„Procesem žádání o vízum jsem si prošla, protože jsem jej zařizovala pro mně blízkého člověka. Frustrace z nejistoty a bezmoci, kdy se nedá bojovat se systémem byla strašně silná. Jako normální Čech není šance tu reálnou situaci poznat,“ říká autorka představení Debora Štysová.

Formulář a pak čekárna

Tři herečky imitovaly arogantní a protivné úřednice a všelijak stěžovaly lidem hladký průchod procesem. Dvě další účinkující, indka Meghana a japonka Sai, prokládaly vystoupení vyprávěním svých příběhů a překážek, kterým musely čelit ve své cestě k vízu a umožnění studovat v České republice.

Na začátku čekal účastníky dvoustránkový formulář, který se ptal na vše. Vedle základních údajů jako jméno, bydliště a datum narození museli účastníci vyplnit například i velikost obuvi, barvu očí, měsíční příjem, či projít morální profil.

V tom účastník vyplňoval jestli někdy lhal, kradl, zabil, či odmítl pomoci člověku. Jen správné vyplnění formuláře byl oříšek, nejedenkrát byli lidé od stolku úřednicí posláni zpět. Nakonec se všichni účastníci dostali do čekárny, odkud si je úřednice volaly. Za neustálých protivných prupovídek pak účastníka vzhledem k formuláři rozebraly, zároveň všelijak zdržovaly chod imaginárního úřadu.

„To nemůžu přečíst, naučte se příště psát prosimvás. Chtěly bych se zeptat na ty dluhy. A váš vztah? Ukažte mi oči prosím, no řekla bych že to je spíše světlá hnědá. Mohla byste to vzít za mě? Nějak mě to zmohlo, šla bych na kafe,“ držely se role úřednice.

Součástí i diskuze s odborníky

Představení se drželo Meghanina příběhu a poukazovalo na nesmyslný, stále se měnící proces získávání víza. Na představení navazovala diskuze o tomto tématu, které se kromě účinkujících zúčastnili také odborníci na migrační politiku Petr Baroch z Organizace pro pomoc uprchlíkůn a Viktor Fedurtsya z Diecézní charity Brno, na které, mimo jiné, mířila otázka, zdali bylo představení věrohodné.

„V rámci mezí představení věrohodné bylo. Cítil jsem se trochu jako v práci,“ odpověděl Viktor Fedurtsya. S ním souhlasil i Petr Baroch: „ Ten proces je popsán perfektně. Opravdu tady funguje taková dehumanizace člověka na kus papíru.“ S představením plánují účinkující pokračovat i dále. „Budeme jej hrát v září na festivalu Divadlo v Plzni a reprízovat budeme i v rámci Žižkovské noci v Cross Attic,“ dodává Debora Štysová.