Tehdy nebylo nijak neobvyklé, že chlapci z Hané putovali díky moudré vojenské správě kamsi za Prešov a chalani od Bardejova naopak někam k Táboru. Co si z vojny odnesli jiní, bylo námětem mnoha historek i televizních příběhů.

Kamil si z vojny odnesl první nehezký kontakt s policií a zkušenost s pervitinem. „Slováci tam hodně pili, my Češi a Moraváci jsme se většinou snažili zabavit jinak,“ vysvětloval později po návratu na Hanou.

Taky je dost dobře možné, že na výkon základní vojenské služby už Kamil nevzpomíná, neboť od té doby prožil řadu jiných výkonů, konkrétně výkonů trestu. S vojnou ovšem souvisely přímo kauzálně – všechny se totiž točily kolem pervitinu.

Když se Grobec vrátil do civilu, připadalo mu trapné nastoupit do stejné práce a začít stejný život, jaký žil před východoslovenskou misí. Nejprve s maximální rychlostí obnovil stará přátelství a navázal několik nových. Pak si se znalostí, načerpanou od kolegy z vojny, zkusil doma ze snadno dostupných surovin vyrobit kýženou drogu. Jelikož byl Kamil šikovný, což kvitovala před lety už soudružka učitelka při laboratorních cvičeních z chemie, povedlo se to bez větších problémů. Mezi známými si vytipoval pár vhodných adeptů. A začal byznys.

Během krátké doby od Kamila Grobce odebíralo „zboží“ několik stálých klientů, kteří jej dál distribuovali na hanácký venkov. Kamil už ani neuvažoval nad tím, že by i měl hledat nějakou trapně nudnou obyčejnou práci. Odstěhoval se od rodičů do domku po dědovi a tam dále rozvíjel své perníkové království.

Na okresním ředitelství policie ovšem měli už tehdy, v době předpočítačové, přede­mailové a předinternetové, poměrně slušné zdroje informací. Když se například někdo na vojně zapletl do aféry s návykovými látkami, doneslo se to i přes stovky kilometrů na policii do místa jeho bydliště. A tak kriminalisté, když rozplétali nekonečné a prakticky nezničitelné drogové podhoubí ve svém rajonu, narazili ve spisech na zprávu od vojenské policie.

Netrvalo dlouho, a o Kamilu Grobcovi věděli víc než dost. Nesebrali ho hned. Nějakou dobu sledovali, kdo všechno k němu do perníkové chaloupky dojížděl.

U soudu dostal Kamil za výrobu, držení a šíření nepovolených psychotropních látek dvouletý nepodmíněný trest. Z toho, co bylo řečeno na začátku, je ovšem jasné, že se po návratu z vězení k produkci pervitinu vrátil. Trh si to žádal, o dobré výrobce byl a je stále zájem. A tak je možné, že Kamil právě dnes zrovna kroutí další z výkonů svých trestů… a přitom to všechno začalo jen vlasteneckým výkonem základní vojenské služby.