V kategorii občan zvítězila jednasedmdesátiletá Zdenka Wasserbauerová z Otrokovic, bývalá účetní, jejíž vnuk bojoval s leukemií. To ji vedlo k odhodlání shánět jedince do registru dárců kostní dřeně. Dosud získala přes 12 800 dárců, aniž by za to byla finančně kompenzována. „Za to, že se náš vnuk uzdravil a že jsme nemuseli prožívat smutek jako jiné rodiny, tak tomu životu mám co vracet. Vezmu prášek, namažu koleno a jdu shánět další dárce,“ říká.

Mezi hrdiny mladšími, v kategorii dítě, dominoval šestnáctiletý student otrokovického gymnázia Tadeáš Herentin. Během lekce anglické konverzace poskytl první pomoc svému lektorovi, kterého postihl infarkt. Bez zaváhání stabilizoval polohu muže a udržoval jej při vědomí, zavolal záchrannou službu a tlumočil rozhovor mezi pacientem a lékařem.

Vítěznou trofej hrdinství získala v kategorii projekty pacientská organizace Mamma Help vedená Kateřinou Vondráčkovou, která již jedenáct let bezplatně nabízí poradenství a podpůrnou péči ženám s rakovinou prsu a jejich rodinám. Pacientkám v centru pomáhají terapeutky, jež mají osobní zkušenosti s nemocí. Organizace navíc úzce spolupracuje s onkologickým oddělením krajské nemocnice.

Letos se podruhé udílelo i ocenění v kategorii dárce, které je určeno jedinci s početným darováním krve, krevní plazmy či dřeně.

Poslední oceněnou se stala vrchní sestra klinického onkologického centra krajské nemocnice Bohumila Vojtová, která obdržela Cenu Deníku jakožto generálního mediálního partnera. Generálním partnerem byla firma Holík.

Ohlasy a reakce:ZDENKA WASSERBAUEROVÁ, kat. občan
Jsem ráda, že mě občané ocenili. Ale radost jsem měla minulý týden a děkuji tím studentům UTB, kdy do registru dárců kostní dřeně vstoupilo celkem 164 studentů. Za to jim patří velký dík, protože tam je naděje na život.

KATEŘINA VONDRÁČKOVÁ, kat. projekty
Mamma Help. Ročně nás osloví kolem 400 žen. Pacientkám v jejich nelehké situaci bych přála brzký návrat do toho normálního života, který vedly před onemocněním, a obrovskou podporu jejich rodiny a blízkých.

TADEÁŠ HERENTIN, kat. dítě
Žádný kurz první pomoci jsem neabsolvoval, vše, co jsem u pomoci využil, znám asi z televizních seriálů a filmů. Byl jsem sice nervózní, ale zachoval jsem chladnou hlavu a vyplatilo se mi to.

KAREL POPELKA, kat. dárce
Po těch příbězích, které tady zazněly, a po těch lidech, kteří tady byli, si tu připadám nepatřičně. Beru to jako ocenění všech dárců. Chtěl bych ale především poděkovat lidem jako paní Wasserbauerová.

IVO HOLÍK, generální partner projektu
Jsem celoživotně přesvědčený o tom, že každá komerční společnost by měla mít společenský přesah. Generálního partnera Ceny Salvator děláme třetí rok a musím říct, že ho děláme čím dál víc raději.

Přeji jen slzy radosti, říká vrchní sestra z onkologie

Region Pokud se lidé alespoň na chvíli ocitnou na pomyslném druhém břehu, tak přehodnotí nejen svůj způsob života, ale i pocit lidskosti k druhým lidem,“ domnívá se vrchní sestra onkologického oddělení ve Zlíně Bohumila Vojtová.

Je přesvědčená, že pokud jsou lidé šťastní, měli by učinit šťastnými i lidi ve svém okolí, pokud se šťastní necítí, měli by se pokusit lidem pomáhat a štěstí k nim přijde.

„U nás na oddělení nezachraňujeme pouze jednoho člověka, ale celé rodiny. Po návratu nemocného do normálního života je funkce rodiny zachována,“ uvádí oceněná sestra Vojtová, která slavnostní večer hodnotí velmi pozitivně.

„Užila jsem si svých 5 minut slávy. Večer byl úžasný, krásný, prostě jedinečný,“ přiznává své pocity. Jedním dechem dodává, že bez bezvadné práce celého týmu by to nedokázala.

„Moc si vážím nelékařského zdravotního personálu, jejich ochoty a empatie. Svou profesi berou zodpovědně jako poslání,“ uvádí sestra Vojtová.

Oceňuje jak sestřičky, radiologické asistenty, sanitářky, tak i pracovnice úklidu. Vyzdvihuje také práci staničních sester z oddělení jako styčných důstojníků.

„Každá z nich ví, že žádný člověk nesmí zůstat sám, ať v radosti, nebo ve smutku. Nelékaři jsou v mnohém očima i ušima našich pacientů. Přeji všem vidět jenom to hezké a slyšet samé dobré zprávy. Přeji pouze slzy radosti,“ dodává.

Vrchní sestra Vojtová pracuje na jedenadvacátém pavilonu zlínské nemocnice na oddělení klinické onkologie již jedenáctým rokem. Miluji práci, naplňuje mě a je mi i koníčkem. Podporuje mě rodina a moje malá štěstíčka, vnoučci Verunka a Kubík,“ přiznává.

Ne vždy je to ale práce snadná. A není se čemu divit na oddělení, kterému se většina lidí už z dálky vyhýbá.

„Abych se ale někdy vymanila z pracovního prostředí, tak píšu básně. Moje prvotina se jmenuje Osudy a slova. Velmi ráda bych ji vydala. A druhá sbírka, na které pracuji, ponese název Tisíceré vůně ulice,“ svěřuje se.