Kliknutím zvětšítePoslední rozloučení s Vojtěchem Jasným, básníkem stříbrného plátna, jak byl označován, se uskutečnilo v sobotu ve zlínském Městském divadle. S uznávaným českým scénáristou, režisérem a rodákem z valašského města Kelč, se přišly rozloučit desítky lidí. Mezi smutečními hosty, kteří se přišli poklonit památce zesnulého umělce, nechyběl ani hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, prezident Zlín Film Festivalu Čestmír Vančura nebo herec Městského divadla Rostislav Marek a další významné osobnosti.
„Vojtěch Jasný, byl jasný svým postojem k životu, jeho názory byly vždy pevné a zřejmé. Když už u nás nemohl, odešel tam, kde mohl svobodně tvořit. Za svůj kraj, do kterého se pak rád vracel, a nikdy na něj nezapomněl, se nestyděl. To je pro nás ohromná věc,“ uvedl ve smuteční řeči hejtman Čunek.
Podle něj film Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci, je možná nejlepší český film, který byl natočen o padesátých letech v socialistickém období.
Čestmír Vančura také připomněl význam mistrova díla. Vyjmenoval všechny zásluhy a ocenění, které se umělci z našeho kraje podařilo v jeho životní kariéře získat. Vše vystihl v jedné pokloně, kterou si Vojtěch Jasný vysloužil již v šedesátých letech. „Byl jste básník stříbrného plátna,“ poklonil se v závěru smutečního projevu Čestmír Vančura.
Tichý: Být mu na blízku pro mě byla veliká pocta
Mezi dalšími, kteří se přišli rozloučit se světoznámým filmovým umělcem, byl i Vítězslav Tichý. Muž, který je velkým filmovým nadšencem. Jak Deníku prozradil, s Vojtěchem Jasným jej pojilo přátelství, navštívil jej i před měsícem v nemocnici, kam ho umělec zavolal.
„Tvorba pana Jasného pro mne znamenala strašně moc. Rodáky jsem viděl v 16 letech a postupně i další jeho filmy. Vůbec to, že jsme se mohli potkat, setkat a být mu teď nablízku, byla pro mne velká pocta,“ svěřil Vítězslav Tichý.
Své vzpomínky na mistra filmu má i Jaroslav Čevora ze Zlína, kterému k seznámení s Vojtěchem Jasným pomohla náhoda. „Jednou jsem jej uviděl v Kroměříži, točil jsem ho na kameru a on mi pohrozil prstem, tak jsem jej vyhledal, omluvil se mu a začali jsme si povídat. Obdivuji jeho filmy Všichni dobří rodáci a Až přijde kocour. Zajímalo mne, jak například přišel na to, že ve filmu použil barvy, které vyjadřovaly povahy lidí. Chvilku jsme vykládali a bylo to moc bezva. Díla Vojtěcha Jasného budou vždycky patřit mezi mou oblíbenou filmovou tvorbu,“ uvedl Jaroslav Čevora, který se s umělcem osobně setkal v zámecké kroměřížské zahradě.
Uznávaný český režisér zemřel v pátek 15. listopadu ve věku nedožitých 94 let. Rodák z valašského města Kelč patřil k představitelům české nové vlny. Díky své tvorbě získal mezinárodní věhlas.
Přes 50 filmů
Vojtěch Jasný absolvoval valašskomeziříčské gymnázium a studoval kameru na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění u profesora Plicky.
Na fakultě se mimo jiné seznámil s Karlem Kachyňou a natočili spolu několik dokumentů a filmů. Jeho samostatným debutem byly Zářijové noci z roku 1956, film natočený podle stejnojmenné hry Pavla Kohouta.
Dohromady natočil Vojtěch Jasný přes 50 filmů, vedle Československa také v Číně, Rakousku, Německu, Izraeli, Francii, Bosně a Hercegovině, Chorvatsku, Finsku, Kanadě a v USA.
Vrcholem jeho tvorby je bezesporu lyrická kronika Všichni dobří rodáci z roku 1968 zasazená do Jasného rodiště.
Film o proměnách venkova po konci II. světové války vynesl kelečskému rodákovi cenu za režii na festivalu v Cannes, zároveň z něj ale po srpnové okupaci Československa udělal v očích režimu nežádoucí osobu. Přibližuje totiž únor 1948, znárodňování majetku sedláků, vytváření jednotných zemědělských družstev i politické procesy.
V roce 1970 Vojtěch Jasný emigroval, žil nejprve v Salzburku a Mnichově, poté odešel do New Yorku. V cizině natáčel dokumenty i hrané filmy pro kina a televizi, věnoval se i divadelní režii.
Poslední léta v Bystrém a Přerově
Domů se Jasný vrátil až roku 1990, kdy natočil film Proč Havel a pak v roce 1999 svůj poslední celovečerní film Návrat ztraceného ráje.
Roku 2007 obdržel Českého lva za celoživotní přínos českému filmu. Od roku 2011 žil s nemocnou manželkou v Domě seniorů v Bystrém. Po smrti své ženy v lednu 2012 se z Domu seniorů v Bystrém odstěhoval do soukromí. Poté pobýval v Přerově.
Při besedě u příležitosti režisérových 90. narozenin právě v Přerově se redaktor Deníku ptal, o čem by mohl být jeho případný další film.
„Pořád na to myslím. O čem by byl? Už jenom o duchovních věcech a velké lásce. Protože nejkrásnější na světě je velká láska,“ svěřil se tehdy valašský rodák.
21
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
