Stromy a keře velmi brzo a hlavně téměř zároveň vykvetly už v dubnu. „Včel, kterých rok co rok ubývá, je opět nedostatečné množství. Spousty rostlin kvůli předčasnému květenství nestačily opylovat. Přestože jsem měl na stromech velké množství květů, myslím si, že hlavně peckovitého ovoce, jako je například meruňka nebo třešeň, bude nedostatek. To samozřejmě povede i ke zdražení řady plodů,“ uvedl zahrádkář a sadař František Daněk.

Naopak letos se daří salátům a kedlubnům. Obojí však napadají slimáci. „Prozatím jich mnoho není, ovšem už mi nějaké kedlubny poničit stihli. Kolem záhonků proti nim sypu speciální granulát. Saláty pak obdobně jako stromy obalím uřezanou plastovou lahví. Pak na něj slimáci nelezou,“ sdělil Jaroslav Šnajdr, který pěstuje ovoce a zeleninu v Kučovaninách, zahrádkářské kolonii poblíž Malenovic.

Problémy s větší zvěří mají zahrádkáři poblíž lesů. Pozemky je třeba pořádně oplotit. Ani to však mnohdy nepomáhá. „Postupně mě zahradničení přestává bavit. Když nebojuji s počasím, které je v poslední době příšerné, tak válčím s kopřivami a zvěří. Co vysadím, tak sežerou divoká prasata a zajíci, kteří mi navíc společně se srnkami ohlodávají kmeny stromů. Lesní zvěř a hlodavci mě pokaždé připraví alespoň o část úrody. Mám sice krásný pozemek u lesa, ale za všechnu tu dřinu to nestojí. Asi se na všechno vykašlu a místo zahradničení si pořídím lovecký lístek,“ řekl majitel zahrádky v Chlumu Milan Smutný.

Aby toho nebylo málo, až do včerejška asi šest týdnů pořádně nepršelo. „Nevadilo by mi to, kdybych měl dostatečné zásoby vody. Jsem totiž napojený jen na svou studnu, a ta mi loni poprvé po dvanácti letech dokonce vyschla,“ smutnil v pondělí Josef Kalenda, který má svou zahrádku u chalupy ve Vizovicích.
V tomto případě však možná není na vině pouze počasí. „Dost mi přitížili sousedé. Nechali si vyvrtat několik desítek metrů hlubokou studnu, takže si podzemní vodu stáhli víceméně k sobě,“ tvrdí Vizovičan.

Úspěch díky hnoji
Zlín/ Když si známí povídají o Jaroslavu Šnajdrovi, málokdy jim alespoň v duchu nevytane jeho velký pěstitelský úspěch – okurka, která měřila sto dvacet centimetrů. „Chuťově příliš dobrá nebyla. Okurky nad padesát centimetrů jsou už tvrdší a nejsou tolik šťavnaté jako ty menší. Ovšem i tak jsme ji nakonec snědli,“ zavzpomínal na dobu před dvěma lety Jaroslav Šnajdr ze Zlína. Ačkoliv by si mnozí mohli myslet, že svou zeleninu hnojí speciálními přípravky, opak je pravda. „Suverénně nejlepší je používat klasický hnůj. Pokud někdo nemá možnost jej sehnat, tak stačí i obyčejný kompost. Zelenina popoháněná chemií není dobrá,“ doporučil Šnajdr. Pěstovat si vlastní zeleninu má podle něj jednu velkou výhodu. Člověk si je pak totiž jistý, co jí. „Kdysi jsem koupil salát v supermarketu a ten neměl naprosto žádnou chuť a dokonce smrděl močovinou. Nakonec skončil v popelnici,“ sdělil. Ovšem není to jediný důvod, proč se Jaroslav Šnajdr ze Zálešné začal věnovat zahradničení. „Pocházím totiž z vesnice, takže mi obdobný typ práce chyběl. Je to sice občas dřina, ale baví mě to,“ řekl zahrádkář. Jediné, co ho občas štve, jsou škůdci. „U mě se nejhůř daří bramborám. Přestože jsou to velmi odolné plodiny, nápor hrabošů je přece jen nad jejich síly. Během chvilky dokážou sežrat celý řádek brambor a na políčku vám zbudou pouze slupky,“ dodal Jaroslav Šnajdr.

(mih)