Kulturní institut vznikl před patnácti lety jako místo kulturně společenského dění pro širokou veřejnost v Kolektivním domě, který je jednou z dominant centra Zlína. Původní ideu naplnila Alternativa beze zbytku. Jen v loňském roce se zde uskutečnilo více než 140 akcí, které přilákaly na 18 tisíc návštěvníků.

Dvě velmi úspěšné výstavy Retrohrátky a výstava modelů vláčků neunikly pozornosti sedmi tisíců lidí. Za 15 let zde návštěvníci mohli zhlédnout přes 150 výstav a více než dvacet výstav výtvarníků zlínského regionu k významným životním jubileím. Celkem zde bylo na 1800 akcí s návštěvností přes 220 tisíc lidí.

„Příprava projektu i průběh akce, ať už je to koncert, beseda, nebo promítání, s sebou nesou jistou dávku adrenalinu,“ uvedla vedoucí kulturního institutu Jitka Černínová, která od začátku provoz Alternativy zajišťuje společně s Janou Vlachovou. Několikrát se přesvědčily, že zákon schválnosti skutečně funguje.

„Například když před začátkem akce vypnuli elektriku v celé ulici. Jindy nám zase zastavili vodu,“ zavzpomínala Jitka Černínová. Nejednou zažily vypjatou situaci.

„Například když se nám vyvalila suť ze stěny a prach z ní pokryl bílou vrstvičkou celé toalety i chodbu. A za chvíli měl dorazit Bolek Polívka,“ uvedla Jana Vlachová. Tak se dámy ve slavnostních šatech proměnily v uklízečky s kbelíky a špinavými hadry.

„Vždycky jsme to musely zvládnout tak, aby nikdo nic nepoznal a akce nebyla ohrožena ani rušena,“ vysvětlila.

OBJEVENÝ TALENT

„S dětmi z gymnázia jsme Bolkovi udělali slavobránu z kytiček s nápisem Vítej nám,“ uvedl muzikant, výtvarník, učitel a vědec Miroslav Černý.

Jeho Černé večery s Mirkem Černým již nerozlučně patří k Alternativě. Velmi zblízka se tak diváci setkali třeba s Bolkem Polívkou, Petrem Sísem nebo Magdalenou Dietlovou.

„Dívat se přímo na prsty skvělému klavírnímu hráči Emilu Viklickému, sledovat zblízka kytaristu Rudyho Linku, kontrabasistu Františka Uhlíře nebo při zpěvu Ivu Bittovou je nejen pro hudební fandy skutečným prožitkem,“ uvedla Jitka Černínová.

„Starosta Provodova stál u dveří s chlebem a solí,“ pokračoval skvělý vypravěč Miroslav Černý.

„Už jedu, volal Bolek. Tak já jsem zastavil dopravu, aby mohl odbočit k Alternativě, mávl jsem na dechovku z Provodova, jakože teď začněte hrát, a čekali jsme,“ vyprávěl. Ale Bolek Polívka prý nikde.

„Tak jsem mu volal, kde jako je?“ smál se Mirek Černý. „A on prý že na Provodově a kde že su já,“ dodal se smíchem.

Při pořadu, aby odlehčili situaci, poslal Mirek Černý dvě malé děti, aby se ptaly Bolka, jak dělá ubrus, udělejte prosím žížalu nebo kdo to byl Lenin.

„A pak jsem toho pětiletého chlapce, o kterém mi jeho maminka jen tak mimochodem řekla, že hraje na klavír, požádal, jestli by něco nezahrál. Čekal jsem Prší prší nebo tak něco,“ vyprávěl moderátor.

Chlapec prý sedl ke klavíru a začal hrát.

„Všem ztuhl úsměv a v ten moment jsme si uvědomili hloubku života,“ popsal s tím, že to byla neuvěřitelná chvíle a skvěle zahraný Beethoven.

„Byl to Teodor Lukšík ze Zlína, který v pěti letech vyhrál evropskou soutěž Laureát,“ dodal.

ZACHRÁNĚNÝ JEZEVČÍK

Alternativa je prostě místem, kde vznikají příběhy.

„A když mají šťastný konec, je to pohlazení po duši,“ uvedla Jitka Černínová.

Třeba malinkatá tříměsíční psí holčička našla nový domov.

„Jezevčíčka dostala jedna slečna k narozeninám,“ vysvětlila Jana Vlachová.

Ale jak už to bývá, nebyl to šťastný dárek.

„Slečna odjížděla na stáž do zahraničí a psíčka si s sebou vzít nemohla,“ dodala.

A tak si ho vzala jedna kolegyně z práce, která si kromě kulturního zážitku z vernisáže odnášela i chlupatý suvenýr.