VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zázrak: dramatický porod doma ve 26. týdnu, Gábinka je v pořádku

Zlín, Kroměřížsko - /PŘÍBĚH/ Jestli se skutečně dějí zázraky, tak jeden se opravdu stal. Svědčí o tom příběh holčičky z Kroměřížska, která se vloni v únoru narodila ve 26. týdnu, přičemž normální těhotenství trvá 40 týdnů.

3.3.2015 2 AKTUALIZOVÁNO 3.3.2015
SDÍLEJ:

V INKUBÁTORU. Gabrielka z Kroměřížska se těší ze života i díky špičkové práci lékařů Baťovy nemocnice.Foto: archiv rodiny

Adepti Ceny Salvator Posádka z kroměřížské záchranky (lékař Miloš Janoušek, Zuzana Jáňová a řidič-záchranář Michal Čečetka) byli za pomoc při záchraně novorozence nominováni na Cenu Salvator v kategorii zdravotník. Tatínek Gábinky pak v kategorii občan.

Po roce vše nasvědčuje tomu, že je oproti prvotním předpokladům v pořádku. Stojí za tím také dívčina obrovská vůle žít i špičková práce lékařů z novorozeneckého oddělení Baťovy nemocnice a kroměřížské záchrance.

Už příchod miminka na svět doprovázelo neskutečné drama. Narodilo se totiž předčasně doma, odhadem mělo pouhých 750 gramů, mělo velmi vážné potíže s dýcháním.

Boj o život

Začal boj o život, v němž úvodní hlavní roli sehrál tatínek, který okamžitě zavolal záchranku.

Dostal se tak do situace, kdy musel podle instrukcí operátorky záchranky pečovat zároveň o manželku a hlavně o děťátko.

„Říkali mi do telefonu, co a jak, ale co chcete dělat na tak malém dítěti, to není jen tak," vzpomíná na dramatické okamžiky otec.

„Měl jsem ji v dlani a když jsem ale otevřel pusu, abych jí dal umělé dýchání, měl jsem ji přes celou její hlavičku až po krk," popisoval otec.

Přibližně 1,2 procenta dětí se v ČR narodí předčasně a jejich porodní váha nepřesahuje půldruhého kilogramu. Z toho je přibližně třetina dětí s porodní hmotností pod 1000 gramů," říká primář novorozeneckého oddělení Jozef Macko. Více čtěte zde: Hlavně zajistit teplo a volat odbornou pomoc

„Paní ze záchranky se mne také ptala, jakou má barvu. Ale jakou má barvu narozené dítě? To nejde jednoznačně určit. Prý jestli je fialová, nebo hnědá. No byla zbarvená od každého něco. Tak mi poradila, abych se podíval, když dělám masáž srdce, jestli jí tepe. Tak jsem se podíval. Její kůžička byla ještě taková papírová, ale viděl jsem, že jí srdíčko tepe," připomenul.

Zanedlouho už přijel tým lékařů v čele s Milošem Janouškem, kteří děvčátko převezli do Kroměřížské nemocnice a odsud zamířila do Zlína.

Prvních 75 dní života v nemocnici

„V tomto případě lze, ač nerad používám tento pojem, hovořit o zázraku. Začátek jejího putování tímto světem byl neuvěřitelně komplikovaný, šance na přežití byla extrémně malá. Přesto se ukázala jako velká bojovnice, sami jsme zpočátku asi nevěřili, že výsledek může být takový, jaký byl," vzpomíná primář zlínského novorozeneckého oddělení Jozef Macko.

„Jako celý personál oddělení jí přejeme vše dobré. Strávila s námi 75 prvních dnů svého života a řada z nás s ní prožívala každý okamžik během tohoto pobytu. Je šikulka a doufáme, že ji v životě budou potkávat jen šťastné chvíle," doplnil.

Redakce má k dispozici celá jména rodiny i bydliště. Po domluvě je však s ohledem na soukromí neuveřejňujeme. 

Tatínkova holčička, která příliš spěchala na svět

/ROZHOVOR/ „Vlastně jsem byl první kluk, který jí dal pusu," usmívá se po roce šťastný táta brzy roční Gabrielky.

Její příchod na svět představoval obrovské drama. Narodila se doma, předčasně, tatínek jí až do příjezdu záchranářů poskytoval první pomoc. Vůbec jednoduché nebyly ani dlouhé týdny na neonatologii ve zlínské Baťově nemocnici, kde se o děvčátko starali.

