„Chceme být nejkvalitnější a nejlepší," říkají František a Robert Kudelovi, majitelé Chropyňské strojírny, Podnikatelé roku Zlínského kraje

Cenu Podnikatel roku Zlínského kraje si včera převzali otec a syn František a Robert Kudelovi, majitelé firmy Chropyňská strojírna, a. s.

Co říkáte na cenu?

František: Je to hlavně ocenění našich lidí, protože výsledky nám tvoří právě lidé, kteří nám strojírnu pomáhají budovat. Neberu to jako vlastní ocenění, ale především jako ocenění firmy.

Je to vaše jediné získané ocenění nebo už jste na přebírání cen zvyklí? (Úsměv.)

František: Voni jsme dostali prestižní ocenění coby nejlepší dodavatel VolksWagenu, a to nám pomohlo i u dalších automobilek.

Jak velkou odvahu to chtělo začít s podnikáním?

František: Po revoluci jsem si řekl, že využiji možnosti, která se naskytla. Vrátil jsem se do fabriky, ve které jsem jako zaměstnanec kdysi začínal a postupně se nám se synem podařilo dostat firmu, tam kde dneska je. Podnikat ale samozřejmě není jednoduché.

Uvažoval jste někdy o něčem jiném, než že půjdete v otcových stopách?

Robert: Ne, nikdy, vždy jsem měl reálné představy o budoucnosti. Měl jsem vzor v otci.

Kolik zaměstnáváte lidí?

František: V mateřském závodě v Chropyni zaměstnáváme dvě stě padesát lidí. Na Slovensku máme ještě dalších dvě stě třicet zaměstnanců a v Rumunsku tři sta.

Myslíte, že ocenění může mít vliv na další práci nebo zakázky?

Robert: Na zakázky to asi příliš vliv mít nebude, ale očekáváme, že se staneme známějšími pro další lidi, které bychom chtěli přijmout. To je vlastně důvod, proč jsme se do soutěže přihlásili.

František: Nedostatek kvalifikovaných lidí nám neumožňoval rozvoj a vlastně proto jsme expandovali do zahraničí. Už jsme zde nebyli schopní najít potřebnou pracovní sílu a to je alfa a omega.

Hodláte nabírat nové zaměstnance v našem regionu?

Robert: Nám jde především o kvalitní zaměstnance, kteří umí cizí jazyky a jsou technicky zaměření. To jsou lidé, kterých je v současné době nedostatek.

Máte problém i s jinými profesemi?

František: Celý rozvoj záleží na kvalitních lidech. Za těch 22 let, co budujeme firmu, trváme na výborných zaměstnancích. V prvních letech jsme jich však museli až sedmdesát procent vyměnit. V současnosti je to podobné, ve zkušební době nám zhruba sedmdesát procent odchází, protože nemají zájem, nebo se jim ta práce nelíbí anebo nemají chuť do práce. Je to i drahé, ale jiná cesta není.

Spolupracujete nějak se školami?

František: Spolupracujeme s učňovskými školami, především s Centrem odborné přípravy technické v Kroměříži a střední školou technickou v Přerově. Třeťáci a čtvrťáci k nám chodí na praxi a z nich si později vybíráme lidi na dělnické profese.

Vidím tam podobu s baťovskou tradicí vlastního vychovávání zaměstnanců…

František: Baťovský systém jsem sice nezažil, ale z vlastní zkušenosti si nedovedu představit něco jiného než úzkou spolupráci škol a firem při výchově lidí. Bohužel v předcházejících letech často školy ani nevěděly, co mají učit. Osnovy, podle kterých učily, nikdy nebyly konzultovány s firmami a podnikateli. Až v posledních třech čtyřech letech, kdy těsněji spolupracujeme se školami, se to začíná pomalu posouvat k lepšímu.

Jen u učňovských oborů, nebo se to týká celého školství?

Robert: Problém je v tom, že se neučí středoškolské technické profese. Ty jako by vymizely. Většina studentů jde na vysokou školu. Ta je však od praxe hodně vzdálená. Úroveň absolventů vysokých škol je poměrně nízká.

Jaký je u vás průměrný plat?

František: Nad celostátním průměrem jak v dělnických profesích, tak i v technicko- -hospodářských profesích.

Jaký je věkový průměr ve vaší firmě?

František: Věkový průměr je 39 let. Já jsem ten, který jej trochu kazí. Držel jsem se zásady, že do čtyřiceti let se má člověk obklopovat staršími a zkušenějšími a po čtyřicítce se má začít obklopovat mladšími. Proto ten věkový průměr máme takový mladý, a proto se nám tak daří.

Jaké máte další plány, co se týče rozvoje?

František: Chceme být nejkvalitnější a nejlepší.

ROMAN BUČEK