Ve vrbětické hale se konalo pod záštitou České asociace střihačů ovcí. Mezi desítkou mužských závodníků se objevila i osmadvacetiletá Jana Šínová z Uničova, která se v konkurenci mistrů střihačů dokázala v ručním stříhání probojovat do finálové trojice.

Deníku prozradila, že před pěti lety pracovala na ovčí farmě, kde se stříhání naučila. Dokonce si již splnila svůj velký sen. Podívala se do Austrálie do země, která je velmocí v chovu a tedy i ve stříhání ovcí.

„Byla jsem tam asi osm měsíců, také tam jsem stříhala,“ doplnila dívka, která se stříhání ovcí na rozdíl od svých spolusoutěžících nevěnuje profesionálně. Je zootechnička.

„Kvůli práci na to nemám čas, ale v budoucnu bych se tomu chtěla věnovat více, zlepšovat se,“ plánuje mladá žena.

Že stříhání oveček není jen soutěž o tom, která z nich přijde dříve o svou vlnu, potvrdil za organizátory Vladimír Bařina. Ale mezi hlavní posuzované atributy čas samozřejmě patří.

„Je velmi důležitý, rozhoduje však i kvalita ostříhání, jak střihač stříhá, jeho technika, jak drží ovci, jaké má pak nedostřižky. Nebo zda ovci nezranil. To vše posuzuje hodnoticí komise,“ zmínil Vladimír Bařina, který v komisi také zasedl.

Jak připomněl, soutěže se účastní nejen amatérští střihači, ale také profíci.

ZA PRAXÍ DO AUSTRÁLIE

„U nás je málo profesionálních střihačů, i ovcí máme málo, celkem 230 tisíc kusů,“ dodal Vladimír Bařina s tím, že pro zkušenosti tak jezdí někteří střihači do Austrálie a na Nový Zéland.

Podle předsedy Asociace střihačů ovcí Vlastimila Bischofa je u nás nejvíce chovatelů ovcí na Valašsku.

„Ale jsou to zároveň chovatelé s nejmenším počtem kusů. Každý má za baráčkem tři čtyři ovce. Největší chovatelé to nejsou. Ti jsou například za Prahou u Hrusic, na Šumavě, ale i kolem Brna. Jde většinou o horské a podhorské oblasti,“ vysvětlil Bischof.

V průběhu dne se mohli návštěvníci bavit i při soutěži ve štípání a řezání dříví, nechyběly ani ostatní pohybové, sportovní a výtvarné aktivity, zejména pro děti.

O hudební doprovod se postaraly děti z folklorního souboru DFS Dokopyjánek, doplnili je i ti starší ze souboru CM Dokopyjan a gajdoš Petr Sovják z Neubuze.

K dobré zábavě patří i skvělé jídlo a to na vrbětické farmě opravdu bylo. Jehněčí, hovězí klobásy, steaky z různých druhů mas či z „přeštíka“ a mnoho výrobků z ovčího i kravského mléka. V každém případě to v sobotu byla skvělá příležitost potkat se s přáteli a výborně se pobavit.

„Celý Selský den byl moc bezva,“ pochválily akci i Lenka Řeháková a Andrea Košelíková z řad návštěvníků.