Během pondělí si návštěvníci mohli prohlédnout, jak funguje úpravna pitné vody na Klečůvce, nebo naopak čističku odpadních vod v Luhačovicích. „Naše úpravna vody v Klečůvce zásobuje vodou okolí obcí Fryšták, Vizovice a východní část Zlína po Prštné a Mladcovou. V případě nouze jsme však schopni zajistit dodávky vody i pro zbytek Zlína či Otrokovice," prozradil Petr Burian, operátor úpravny vody Klečůvka.

Fryšták neslouží

Západní část Zlína po Louky a Malenovice a také oblast Otrokovic a Napajedel pak zásobuje vodou úpravna vody Tlumačov. Zjednodušeně lze tedy říci, že „půl" Zlína pije vodu ze studní v Tlumačovském lese a zbytek pak z přehrady u Slušovic. Mezi lidmi panuje povědomí, že i přehrada u Fryštáku slouží jako zásobárna pitné vody. Aktuálně to není však tak horké.

„Výstavbu nádrže si vynutil rychlý rozvoj Zlína před druhou světovou válkou, kdy se město stalo průmyslovým centrem regionu a požadavky na zajištění dodávky vody neustále rostly. Dnes tuto nádrž evidujeme pouze jako záložní," informovala Gabriela Tomíčková, mluvčí Povodí Moravy. V devadesátých letech totiž došlo k výraznému poklesu spotřeby vody, a tak ztratila nádrž na významu.

Průměrná spotřeba pitné vody klesla v posledních dvaceti letech z 250 litrů na osobu a den na pouhých 100 litrů. V případě opětovného zvýšení spotřeby mohou být odběry z Fryštáku obnoveny, a proto ani nadále nelze nádrž využívat k rekreaci. Obnova by ovšem byla velmi finančně náročná, protože v minulosti byla voda znečištěna splašky z okolních vesnic.

Fryštácká nádrž je zajímavá také tím, že byla prohlášena za kulturní pomátku jako významná ukázka pozdní éry zlínského baťovského funkcionalismu.

Do chlorovny jedině s maskou

Jako většina oborů i čištění vody musí jít s dobou. Místo chloru se tak již téměř deset let využívá chlordioxid.

„Jeho využití je vhodnější, protože časem nevyprchá tak jako chlor. Do přípravny chlordioxidu ani do chlorovny však nikoho nevodíme. Byly by totiž potřeba plynové masky," vysvětlil Burian návštěvníkům úpravny. Ostatně úpravna vody je řazena do objektů s vysokou mírou ochrany. Areál je oplocený, hlídaný kamerami a fotit se zde také bez předchozího svolení nesmí.

„S teroristy to zatím tak horké není, ale přece jen jsme rizikové pracoviště," usmívá se nad opatřeními Burian. Ten také vysvětlil, jakými procesy voda musí projít, než se dostane do kohoutků.

„První fází jsou šest metrů hluboké usazovací nádrže. Voda zbavená největšího znečištění pak putuje do filtračních nádrží s křemičitým pískem. Toho je až metr a půl vysoká vrstva. Pod těmito nádržemi jsou pak už akumulační nádrže," vysvětlil operátor vodáren.

Poté se do vody přidají veškeré nutné chemikálie. Chlordioxid, manganistan a v případě potřeby vápník a jiné látky. „Hotovou" vodu pak překontrolují pracovníci hygienické stanice.

Veřejnost se zajímá

„Slušovickou přehradu máme nedaleko. Často se tam chodíme procházet, a tak nás zajímalo, jak z přehrady voda postupuje dál. Samozřejmě jsme si přinesli i naši vodu na překontrolování," prozradila Sylva Juříková z Kašavy, která exkurzi absolvovala s manželem.

Dny otevřených dveří Moravské Vodárenské pořádají jednou za rok vždy u příležitosti Světového dne vody.

„Zájem ze strany veřejnosti je poměrně značný. Například při loňských dnech otevřených dveří přišlo v celé oblasti působení Moravské Vodárenské 483 návštěvníků. Jen na Zlínsku bylo návštěvníků osmdesát devět a hned šedesát si nechalo vypracovat mini test na kvalitu vody," doplnila mluvčí vodáren Bártová.

Úpravna vody Klečůvka vznikla v sedmdesátých letech dvacátého století. Dnes se o její každodenní provoz stará osm stálých zaměstnanců.

Vodu ve studni ovlivní i králíkárna či kurník

Lidé nosili ke kontrole i zlínskou vodu, aby otestovali pracovníky

Při dni otevřených dveří Moravské Vodárenské ve Zlíně si mohli lidé přinést vzorek vody ze studny. Pracovnice laboratoře pak zájemcům zdarma provedly základní testy. Hlídalo se především překročení norem u dusičnanů, amoniaku a také tvrdost vody. Zlínskou laboratoř oddělení kontroly kvality vede Marie Tomaštíková.

Jak přesné jsou orientační testy? Co se z nich lidé dozvědí?

Určitě se na základě těchto testů nedá určit, zda je voda pitná. Podle prvotních výsledků se však pozná, zda má vůbec cenu si platit za podrobný test. Například pokud je podle orientačního testu obsah dusičnanů vyšší než 50 miligramů na litr, voda už pitná být nemůže. Teprve pokud jsou v pořádku první kritéria, má cenu zjišťovat i množství dalších látek, například bakterií.

K čemu tedy může takový „neúplný" test sloužit?

Už jen porovnáním hodnot lidé zjistí, jak se kvalita jejich vody mění, zda se zhoršuje, či zlepšuje. Podrobný test tak stačí většinou udělat jen jednou a pak doporučujeme lidem hlídat si změny sledovaných hodnot.

Velkým problémem jsou dusičnany. Kde se berou? Dá se jich nějak zbavit?

V povrchové vodě z našich nádrží s dusičnany problémy nemáme. Jiné je to u vody ze studní. Problém je především v místech, kde se dříve hodně průmyslově hnojilo. Kvalitu vody ovlivní i umístění domácích zvířat.

Například domácí slepičárna či králíkárna blízko studny může způsobit velké znečištění. Škodliviny zůstávají v půdě a někdy nepomůže ani studnu vyčistit.

Narazili jste při kontrole vzorků i na nějakou kuriozitu?

Kuriozitou je určitě skutečnost, že nám lidé často nosí ke kontrole naši vlastní vodu. Nechávají ji otestovat a tím nás zkoušejí.

LUKÁŠ FABIÁN