Zhodnotit to, zda děti mají dobré podmínky pro učení, jsem byla ve slušovické základní škole. Měla jsem prověřit, do jaké míry se dodržují normy týkající se výšky židlí a lavic, rozdílů teploty, možnosti větrání na WC.

Ředitel Jindřich Elšík mi vyšel vstříc a dělal mi průvodce. Při vstupu i dalším pohybu po škole jsem mohla posoudit, že tam nebude problém se zajištěním minimální hladiny denního světla. Okna ho propouštějí dostatek.

„Všechna okna a dveře se měnily v roce 2005. Tehdy se také dělalo kompletní zateplení fasád a střech i nová struktura střechy, tedy oblouky,“ popisoval Elšík. Upozornil, že obec sehnala na tuto investiční akci čtrnáct a půl milionu ze státního rozpočtu a doplatila dalších pět.

„Do budoucna máme nachystanou ještě kotelnu, osvětlení, podlahy a šatny,“ prozradil můj průvodce. Nejdřív ale školu čeká generální oprava kuchyně a toalet, kam jsme se také zamířili podívat. Na WC tekla i teplá voda, takže normě bylo v tomto směru učiněno zadost. Na větrání toalet v budově postavené roku 1985 musela stačit otevřená ventilačka, ovšem v druhé budově školy, kam jsme se podívali až za chvíli, byly toalety odvětrané i mechanickou ventilací. Norma vyžaduje také větší počet toalet pro chlapce než pro dívky, což škola splňuje.

„O prázdninách se budou obojí toalety kompletně rekonstruovat. Abychom vše stihli, budou mít dokonce žáci prázdniny delší o pět dní ředitelského volna. Končíme 20. června,“ potěšil žáky ředitel.

Měření zvládli školáci v pohodě

Ve třídě, kam jsme potom vešli, jsme vzbudili pěkný rozruch. „Přišli jsme si vás změřit. Budete v novinách, ale nebojte, v žádné kauze,“ usmál se Elšík na osmáky vyrušené na chvíli ze samostatné práce.

Ve třídě byly různé výšky židlí a lavic, žáci si tak mohli vybrat tu pro ně optimální. Například Kristýna Vaňková ze Slušovic měří 167 centimetrů, její židle má 47 a lavice 79 centimetrů. Její spolužák Jakub Klimt ze Slušovic má 168 centimetrů, židli a lavici stejně vysoké jako Kristýna. „Sedí se mi na židli i za lavicí dobře,“ ujistil Kuba.

Po měření výšky nás zajímala další věc, a to rozdíl mezi teplotou u kotníků sedícího žáka a pak u jeho hlavy. Podle normy nesmí být rozdíl větší než tři stupně Celsia. Ve výšce kotníků Kristýny bylo 23 stupňů, u její hlavy o jednu desetinu stupně více. „To je zajímavé, že tam může být nějaký rozdíl,“ pousmál se ředitel.

Výměna židlí trvala sedm let

Dodal, že židle vyměňují kontinuálně od roku 2001. „Za těch sedm let stála sedm set padesát tisíc korun výměna židlí pro první stupeň a čtyři sta padesát tisíc pro druhý stupeň,“ upozornil.

Ve druhé budově školy postavené roku 1933, ovšem také zateplené a s vyměněnými okny, měli žáci také k dispozici různé výšky židlí a lavic. Tam byly dokonce nastavitelné. Páťáci, kteří v náhodně vybrané třídě byli, se nechali také ochotně změřit, a tak jsme mohli zjistit, že Sabina Bednaříková ze Slušovic měří 151 centimetrů, její lavice 76 a židle 45 centimetrů a že teplota u kotníku je 24 stupňů, u hlavy 24,2 stupně Celsia.

Patrik Chovanec měří 141 centimetrů, jeho lavice 67 centimetrů a židle 42 centimetrů. Přesto, že to bylo u židle i lavice více, než požaduje norma, žáci se ani nehrbili a ani neměli problém dosáhnout na podlahu. „Školník to může vždy podle požadavků upravit,“ poznamenal ředitel Elšík.

Podívali jsme se i na odvětrávání toalet v této budově. „No, hučí to tady,“ konstatovala jsem při vstupu na WC. Ředitel školy mě ale vyvedl z omylu. „To ne, to se seče pod okny tráva,“ upozornil mě. Ventilace je totiž založená na mechanickém principu, takže být hlasitá ani nemůže.

Má inspekce zjistila tedy jako závadu okenní ventilaci na toaletách a také vyšší židle a lavice. Ty však lze žáky libovolně měnit či nastavit a všichni oslovení byli se sezením spokojení.