Potřebu podporovat dobročinné akce a pomáhat druhým má v sobě hluboce zakořeněnu. Jako matka dvou dětí si uvědomuje význam ochoty dělat něco pro druhé také proto, že má vážně nemocnou dceru. Její taneční školu tak navštěvují i postižené děti a spolupracuje též se zlínskou humanitární organizací Handicap.

„Snažím se s nimi vždy nacvičit nějaké vystoupení například pro nějaký charitativní koncert. Nedávno jsme měli jeden takový ve Zlíně," říká. „Ty děti jsou svým způsobem výjimečné," dodává.

Tanec byl už od malička jejím snem. Rodiče, respektive její otec, který hrál na klavír, ji vždy vedli spíše k hudbě, ale už když jí byly tři roky, poznali, že tanec ji baví daleko více. Učarovaly jí latinskoamerické tance, zejména pak Paso doble. Přihlásili tedy dceru do tanečního oboru na základní umělecké škole.

Zároveň též pokračovala ve výuce ve hře na klavír a začala také navštěvovat kurzy baletu. „Rodiče mě stále spíše směřovali k tomu klavíru, protože jsem měla docela dobré výsledky," vzpomíná.

Když nastupovala na konzervatoř, taneční obor se vůbec neotvíral, a tak se rozhodla pro klavír a tento obor také posléze vystudovala. „Láska k tomu tanci byla ale tak silná, že jsem se k němu postupně vrátila a začala vyučovat tanec," vysvětluje.

V současné době navštěvuje její školu kolem stovky lidí od nejmenších až po dospělé, a to nejen ženy, ale také muži. Ti však dle jejích slov navštěvují převážně kurzy zumby. Teprve nedávno se jí podařilo získat pro svoji školu vlastní stálé útočiště v Lorencově ulici ve Zlíně. Několik let ji totiž vedla v různých pronajatých prostorách.

„Moc jsem po tom toužila a vím, jak je náročné udržet si pronajatý prostor, protože tanec je spíše koníček než výdělečná činnost, ale já tu práci s lidmi doopravdy miluju," vysvětluje. Také se snaží vychovávat nové lektorky. „Těší mě, když mi děti, se kterými pracuji, říkají, že až vyrostou, chtějí v mojí škole učit," usmívá se.

Její svěřenkyně za sebou mají i nemalé úspěchy. „Už jsme byli dvakrát zlatí na mezinárodním TanceR Cupu," pochlubila se. To, že se jí daří, přisuzuje také tomu, že se věnuje charitativní činnosti. „Všechno souvisí se vším a musím říct, že kdykoliv děláme nějakou dobročinnou akci, tak perfektně vyjde počasí," říká. „Asi je to tak na světě zařízeno, že se člověku všechno nějak vrátí," uzavírá.

ROMAN BUČEK