Kanaďanka Jane Cholasta si splnila dlouhodobý sen a přestěhovala se na zkoušku do Zlína, aby zde lépe poznala kulturu a jazyk svých příbuzných.

I když bylo opustit Kanadu těžké, touha vyzkoušet si život v zahraničí byla silnější. Navíc není ten typ člověka, který by tesknil po domově. Cestování miluje.

I když se jí systém českých úřadů zdá mnohem složitější než ten domácí, vše se jí podařilo zvládnout. Měla výhodu v tom, že si vyřídila českou občanku a pas pro případ, že se sem jednou odstěhuje. Dříve to bylo pro děti českých emigrantů v Kanadě možné.

Díky tomu také mohla hned po příjezdu začít pracovat jako lektorka angličtiny v jazykové škole. Aby studenti poznali, že je rodilá mluvčí, musela si paradoxně neoficiálně změnit jméno z Jany na Jane. Se studenty si vzájemně pomáhají, učí se od nich o Česku.

„Být tady je dobrodružství. Je krásné spadnout do toho po hlavě. Dostat se do situací, které mě donutí mluvit česky. Doporučila bych to všem. Když se chcete naučit jazyk, jeďte tam, kde se jím mluví," říká Cholasta.

V jazyce se zlepšuje, i když dodává, že to zatím není „hezky česky". „Musím zapracovat na vykání a tykání," říká učitelka napůl anglicky a napůl česky.

Velkého rozdílu mezi Kanaďany a Čechy si všimla při vítání. Nejdřív si myslela, že ji studenti nemají rádi, když na otázku „jak se máš" odpovídali jen „dobře". Později zjistila, že je to tady běžné. V Kanadě jsou odpovědi na takový dotaz obsáhlejší. Naopak ji potěšilo, že ji mnohem víc neznámých lidí pozdraví na ulici. V Kanadě to není zvykem.

KRAJINA SKORO JAKO V BATAWĚ

Usměvavá Kanaďanka si bydlení ve Zlíně pochvaluje. „Je krásný a připomíná mi domov. Krajina je velmi podobná jako v Batawě, i když architektura města je jedinečná," vysvětluje. Ráda cestuje i po českých hradech a zámcích. V Kanadě nic takového nemají, protože je její historie ve srovnání s Českem znatelně kratší. „Když vidím barokní nebo renezanční budovy, připadám si jako v pohádce," říká Cholasta.

České jídlo znala Kanaďanka z domova odmalička. Známí rádi navštěvovali jejich domácnost, aby vyzkoušeli třeba chlebíčky. Byla to pro ně zahraniční pochoutka, kterou neznali. Až ve Zlíně Cholasta ochutnala české víno, které si oblíbila. Do budoucna by se chtěla naučit péct jako maminka, jejíž české koláče byly v kanadské Batawě vyhlášené.

Bydlení ve Zlíně by chtěla vyzkoušet na rok, pak se uvidí, co bude dál.

VERONIKA GALAČOVÁ