„Bydlím ve Zlíně na privátě přímo v sousedství domu, který v neděli vyhořel,“ zmiňuje Kupčíková. „Stejně jako mnoho jiných, jsme se rozhodli s přítelem koupit si lampion štěstí a na akci vyrazit. Došli jsme na náměstí, dobře jsme se bavili, ještě jsme si dělali srandu, že jsou tam pro jistotu hasiči,“ popisuje začátek dlouhého večera Kupčíková. Poté, co i oni vypustili svůj lampion, se rozhodli, že půjdou domů. „Když už jsme se blížili k budově, všiml si můj přítel, že na střeše sousedního domu je malý plamínek. Než jsme se stačili vzpamatovat, hořela celá střecha,“ vzpomíná Kupčíková.

Horší na celé situaci prý bylo to, že požár byl větší v zadní části střechy budovy. „Na té straně právě máme byt. Začala jsem se strašně bát, že oheň přeskočí i na náš dům. Přítel se rozhodl, že půjde dovnitř a vynese alespoň nějaké věci. Policie už jej ale dovnitř nepustila,“ uvádí studentka.„Byla jsem strašně vyděšená, normálně jsem brečela, vůbec jsem nevěděla co se stane. Navíc jak jsme neměli kam jít, tak jsem byla strašně promrzlá a unavená,“ podotýká Kupčíková.Tento zážitek se jí prý silně vryl do paměti. „No, řekla bych, že lampionům štěstí už moc věřit nebudu. Když jsem viděla, co jeden takový ohnivý balón dokáže napáchat. Z ohně šla opravdu hrůza,“ doplnila.