, než jsem začala chodit do první třídy. Svět lituratury mě prostě fascinoval.

A kdy jste přešla od čtení k psaní?

Asi ve třinácti letech. Uchvátily mě příběhy kanadské spisovatelky Lucy Maud Montgomeryové Anna ze Zeleného domu. Zalíbily se mi natolik, že jsem jejich svět nechtěla opustit. Tak jsem si začala sepisovat další díly Anny. Do té doby sahají mé počátky.

Přiznejte, máte příběhy dodneška uschované?

Mám. Jsou svázané v takový sešit a schované v truhličce. Beru to za takový začátek, i když byl možná strašný. Vyvinula se z toho ale touha modelovat svět, hrát si s postavami.

Říkala jste, že vás svět literatury fascinoval. Co konkrétně na něm?

Mohla jsem do něj utíkat. Tím si ale nestěžuji na své dětství. To jsem měla bezvadné, i kamarády. Poskytoval mi ale nějaké bezpečí, únik, za který jsem byla ráda. Mohla jsem se mezi postavami zabydlet, poznat je a cítit jakousi jejich blízkost.

Dnešní dívky či ženy hltají romány Lenky Lanczové, Simony Monyové či třeba Kláry Janečkové. Prošla jste si tím i vy?

Lenka Lanczová mě samozřejmě chytla v době dospívání. Doslova jsem hltala její knihy. Na střední škole jsem ale jako správný čtenář přeskočila k povinné literatuře. Teprve na vysoké škole jsem se prokousala k literatuře současné a pak jsem už byla schopná brát si nějaké vzory.

Až na Karlově univerzitě dostudujete doktorát z dějin umění, chcete se literaturou živit? Chystáte už další knihu?

Před sebou mám právě disertační práci, takže nehledám nová témata k sepsání, která by mě pohltila a odváděla od školy. Do budoucna bych však i nadále ráda psala, a pokud to půjde, chci se tím i částečně živit.

Autor: Jarmila Kuncová

13.4.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Výstava Svět kostiček v muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
19

Krotitelé duchů, Mimoni, Star Wars či série Lego Frozen, i to je svět kostiček

Slovenský reprezentant Ján Greguš v minulosti působil v Baníku Ostrava nebo Jablonci, odkud zamířil právě do Kodaně.
5

Spoluhráči z Kodaně po losu nevěděli, kde Zlín leží, tvrdí Greguš

Stavbě přehrady předchází výkup pozemků. Cena až 6 tisíc za metr čtvereční

O tom, že se bude ve Vlachovicích budovat přehrada, věděli už naši praprarodiče. Dočká se jí v dospělosti generace našich dětí. „Klidně s tímto projektem zestárneme. Dílo takového rozsahu a výjimečné důležitosti za to stojí,“ říká starosta Vysokého Pole Josef Zicha.

Nabourala se třemi promile a ujela

Jednapadesátiletá řidička nabourala na Jižních Svazích ve Zlíně do jiného auta a ujela. V krvi měla skoro tři promile. Vozidla si všiml svědek, který zavolal na tísňovou linku policie.

Na svou matku šel nožem

Ve vazbě skončil 49letý muž ze Zlína, který měl vydírat svou 70letou matku, s níž žije ve společné domácnosti. Hrozí mu až osm let vězení.

AKTUALIZOVÁNO

Hubertova jízda? Jde to i bez lišky. Podívejte se

Patrona jezdců a lovců si připomněli o víkendu v Držkové na Zlínsku. Hubertova jízda ukončila v obci jezdeckou sezonu. „Na prvním ročníku jsme měli jenom pět koní,“ vzpomněl organizátor akce Jaroslav Šarman. Letos vyjelo z Patriot campu Držková jezdců jednou tolik. Konal se už čtvrtý ročník.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení