První etapa sídliště je kombinací několika typů panelových domů. Jde o bodové domy o výšce 4–6 podlaží, lodžiové domy se 2 až 5 podlažími, chodbové domy o 4 až 5 podlažích s malometrážními byty, dále třípodlažní řadové domy a domy terasové, rozdělené na bytové jednotky se zázemím v suterénu. Významnou součástí celé kompozice je první výškový segmentový dům, tzv. I. segment, postavený v roce 1978, který navrhl architekt Šebestián Zelina. Tento bytový dům doplnil později v další etapě výstavby ještě druhý, velmi obdobný II. segment. Obytný soubor Jižní Svahy představuje největší stavební aktivitu ve Zlíně po 2. světové válce. Toto největší zlínské sídliště je výraznou dominantou krajského města.

Druhá etapa. Tak se říká lokalitě sídliště Jižní Svahy ve Zlíně, jejíž výstavba začala koncem 70. let a začátkem 80. let a navazovala na část již vystavěné I. etapy. Na rozdíl od ní ta druhá nebyla již tak velkoryse řešena. Socialistickým stavitelům údajně docházel dech, a tak se na výstavbě šetřilo. Například panelové domy už nebyly obkládány cihlovými pásky, ale místo nich byl použit nátěr, hlavně se však přešlo na novou konstrukční sestavu OP.1.1, která sice
umožňovala vyšší plošný standard bytů, rozsah typových sekcí domů byl však značně omezen.

Ve srovnání se soustavou NKS-G, používanou při výstavbě I. etapy, měl nový typ vyšší plošný standard (průměr užitkové plochy 64,3 m₂ na jeden byt), ale
omezený počet typů bytů. Při výstavbě II.etapy sídliště Jižní Svahy vázla také stavba infrastruktury, ta byla řešena později. Jediným bodem v panelovém městě připomínajícím I. etapu je tak kopie I. segmentového domu architektů Zeliny a Gřegorčíka. Po převratu se výstavba II. etapy téměř zastavila, bylo možné pouze dostavět již rozestavěné domy. Sídliště se nikdy nedostavělo podle plánu. Stejně tak byla zastavena výstavba velkého obchodního centra (později nechvalně proslulé „torzo“).