Setkali jsme se za parného poledne na jednom z kopců nad Valašským Meziříčím – Podlesí, kde se točila scéna Slavnost bohů. Při nabitém programu si našel mezi maskérnou a natáčecím placem kousek času také pro Deník.

Co říkáte na lokality, kde točíte?

Valašsko je nádherné. A všechny ty výhledy a kotáry a kopce, miluju to tady.

Dlouho jste se rozmýšlel, než jste kývl na nabídku spolupráce?

Role v této pohádce se nedala odmítnout, protože tvůrci jsou přátelé. Už jsme spolu točili Dědu (film z roku 2016 režisérky Marty Santovjákové Gerlíkové s Františkem Segradem v hlavní roli – pozn. redakce), takže nedá se to odmítnout, i když mi to časově moc nevychází. Rád se účastním.

Jak se vám spolupracuje se štábem?

Spolupráce je výborná. Není tam žádný problém, drží se to profesionálně a drží se to s úsměvem, to je krásné, člověk se sem těší.

Jaké role jste se v pohádce ujal?

Hraju boha Slunce. Narodil jsem se jako Lev, tedy taky slunečné znamení. Ono se to jaksi setkalo.

Je natáčení náročné?

Při minulé scéně jsem stál na praktikáblech na slunci čtyři hodiny, v tom vedru, je to pracné. Nezdá se to.

Dnes tu máte točit patálie s ženskou, s Morenou. Máte se s ní vypořádat…

Ano, točíme trable s ženskou. Není tak těžké to zahrát (smích). Všechno je ve scénáři. Mám s ní zatočit, ale je to pohádka, poetická, něžná, úsměvná, takže žádná krutost.

Jak se daří Valašskému království a co pozice krále?

Mám rafinované jméno – Boleslav První Dobrotivý Nafurt. Rozhodněte se, jestli jsem dobrotivý nafurt, nebo ten král nafurt. Nedávno jsem vzpomínal na to, jak vidím ty silnice, které se moc nelepší. Za mé aktivní vlády jsem vyhlásil, že každý Valach má za svou povinnost, když vidí díru na silnici, tak ji zakrýt vlastním tělem. Jenže Valachů ubývá a děr přibývá…

A co aktuální téma kůrovce?

Napřed jsme naznačili řešení, že ho budeme ignorovat a on když nebude mít koho zlobit, tak se naštve a odejde do jiných regionů. To nám úplně nevyšlo, zjistili jsme, že nemyslí až tak úplně jak myslí. Mohli bychom ho naučit žrát řepku, to by byla tak zvaná rekvalifikace kůrovce.

Oslavíte zanedlouho významné jubileum. Co byste si přál?

Jak známo v těch sedmdesáti už je člověk za zenitem. To se projevuje tím, že před vámi je míň práce než za vámi. Což je velká výhoda. Přál bych si, abychom si udrželi úsměv a normální zdravou úsměvnou podstatu. Abychom nebyli zbytečně a přehnaně korektní, abychom se uměli pohybovat po světě, uměli řeči. To přeju mým dětem a všem ostatním. Aby si zvolili cestu celoplanetární. Aby nemysleli jen na sebe a na svou zahrádku, na svou ulici, na svou vesnici, městečko, okres, kraj, ale aby mysleli na to, že jsme – jak říkají indiáni správně – děti Země.