„Od pana primáře až po každou sestru byli super. Každý den jsme tam jezdili, vždycky nám vyšli vstříc, vlastně v kteroukoliv denní dobu, byli opravdu ochotní. Jezdili jsme tam každý den téměř tři měsíce," vzpomíná maminka.

Jak si na dramatický příchod Gabrielky na svět vlastně vzpomínáte?

Maminka: Mé druhé těhotenství probíhalo celkem klidně, jen v únoru se objevily první drobné potíže, byla jsem i v nemocnici. Propustili mě s tím, že je vše v pořádku. A já jsem se i cítila dobře. Toho 28. února se mi ale udělalo zle a cítila jsem se divně. Tak jsem raději volala manželovi, aby přijel z práce domů.

Tatínek: První porod jsem neviděl, proseděl jsem jej v porodnici na chodbě, a teď najednou tohle. Ten den jsem nebyl doma, byl jsem pracovně mimo město. Volala mi žena, že má nějaké tlaky a že se necítí úplně nejlépe. Věděl jsem, že by zbytečně nevolala. Už jsem byl za Brnem, ale sedl jsem do auta a rozjel jsem se zpět domů. V autě jsem si nachystal mobil na handsfree, abych mohl být ve spojení se záchranáři, jak pojedeme do porodnice. Po příchodu domů jsem zjistil, že jsem dojel akorát.

M.: Řekla jsem mu, ať jen vezme oblečení, že pojedeme do nemocnice, ale jak jsem si stoupla, tak už to nešlo zastavit, porod prostě běžel. Nebyl ani čas na nějaké rozmýšlení se. Vše se odehrálo v koupelně a vlastně jak se malá narodila, tak nedýchala, museli jsme jí pomoci. Na telefonu jsme měli pracovnici záchranky a postupovali jsme podle jejích pokynů.

T.: Už když jsem to viděl, tak jsem si říkal, že to ani nestihneme. Takže jsem šel pro mobil do auta a když jsem přišel, tak už to bylo venku.

Objevily se i komplikace, maličké se přetrhl pupečník.

T.: To by člověk nevěřil, když potřebuje, že se v koupelně nenajde nic, čím by se dal pupečník podvázat. Tak jsem jí ho celou dobu pevně tiskl. Druhou rukou, prstem, jsem jí masíroval srdíčko. Přece jsem ji tam nemohl nechat tak ležet a šel hledat, čím jí ten pupečník podvážu. Ze záchranky mi do telefonu říkali co a jak, ale co chcete dělat na tak malém dítěti, to není jen tak.

To si lze asi těžko představit, co jste oba prožívali…

T. : První jsme řešili její dýchání a masáž srdíčka. Tu jsem chtěl nejprve dělat dvěma prsty, ale zdálo se mi to moc, tak jsem to dělal jen jedním.

Dýchání z úst do úst bylo takové zvláštní. Když vyšla ven, tak měla tendenci se nadechnout, takový ten první nádech. Ale když jsem mluvil se záchrankou, tak se ptali, jakou má barvu. Ale jakou má barvu narozené dítě?

To nejde jednoznačně určit. Tak se ptali, jestli je fialová, nebo hnědá. No byla zbarvená od každého něco. Tak mi poradili, abych, když dělám masáž srdce, zjistil, jestli jí tepe. Tak jsem se podíval. Její kůžička byla ještě taková papírová, ale viděl jsem, že jí srdíčko tepe. Pak jsem dostal od záchranářů přes mobil radu, že ji musím nadýchnout. Měl jsem ji v dlani, a když jsem ale otevřel pusu, měl jsem ji přes celou její hlavičku až po krk. Vlastně jsem byl první, kdo jí dal pusu. Zdálo se mi, že jen na obsah pusy do ní jde málo vzduchu a že se nic neděje. Zkusil jsem se nadechnout o malinko víc a to měla takovou tendenci toho spontánního nádechu, tak jsem to dělal tak.

Co bylo pak?

M.: Pak dojela záchranka. Malou zaintubovali, to už byla v lepším stavu, i to dýchání, ale byla hodně podchlazená a převoz až do Zlína by podle lékaře nepřežila. Proto ji nejprve odvezli do kroměřížské nemocnice na porodní, kde ji stabilizovali a zajistili její životní funkce. Později ji sanitka v inkubátoru převezla do Zlína na neonatologii JIP.

