Nikdo z jeho rodiny přitom tak umělecky nadaný není.

„Pátral jsem, po kom jsem zdědil výtvarné vlohy. Dědeček si sice občas něco nakreslil, ale to bylo tak všechno," usmívá se mladý řezbář. Jeho maminka tvrdí, že to má po ní.

Pak šel na sochařinu do Zlína a od té doby se začal uměleckým vyřezáváním živit. Na to, že je mladý má za sebou mnoho úspěchů.

„Mám sochy po celém kraji. Jak ve Valašském Meziříčí na náměstí, tak na Půlčinách nebo Poustevnách," chválí si svou práci Martin. Uživit se tímto řemeslem dá však těko.

„Přivydělávám si ještě po různých brigádách. Převážně v létě. Být řezbářem se spíše pracovní koníček," přirovnává svou práci talentovaný mladík. Inspiraci bere všude kolem. Nejraději má volnou tvůrčí ruku.

„Nechám se inspirovat dřevem samotným. Nebo tím, co vidím kolem," dodává. Nejraději pracuje s třešnovým dřevem pro jeho specifickou barvu a vůni.

„Nejhůře se mi naopak tvoří sochy ze smrku. Pamatuji si, že to byl konkrétně nějaký dřevěný úl, který jsem před časem vytvářel," vzpomíná Martin. Zároveň dodává, že kdyby ho to nebavilo, dávno by to práci nedělal.

„Jak říkám, je těžké se tím uživit. Už proto teď studuju na vysoké škole obor pedagogiky," usmívá se sympatický šestadvacetiletý Martin Cigánek z Poteče u Valašských Klobouk.

Související: Mikulášský Jarmek v Kloboukách navštívilo přes patnáct tisíc lidí

JAKUB SCHMID