Jasenná 

Malebná a turisty hojně navštěvovaná obec Jasenná leží na hlavní spojnici mezi Zlínem a Vsetínem, ve Vizovických vrších, pod horou Vartovnou a kopcem Syrákovem, v nadmořské výšce 365 m. Katastr obce měří asi 1235 ha. Krajina je v Jasenné a v jejím okolí velmi členitá, kopcovitá, se spoustou lesů a krásných údolí, zemědělské půdy, kde převažují dnes již pastviny a louky. K obci neodmyslitelně patří i samoty – paseky, jejichž starousedlíci udržují původní ráz krajiny zejména chovem ovcí. První písemná zmínka o Jasenné byla nalezena v listinách z roku 1468. Název obce vznikl jako adjektivum k podstatnému jménu jasan, tj. ves, stráň, hora porostlá jasany; patrně podle polohy obce v jasanových lesích. V historických pramenech z 15., 16. a 17. století se vyskytuje různá podoba tohoto jména – Jasena, Jasenna, Gasenna, Jesena, v roce 1872 jsou to tvary Jasena, Jasená, v roce 1924 pak už dnešní podoba – Jasenná.

V době největšího rozkvětu zde žilo více než 1100 obyvatel. Dnes jeho počet kolísá mezi 930–950 trvale přihlášenými obyvateli. Za zmínku stojí také sezonní obyvatelé, kteří převážně v letních měsících a v zimním období obývají 30 chat a 13 rekreačních chalup. Okolí Jasenné je stále častěji navštěvováno hosty, které láká zachovalá a krásná příroda s možností dobře značených turistických tras s výchozím bodem na kopci Syrákov a také dochovaný objekt  Mikuláštíkového fojtství z roku 1748 – roubené stavby v původní podobě a na původním místě, od roku 2015 národní kulturní památky, kde je zřízeno muzeum. 

Sidonie 

Obec Sidonie je od roku 1976 částí města Brumov-Bylnice. Toto místo vždy patřilo k brumovskému panství. Dne 20. května 1835 prodal hrabě Iléšházy panství brumovskému baronu Jiřímu ze Siny. Sklárnu mělo Sinovo panství do roku 1850, kdy je pronajata Josefu Schreiberovi. Od roku 1848 byla v Sidonii smíšená škola, která byla v roce 1876 prohlášena za veřejnou. V roce 1899 otevřeli novou jednotřídní školu. V roce 1908 zaměstnávala sklářská huť celkem 225 dělníků. V tuto dobu se také zlepšilo bydlení sklářů. Sklárna postavila první řadové bydlení se skromným sociálním vybavením. Do Sidonie docházeli za prací dělníci ze širokého okolí a obec byla na vrcholu slávy.

Po příchodu Němců v roce 1939 se Sidonie stala pohraničním pásmem se Slovenským státem. Hranice byla střežena nacistickými pohraničníky a gestapem, hlavně proti přechodům vlastenců do II. zahraničního odboje. Osvobození přišlo do osady Sidonie, která byla v tuto dobu ve správě obce Bylnice, dne 1. května 1945. Od této doby se Sidonie změnila k nepoznání. V první dvouletce zde byla vybudována silnice včetně devíti mostů. V roce 1954 se Sidonie stala samostatnou obcí. Obec se rozkládá po čtyři kilometry dlouhé trase podél potoka Vlárky, mezi hlubokými lesy. Do roku 1964 nesla osada jméno Svatá Sidonie, poté již pouze Sidonie. Byla zde vybudována požární zbrojnice, úřadovna MNV, autobusová točna, mateřská škola. Na území Sidonie byly postaveny dva dětské pionýrské tábory – ROH OÚNZ Karviná a Svit Slavičín (dnes rekreační centrum Pohoda). Pro svoji malebnou polohu a čisté zdravé životní prostředí byla tato oblast zařazena do CHKO Bílé Karpaty, od roku 2000 jako Biosférická rezervace Bílé Karpaty.