Ještě když ji vezli do Kroměříže, jela první sanitkou a pro mě přijela za chvíli druhá. Teprve z nemocnice jsem volala manželovi a ptala jsem se: „A máme holku, nebo kluka?" A on mi odpověděl: „Já vlastně ani nevím. Prostě jsme v tu chvíli netušili, jestli to je holka, nebo kluk a jak dlouho záchrana trvala.

Takže nevíte, jak dlouho to všechno u vás trvalo, v kolik se vlastně Gabriela narodila?

T.: Všechno se událo v jednu noc. Vlastně ani nevíme, v kolik se narodila. Vůbec jsme si to nepamatovali. Asi nějak po deváté. Taky se nás ptali ve Zlíně, za jak dlouho přijela záchranka. To si vůbec nepamatuji a ani to nedokážu odhadnout.

Dlouhé týdny jste jezdili za dcerkou do zlínské nemocnice. Jaké to bylo?

M.: Mně z nemocnice propustili druhý den a hned jsme za ní do Zlína začali dojíždět. A vozit jí mlíčko, které jsem pro ni měla. První pocit, když jsme ji viděli s těmi všemi hadičkami, si vlastně ani nepamatuji. Nedá se to popsat.

Jen jsme ji mohli pohladit po hřbetu ručičky. Ty první návštěvy byly takové hodně krátké. Měla i zdravotní komplikace, její léčba byla běh na dlouhou trať. Ale pak bylo nádherné, když nám ji po čase vyndali z inkubátoru. To jsme ji jezdili jedenkrát za týden koupat.

T.: Ze začátku to ale takové nebylo, to jsme mohli maximálně strčit ruce do inkubátoru. Ležela v něm v takovém roztomilém kožíšku. Dojíždění na neonatologii bylo opravdu dost náročné. Myslím, že si mne tam budou sestry pamatovat, protože jsem tam vždycky usnul. To víte, bylo tam přítmí a teplo. Někdy jsem se vzbudil a viděl sestry, jak se na mne usmívají přes okno, ale prostě to tak bylo. Chtěl jsem tam číst i knížky, ale to prostě nešlo.

M.: Celé ty týdny to byl pro nás maraton, protože máme i starší dceru. Manžel přiletěl z práce domů ve čtyři hodiny, museli jsme starší dceru zavést na hlídání babičkám, dojet do Zlína. Pak zpátky vyzvednout malou, okoupat ji, uložit. Vše nám pak vynahradilo, když už jsme Gabrielku klokánkovali to znamená, že jsme se s ní už mohli mazlit a mít ji v náručí. Musím ale říct, že ta doba v nemocnici utekla strašně rychle.

Starší, pětiletá sestřička se na Gábinku velice těšila. Vždy jsme Gabču vyfotili na mobil a ukazovali jsme jí ji, stejně tak babičkám.

Jaký byl celý rok pro vás, asi jste se o ni hodně báli?

T.: Určitě ano. Třeba v noci. To člověk ani nespí takovým tím poctivým spánkem, ale jako na vodě. Byli jsme hodně nervózní. Věděli jsme, čím vším už si Gábinka prošla. Kolik musela absolvovat vyšetření, a to ještě teď, po roce. Oční, ušní, očkování, rehabilitace, byli jsme u čtyř specialistů týdně. Máme ovšem radost, že těch vyšetření malinko ubývá.

Navíc cvičíme nožičky Vojtovou metodou. Gabrielka začala nabírat svalovinu a každým krůčkem je dál. Naštěstí její testy dopadají dobře. S každým dobrým výsledkem nám spadne kámen ze srdce.

Vzpomínám, jak jsme se po porodu ptali pana primáře Macka, jestli naše holčička vidí. Odpověděl nám, že to budou vědět až ve 32. týdnu (32. týdnu normálního těhotenství pozn. red.) . Takže jsme museli čekat dlouhých šest týdnů na to, abychom se dozvěděli, jestli bude mít zrak v pořádku. Jak říkám, byl to rok, kdy jsme museli jít krůček po krůčku.

Co řekla první, máma, nebo táta?

Oba: Táta. Ale může za to máma. (Smích.)

Tak to už je jasné, že z ní vyroste tatínkova holčička?

M.: To už tak je a je na něj i hodně podobná.

Co říkáte na vaši nominaci Ceny Salvator v kategorii občan? Překvapilo vás to?

