Petrůvka Zažila dvě světové války, všechna správní zřízení naší země, 11 prezidentů. Vitální a temperamentní paní Františka Gottfriedová se včera vypravila k volbám. Nedokáže ani spočítat pokolikáté. „Nikdy nevynechá,“ tvrdí její čtyřiasedmdesátiletá dcera Milada.
Paní Františka se narodila v obci Kladná Žilín na Luhačovicku roku 1915 coby nejmladší dítě v rodině. Tatínka nikdy nepoznala. Na svět přišla jako pohrobek. Zuřila první světová válka a tatínek musel narukovat. Když se malá Františka v roce 1915 narodila, maminka zůstala na čtyři děti sama.
„Tatínek sa narodil v hostinci v Křečkovicách. Tehdy ještě jezdili formani na Krakov z Prešpurka. Tatínek sa od tří let od nich učil o koních. A to mu bylo osudné. Tolik toho věděl o koních, že musel narukovat na vojnu k císaři pánu na Schönbrunn. Jel v dešti na koni a dostal zápal plic. Domů už nikdy nedojel. Pochovaný je ve Vídni,“ vypráví vzpomínky na otce stará paní.
K VOLBÁM ŠLA POPRVÉ V ROCE 1934
Prezidentem byl T. G. Masaryk zvolen počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav 24. května 1934. V té době byla mladá Františka už plnoletá, na své první volby si však nepamatuje.
„Vzpomínám si ale na tatíčka Masaryka, když projížděl na kole Kladnou a Petrůvkou. To bylo ve dvacátém čtvrtém, nebo dvacátém šestém?“ pátrá ve vzpomínkách paní Františka po okamžicích, kdy prvního prezidenta vítali.
„Všichni jsme mávali, bylo to pěkné. S kým on to na těch kolech jel?“ přemýšlí 102letá seniorka a ne a ne si vzpomenout.
76 LET V JEDNÉ OBCI
Ve dvaceti šesti letech se vdala a za manželem se přestěhovala do Petrůvky. V mále obci poblíž Luhačovic žije již 76 let. „Paní Gottfriedová je nejstarší občankou naší obce. Druhou nejstarší občankou je Marie Maléřová, která je zároveň v současnosti i nejdéle žijící osobou v obci,“ uvedla starostka Petrůvky Petra Polášková.
„Za paní Maléřovou přijde volební komise domů, také chce volit,“ dodala starostka.
AŤ MĚ ČETNÍK POŠKRÁBE NA ZÁDECH
„Za komunistů jsme došli, hodili lístek do urny a bylo. Nemohli jsme na kandidátkách nikoho škrtat ani chodit za plentu. Volila sa jen jedna strana,“ říká s rozhořčením paní Františka a přiznává, že to byly divné časy. Vesele si však zavzpomíná i na tuto dobu.
„To bylo v třiapadesátém. Pásli jsme krávy a ony sa splašily. Utekly přes strniště na mladou jatelinku. Vzaly to přes mez a cestář tam zrovna kopal cestu. Rozzlobil sa a řekl, že mě dá četníkom,“ rozesměje se stoletá stařenka.
„Řekla jsem mu, že mě nějaký četník može poškrábat na zádech. No a on došel!“ směje se ještě víc.
„Ale musela jsem zaplatit pokutu a v neděli jsme neměli na oběd co jest. Ten četník, myslím, ještě žije,“ vesele dodává bodrá seniorka.
NIKDY NEBYLO TAK DOBŘE, JAK JE TEĎ
Když jí zemřela ve 40. roce maminka, učila se vařit v Olomouci u řádových sester a následně pracovala v Luhačovicích v Janově domě jako pokojská. „Byly to těžké časy,“ vzpomíná stařenka.
„Za komunistů nám všechno vzali. Sotva jsme zaplatili dluhy za léčení tatínka, které nám zůstaly po jeho smrti, zas jsme neměli nic,“ vypráví.
„Když byl převrat v osmdesátém devátém, byla nadšená,“ vstupuje do vyprávění dcera.
„Vrátili nám pozemky a pole. A bylo dobře. Nikdy nebylo tak dobře, jak jej teď,“ říká stařenka Gottfriedová. Koho volila v prvních demokratických volbách nebo v první přímé prezidentské volbě, prozradit nechce. „To je tajné,“ směje se.
NA KOHO PADNE VOLBA?
Mezi největší koníčky paní Františky patří četba novin a knih, nevynechá ranní ani večerní zprávy.
„Sleduje se zájmem volební kampaně prezidentských kandidátů,“ sděluje dcera Milada.
„Určitě vím, koho volit nebudu, ale svého kandidáta vybraného mám,“ svěřuje se seniorka, která má 3 děti, 5 vnoučat a 13 pravnoučat.