Letos na něj dorazil už potřetí. „Před dvěma lety se mi dokonce hned při první účasti podařilo tuhle soutěž vyhrát,“ pochlubil se slovácký patriot, který i v letošním klání dokázal skončit na bedně. Pouze jediný ze soutěžících byl podle odborné poroty lepší.

„Vyprávět vtipy mě bavilo odmalička. Začal jsem s tím snad už ve školce,“ vzpomíná Hučík. Ne každý přitom podle něj anekdoty vyprávět umí. „Třeba má manželka je umí jen poslouchat,“ podotýká s úsměvem.

Pobavit lidi prý přitom není těžké. „Tak jako umí Gott zpívat, jiní zase dostali od pána boha do vínku talent rozesmát lidi. Někomu stačí pohyb, někomu říct jen jedno nebo dvě slova a lidé se smějí. Ale přijde druhý a bude říkat to samé jako jeho předchůdce a s lidmi to ani nehne. Je to určitý dar,“ zamýšlí se Václav Hučík a okamžitě dodává, že jemu se naštěstí lidé smějí.

Nervozita ho prý na pódiu už také začíná postupně opouštět. „Když jsem vystupoval poprvé, musel jsem vypít asi sedmičku vína, abych se před lidi vůbec odvážil. Loni už jsem to zdvihl na litr. Až letos budu poprvé střízlivý.

Trémy jsem se tedy, jak se zdá, začal zbavovat a konečně se tedy dozvím, co obecenstvu vlastně říkám,“ usmíval se těsně před svým sobotním vystoupením Václav Hučík.

O tom, že vůbec existuje nějaké Frkobraní, se dozvěděl z internetu. Nikam jinam zatím vyprávět nejezdí. „Všichni v dědině vykládají, že umím jenom blbě kecat, tak jsem si řekl, že to zkusím naostro,“ okomentoval svérázně svou účast na soutěži velký příznivec modelářství.

Celková úroveň našeho humoru, zejména toho televizního, má ale bohužel podle jeho slov uvadající tendenci. „Takoví bardi jako byli pánové Menšík nebo Sovák se už dnes bohužel nerodí. A nemůžu nevzpomenout také Bohdalovou s Dvořákem, ti svého času představovali vrchol televizní zábavy.

Vážím si jich hlavně proto, že dokázali lidi pobavit bez vulgarit. To dnes už skoro nikdo neumí,“ vysvětluje Hučík a jako příklad uvádí Zdeňka Izera. „Ten by byl bez sprostých slov úplně nahraný,“ nebere si servítky.

A odkud že vtipy, které Václav Hučík vypráví doma i před publikem, vlastně pocházejí?

„Poslouchám lidi kolem sebe. Třeba v hospodě toho člověk hodně pochytí. Vtipy, se kterými vystupuji, jsou zhruba z poloviny převzaté, z druhé poloviny si je vymýšlím sám. Většinou se ale nerodí hned, kolikrát to trvá několik dnů i týdnů než vtip uzraje do finální podoby,“ uzavírá zarytý fanda rychlých motorek.