„Volba nezávisí ani tak na plemenu psa, jako spíš na vztahu zvířete a psovoda,“ vysvětluje Matzenauerová. Zároveň dodává, že ne všechna plemena jsou vhodná pro fyzicky náročné tréninky. „Cvičiště je obsazené téměř denně. Máme zde školku pro štěňata, kde je nejvíc ridgebacků. Na agility zase chodí převážně border kolie, na záchranáře kromě nich i velký knírač nebo boxer. Navíc agility zvládne téměř jakýkoli pes, hlavně když ho to baví,“ vypočítává Matzenauerová.

Zdůrazňuje, že pro majitele psa je při výběru výcviku důležité nepřecenit síly zvířete. „Mám ve skupině téměř slepou dívku s anglickým kokršpanělem. Mají mezi sebou výborný vztah. Pes na ni třeba počká, aby mohli jít spolu. Naopak za mnou přišli lidé s labradorem, kteří chtěli trénovat záchranařinu, a přitom neuměl ani základní povely,“ vzpomíná Matzenauerová. Sama má doma dvě border kolie. Starší Cid získal dvě šestá místa z výcvikářského mistrovství světa a třetí místo z mistrovství Evropy a má atest na záchranáře.

„Cid měl zkoušky hotové čtrnáct dní, když nás volali do Brna, že tam vybuchl dům po úniku plynu. Na místo nejdřív povolali psy z Brna, my jsme je střídali,“ popsala Matzenauerová. Práce v terénu je podle ní nesmírně nebezpečná. „Venku před zbořeništěm stál člověk, který hlídal padající stěny. Kdyby zapískal, všichni by museli z místa okamžitě pryč. V takových chvílích je důležité, aby pes stoprocentně poslouchal, protože když zůstane uvnitř, už mu nic nepomůže,“ vysvětlila výcvikářka. Cidovi je nyní deset let a na aktivní službu už je starý. Přesto netráví čas doma v pelíšku.

„Občas zajedeme na trénink. Teď nás čekají ještě jedny závody, ale to už spíš jen pro zábavu. Pes potřebuje vědět, že se s ním stále počítá. Když se psem pracujete celý život, tak mu nemůžete ze dne na den vzít všechen ten pohyb. To by ho zabilo,“ říká Matzenauerová. Momentálně se zaměřuje na výcvik druhého ze psů, mladšího Rikyho. Ten zatím projevuje mnohem větší zájem o stopování. „Pořád tajně doufám, že ho zlákám taky na záchranařinu,“ směje se Matzenauerová.