Vzpomenete si, kolikátý ročník festivalového dění to je pro vás osobně?

Dana Morávková: Nikdy jsem to nepočítala, na počty je lepší Honza. Já jen můžu říct, že to tady miluju a že se vždy snažím udělat si čas od natáčení i od divadla, abych tady na festivalu mohla být. Prostě tady miluju ty lidi, miluju Moraváky. Asi ne nadarmo se jmenuju Morávková. (úsměv).

Jan Čenský: Mně sem pozval Slávek Jandák na karlovarském festivalu. Říkal: „Hele, Vary dobrý, ale byl jsi taky někdy ve Zlíně?“ Takže tam začala má spolupráce s festivalem a pro mne to je opravdu srdeční záležitost. Ale pokolikáté už jsem tady, opravdu nevím, nejsem počtář (úsměv). Každopádně jsem byl černovlasý, (smích) ale už jsem nebyl asi svobodný, takže přes dvacet let.

Dana Morávková: Když jsem sem jela poprvé, tak to bylo s pohádkou Z pekla štěstí. A až potom jsem začala s tebou, Honzo, spolupracovat.

Co vás ještě láká na našem zlínském festivalu?

Dana Morávková: Je tady nádherná atmosféra, navíc mám moc ráda děti, vždyť jsem také máma. Na festivalu je skvělá atmosféra, každý se usmívá. Ten týden mě vážně dobíjí. Nejvíc mám ráda lidi. S Honzou se samozřejmě potkáváme na natáčení, herce potkávám v Praze, Ivu Hüttnerovou potkávám v Praze, ale některé ty lidi potkávám zkrátka jen tady.

A z profesionálního hlediska, jde o náročný týden?

Dana Morávková: Ano, vždyť my se tady vůbec nezastavíme. Začínáme v devět ráno v kině a pak ještě třeba moderujeme i o půlnoci, ale stejně to máme rádi. Dokonce ani ty filmy moc nevidíme.

Jan Čenský: My prostě jdeme z moderování zase na jinou štaci.

Paní Dano, co role princezen? Nestýská se vám?

Ne, ne, už mám určitý věk, to se musíme všechny přehrát do královen. Protože ženy diblíci, to není zrovna můj styl. Tím nechci nikoho urazit, ale spíš bych si představovala role královen než princezen.

Je rozdíl mezi tím, když točíte pohádky a když máte nějakou dramatickou roli?

Ne, ne. Musíte k tomu přistupovat stejně, protože když točíte pro děti, tak ty nejsou hloupé. To nejde si říct, že když pro ně točíte, že je „opijete rohlíkem“. Děti jsou zvídavé, chytré publikum, které odhalí, co je a co není pravda. A já vím, že když jsem třeba natočila Z pekla štěstí Doru, tak se mě fakt ty děti bály. Ale já jsem ji hrála s velkou chutí. Děti nejsou vůbec hloupé publikum, ty poznají, co je lež.

Honzo, co byste organizátorům zlínského filmového festivalu dal jako tip?

Máme tady ve Zlíně na festivalu velký renonc, protože když sem jezdili hosté z Prahy, Burian a další, tak jezdili vlakem. A my jsme sem vlakem ještě nikdy nejeli. Takový festivalový vlak. Aby sem do Zlína jezdili festivaloví hosté vlakem, to bych zavedl.

Dana Morávková: No jo, jenomže já sem vezu čtyři kufry s oblečením a dva kufry s botami. Takže by musel za tím vlakem ještě jet jeden vagon pro mne. (smích)

Která role prince byla pro vás nejzásadnější, bylo to v pohádce Princové jsou na draka?

Vlastně tady jsem letos nejen jako moderátor, ale i jako host a potkáme se tady s Ivankou Andrlovou. Asi stěžejní byla tato role s ní. I když původně to bylo tak, že šlo o zedníka, který se sňatkem s Ivankou stal princem. (úsměv)

Dana Morávková: A vy jste tam s tou Ivanou strašně milí, jste tam milá dvojice.

Jan Čenský: Jak říkala správně před chvílí Dana, ona to ta děcka poznají. A já jsem do tý Ivanky byl zamilovanej.

Dana Morávková: To bylo vidět. (úsměv). Je to tam cítit.

Honzo, jak se tady u nás ve Zlíně na festivalu vlastně cítíte vy?

Já se sem vždycky moc těším. Za prvé, jsou skoro prázdniny, léto, takže my už vidíme volno. Za druhé jsou tady úžasní lidé a my už za ty roky, které sem jezdíme, se s nimi známe a máme tady velká přátelství. Takže to je hrozně hezká věc, protože je vidět, že nás tady lidé rádi vidí a že to nehrají.

Také máme rádi kinematovlak, když přijedou postižené děti a děláme ještě i doprovodnou akci Radost tvořit a ty děti si nás pamatují jen podle hlasu.

Dana Morávková: A my je také.

Jan Čenský: To je fakt hezké. Čím jsem starší, tím víc jsem naměkko a je to má opravdu srdeční záležitost. Takže kdo sem na zlínský filmový festival pro děti a mládež přijede a nakoukne, ochutná tu atmosféru, tak se sem rád vrací.