Spolumajitel České Miss Martin Ditmar nedávno také podpořil dárcovství krve ve zlínské nemocnici. Každé kapky si neobyčejně váží. Jak by také ne! Zachránila mu život.

Lékaři mu dávali šanci na přežití jen jedno procento. Další cestu životem mu pomohl vybojovat především primář chirurgického oddělení zlínské nemocnice profesor Jiří Klein.

„Vděčím mu za život,“ přiznal s velkou úctou Martin Ditmar.

Organizátor soutěže krásy ležel ve zlínské nemocnici šest měsíců, z toho dva byl v kómatu. Několikrát prodělal otravu krve.

„K záchraně jeho života použili lékaři dvacet krevních konzerv,“ uvedla jeho bývalá partnerka a snoubenka Eva Čerešňáková, která veřejně potvrdila roz-chod. Ač společně vážnou nemoc překonali, jejich vztah přesto nevydržel.

RÁNA Z ČISTÉHO NEBE

Jednoho rána se probudil a udělalo se mu špatně. Partnerka Eva Čerešňáková ho odvezla do nemocnice.

„Vzali mě na kontrolní vyšetření a zjistili, že hladina reaktivního proteinu je kolem deseti, což je pouze lehce zvýšená hodnota,“ uvedl Martin Ditmar.

Dostal kapačku a pustili ho domů. Navečer už se ale cítil opravdu špatně.

„Měl jsem nesnesitelné bolesti,“ přiznal.

A když mu brali krev večer, už měl hodnotu přes 400.

„To je velmi vysoké číslo, které značí agresivní zánět v těle,“ uvedl.

Zánět postupoval velmi rychle. Slinivka se sama natrávila a kontaminovala další orgány. Po třídenní hospitalizaci se stav zlepšil.

„Myslel jsem si, že můj stav není vážný a já se vrátím k normálnímu životu a pracovnímu tempu. Pak ale přišel strmý pád. Bolesti břicha zase zesílily.

„Ta bolest byla ukrutná. Nedalo se ani zjistit, kde mě to vlastně bolí,“ uvedl.

Podle jeho slov to byla směsice křečí, které nepomohly zmírnit ani tišící léky. A pak upadl do kómatu. V tomto stavu zůstal více než dva měsíce.

„Ležel jsem na ARO ve Zlíně,“ dodal.

„Když jsem se probral, tak jsem si uvědomil, že jsem opravdu byl v pomyslném tunelu, ve kterém jsem viděl teplé, příjemné světlo, které přitahuje,“ popsal stav v hlubokém bezvědomí.

Do toho se prý potkal se všemi důležitými lidmi jeho života. Ať už to byli rodiče, rodina, přátelé nebo partnerky. A pak nastala zvláštní situace.

ŽIL IMAGINÁRNÍ ŽIVOT

Podle Martina Ditmara se všechno najednou zpomalilo a zklidnilo a on začal žít různé příběhy.

„Ty příběhy byly tak reálné a silné, že když jsem se probral z kómatu, tak jsem nevěděl, co byla iluze, sen a co skutečnost. Tak přesvědčivé to bylo,“ vysvětlil.

Profesor Jiří Klein, který řídil celou jeho léčbu, řekl Martinovým rodičům, že šance na přežití jejich syna je jedno procento. „Takže vlastně pozitivní nula,“ zasmál se spolumajitel soutěže Česká Miss.

Primář chirurgie doktor Jiří Klein podle slov Martina Ditmara vložil do léčby všechen svůj um a životní zkušenosti.

„V některých dnech to vypadalo, že to nemusím pře-žít,“ uvedl Ditmar.

SKVĚLÉ ROZHODNUTÍ

Slinivku mu doktor neodoperoval.

„Nechtěl mne klasicky otevřít, nechtěl operovat,“ vysvětlil Martin Ditmar.

Podle slov lékaře by to prý nepřežil.

„Moje tělo by to prý nezvládlo,“ dodal. Lékař zvolil léčbu zavodňováním.

„Nateklo do mne postupně více než dvacet litrů tekutin, které měly ten zánět neutralizovat,“ vysvětlil.

A potom postupně tu tekutinu z těla zase odváděli.

„Možná bych to mohl nazvat jakousi alternativní formou léčby,“ zmínil Ditmar s tím, že podle informací, které se k němu postupně dostávaly, prý ostatní lékaři operovat chtěli, ale primář Klein rozhodl jinak. Toto skvělé rozhodnutí mu zachránilo život.

PROBRAL SE PÁR MINUT PO SMRTI BABIČKY

První tři roky života ho vychovávala babička, protože rodiče studovali vysokou školu.

„Byla to pro mě druhá máma,“ přiznal Mar-tin s tím, že babička vloni v 98 letech zemřela. V tu dobu, kdy byl Martin Dit-mar v kómatu, babička také ležela v nemocnici. Aby se jí nepřitížilo, Martinovi rodiče ji raději o vnukově vážném stavu neinformovali.

„V den, kdy zemřela, si babička zavolala mou maminku a zeptala se jí, jestli jsem naživu,“ sdělil. Maminka odpověděla, že ano. Babička pár minut nato zemřela a já se za chvíli poté probudil. „Do dnešního dne z toho mám husí kůži, když si na to vzpomenu,“ přiznal.

Co uvedl k léčbě profesor Jiří Klein, primář Chirurgického oddělení KNTB

Martin Ditmar byl v čase, kdy se nacházel mezi nebem a zemí, operován vícekrát. Byl ale tehdy ve stavu, kdy to nevnímal. Podařilo se nám jednotlivé operace optimálně načasovat a to mu zachránilo život. V prvním období, kdy slinivka podlehla nekróze, jsme dlouho vyčkávali. Jednalo se o nejrizikovější část jeho případu, kterou mu pomohl překlenout výborný kolektiv ARO.

Poté co se mrtvá slinivka, laicky řečeno, rozpustila ve vlastní šťávě, jsme tekutou složku nekróz evakuovali dreny zavedenými pod CT. Podle nich jsme si později cestou malých řezů zjednali velmi opatrně přístup přímo do lůžka slinivky z obou stran těla a pak jsme při opakovaných revizích postupně a trpělivě odstraňovali odumřelou tkáň.

Tento postup je sice náročnější než otevřená operace a nese s sebou vysoké riziko poraně-ní důležitých orgánů, ale pokud se jim vyhneme, převažují pozitiva miniinvazivního přístupu nad nebezpečím přenesení zánětu do volné dutiny břišní během klasické operace. Nejednalo se tedy o alternativní medicínu, ale o alternativu léčby cestou tzv. otevřeného břicha.

Každá z metod má své výhody a jasná rizika. V tomto případě jednoznačně převážily výhody. Náš pacient tuto často smrtící nemoc překonal a nemá na břiše typickou ošklivou jizvu.

Pečovaly o něj lékařské špičky KNTB

Svou smrt přežil Martin Ditmar díky skvělému přístupu profesora Kleina, ale také primáře ARO docenta Gabrhelíka, zástupce primáře doktora Turka a dalších lékařů z KNTB i díky skvělé péči zdravotních sester na ARO.

„Všem patří můj dík,“ uvedl.