„Hlavní částí však bude ševcovská dílna, kterou otevřeme komukoliv, kdo projeví zájem, naučit se, nebo se jen dozvědět, co kreativní ševcovské řemeslo obnáší,“ říká Alois Langer.

Jak záhy dodává, dílna poslouží jako multifunkční prostor.

„Každý, kdo se práce nebojí si tady najde své místo. Chceme zde pořádat i příměstské tábory pro děti, projektové dny, festiválky, výstavy, koncerty. Hlavním cílem je dát šanci hlavně mladým lidem, aby nám ze Zlína neutíkali,“ přiznává Langer.

Jak vůbec vznikla myšlenka na založení 44 Centrum řemesel?
Připustit, že ve Zlíně končí ševcovina pro mě, jako patriota bylo nemyslitelné. Když jsem se v roce 2022 dozvěděl, že končí poslední učiliště a další ročníky se již otevírat nebudou, doslova mně to vehnalo slzu do oka. Když jsem se v roce 2019 potkal na konferenci „Ševci žijí“ s bývalým ředitelem Kožařské průmyslovky a nynějším mistrem výuky obor obuvník Vaškem Talašem a Vojtou Ocelkou, majitelem firmy Saltic, a povídali jsem si o rozvoji ševcoviny ve Zlíně, netušil jsem, co se bude dít o dva roky později. Ale to bychom nebyli „hoši činu“, kdyby nás situace nechala klidnými.

Co přišlo potom?
Slovo dalo slovo a 12. července 2022 už jsme stěhovali stroje ze zrušeného učiliště do nových prostor ve 44. budově Svitovského areálu. No, nových, to byste to tady museli vidět. Prostor krásný, ale jak ho tady kdysi kdosi zanechal plný starého harampádí a špíny. Nicméně, vyhrnuli jsme si rukávy a vrhli se do práce. Dnes stojíme v úplně novém, čistém prostoru, máme tady nové toalety, ale zanechali jsme zde i ty staré retro, jen jsme je samozřejmě zrekonstruovali, to sem prostě patří. Na dalších prostorách pracujeme. Při vyklízení nepotřebných věcí jsme narazili i na hromadu pokladů, které rádi využijeme při našich programech pro děti i širokou veřejnost.

K čemu přesně tedy Centrum slouží?
44 Centrum řemesel bude modifikovatelný prostor, kam chceme přilákat děti, dospělé, mládež. Chceme zde dát prostor řemeslníkům, začínajícím umělcům, designérům, kultuře a vnést sem tvůrčí atmosféru, přilákat mládí a dát všem radost ze života. Hlavní částí však bude ševcovská dílna, kterou povede právě Vašek Talaš. Tu otevřeme komukoliv, kdo projeví zájem, naučit se, nebo se jen dozvědět, co kreativní ševcovské řemeslo obnáší.

Jaké máte další plány? A jaké akce chystáte?
Budování je částečně dokončeno a začínáme prakticky učit, první kurz už běží. Plány máme, ale rozhodně se nebráníme spolupráci s lidmi, kteří mají nápady, chuť do práce a hledají prostory, kde by se mohli realizovat. Naše dílna vlastně nebude nikdy dokončena, jak jsem se již zmínil, je to multifunkční prostor, kde si každý, kdo se práce nebojí najde své místo. Chceme zde pořádat i příměstské tábory pro děti, projektové dny, festiválky, výstavy, koncerty. Hlavním cílem je dát šanci hlavně mladým lidem, aby nám ze Zlína neutíkali. Úplně nejlepší pro nás bude, když se zapojí ti, kteří by byli schopni propojovat svými aktivitami generace, aby mohl prostor sloužit veřejnosti od 0 do 99 let. Naším heslem je vzájemná spolupráce.

V posledních letech se stále více mluví o tom, že ševci už téměř nejsou a mezi mladými lidmi o tento obor není žádný zájem. Jak to vidíte vy? Je podle vás Zlín stále ševcovské město?
Víte, není to vůbec pravda, ševci tady mezi námi jsou a velmi dobří a úspěšní. Co mě ovšem mrzí je, že je mezi námi Zlíňáky pořád zakódováno to, co jsme slýchali jako děti: „Jestli se budeš špatně učit, půjdeš do Svitu“. Fabrika, smrad z gumy a lepidel, ne zrovna hezké pracovní prostředí, práce na tři směny.
Dnes je svět úplně jiný a je třeba to mladé generaci říkat a ukazovat. Chceme dětem a jejich rodičům v kreativním prostředí ukázat kus pořádné ševcoviny, krásné práce, která má smysl.

Tak schválně, víte, kdo zrovna vám šil boty? Odkud se vzaly? Víte, jak o ně správně pečovat? Kde naleznete ve Zlíně poslední opraváře obuvi? Právě nyní připravujeme program na akci našeho parťáka Nadačního fondu Řemeslo pomáhá ve Vizovicích pod názvem Tradice, řemesla a život na Valašsku, která se koná 18. března. Děti i jejich rodiče si tam budou moci vyzkoušet spoustu věcí, budeme čistit boty, zavazovat tkaničky, ale pozor - novými trendy styly.
Mimo jiné chystáme něco jako happening, kdy chceme změřit 99 účastníkům nohy a vyhlásit tipovací soutěž, jakou vzdálenost bychom společně ušli, když by se všechny změřené nohy postavily za sebe.

Jste dlouholetým členem Klubu absolventů Baťovy školy práce (ABŠ). Co vlastně tento klub dělá?
Členem klubu ABŠ jsem od roku 2007 a letos bude slavit 90 let od jeho založení. Organizace sdružuje lidi, kteří ještě zažili Baťovu výchovu. Většině je již kolem 90 let. Od roku 1992 se členy mohou stát všichni ti, kteří mají vztah k Baťově systému práce, výchovy, vzdělávání a budou důstojnými pokračovateli těchto principů. Klub má šířit vizi, že prací a osobním příkladem se dá budovat cokoliv.

Klub se také hlásí k hodnotám Tomáše Bati. Které z těchto hodnot jsou pro vás nejdůležitější? A které z nich se už v dnešním světě „nenosí“?
V této uspěchané, přeinformované době hodně chybí příklady, přirozené autority a stabilita. Prostor nadechnout se a zamyslet se, ne se jen honit a být otroky moderních technologií. Víme, že bez toho to samozřejmě nejde, ale pořád jsme jen lidé a potřebujeme také trochu klidu. V poslední době hodně manažerů absolvuje kurzy, či dokonce začíná studovat řemeslné obory. Zjišťují totiž, že když něco vyrobí rukama, má to trvalou hodnotu a přináší jim to radost z dokončené práce. A to je vlastně naše odpověď na otázku, jaké hodnoty chceme přinášet. Pro nás jsou to osobní příklad, vztah k manuální práci, řemeslu a tou nejdůležitější je spolupráce.