T.: Musím říct, že dost. S něčím takovým jsem vůbec nepočítal. A nevím, koho to napadlo a kdo si na to vůbec vzpomněl a kdo s tím přišel. Vždyť takových podobných zpráv je spousta. Pan primář Macko nám říkal, že spontánních porodů je hodně, ale nerodí se doma.

Co vás nejvíc překvapilo? Co na vás zanechalo dojem?

T.: Když jsme byli na neonatologii vůbec poprvé, strašně se mi líbilo, že tam nechodili, jak se říká, kolem horké kaše. Na rovinu nám řekli, jak se věci mají a co se může stát. Člověk tam pak stojí, brečí, ale ví, na čem je a s čím může počítat. V takových situacích je dobré podívat se realitě do očí.

První nám to takto řekl primář Macko. Ale i všichni lékaři a sestry nikoho zbytečně neplácali po ramenou a to je strašně důležité, vědět, jaká je realita, nikomu neslibovali: „My vám tady to miminko vypipláme a za tři měsíce si jej odnesete domů." Nikomu nelhali a řekli, jak se věci mají. To podle mne ti rodiče potřebují, udržet se trochu v realitě. Nikdo si nedovede představit, o jaký jde zápřah.

Jak to bylo těžké, zkusíte popsat ten pocit, když jste ještě netušili, jak vše dopadne?

T.: Tak když tam stojíte a doktorka vám řekne, že za ní můžeme, ale nesmíme na ni sahat, doslova dodá: „Změnili jsme medikaci a uvidíme, jestli zítra budete mít za kým přijet, to je krušné…"

M.: Já jsem se vždycky ráno přemlouvala, abych tam zavolala, vždy to bylo s obavami. Jenže pak člověk sebere sílu a stejně tam zavolá. V našem případě to dopadlo dobře. Člověk musí věřit a doufat.

T.: Člověk by neměl ale házet v takové situaci flintu do žita. Jít každý den krůček po krůčku, vždyť to vůbec nemusí dopadnout špatně, i když to tak nevypadá. Vypiplat takové malé miminko je vlastně alchymie, což nám se stalo.

Doktoři tomu zázraku jdou jen naproti a umetají cestičku, aby ten život mohl jít tak, jak má a ten si bude vždycky dělat, co chce. Oni mu to jen umetají a ve Zlíně to umetají dobře.

Jaký to byl pocit, když vám jednoho dne řekli, že si holčičku můžete vzít domů?

Oba: Nádhera. Všechno bylo připravené a všichni se na ni těšili.

Kdo vás nejvíce podpořil, kdo vám pomáhal? Jak jste to měl se zaměstnáním, vyšli vám vstříc?

T. : Pracuji v rodinné firmě a tam je to tak, že když někdo potřebuje, vyjdeme si vstříc. I když svou práci si udělat musíte. Jen jsem pak mohl odejít o půl čtvrté, abych mohl jet za Gabrielou do Zlína. Když jsme se pak večer vrátili, na hodinku jsem si lehl a práci dodělával v noci. Jinak musíme říct, že nejvíc nás podpořila rodina.

Stmelilo vás to?

Oba: Na tom, co jsme prožili, to poznat je, určitě ano. Táhneme za jeden provaz.

Máte v plánu teď přivést na svět nějakého chlapečka?

M.: To by byla určitě zase holka. (Smích.) Jedné holčičce se nechtělo na svět, druhá na něj zase spěchala, tak snad bych zažila aspoň jeden porod tak, jak má být…(Úsměv.)

Související: Hlavně zajistit teplo a volat odbornou pomoc

Autor: Jana Zavadilová, David Karola

3.3.2015 VSTUP DO DISKUSE 2
SDÍLEJ:

SERVIS

Výroba - Výroba Seřizovači 24 000 Kč Seřizovači a obsluha konvenčních fréz Frézaři - vrtaři na konvenčních strojích. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 24000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Náplň práce: výroba strojních součástí dle výkresové dokumentace - malosériová výroba, Požadujeme: vyučení v oboru obráběč kovů nutné, praxe výhodou, Výhody: Náborový příspěvek dle praxe, stravenky 105 Kč, možnost přivýdělku 100Kč/hod. u vícestrojové obsluhy, přesčas o víkendu hrazen 70% z průměru, přesčas přes týden hrazen 40% z průměru, příspěvek na penzijní nebo životní připojištění, příspěvek na dopravu do zaměstnání, délka dovolené nad 20 dnů dle odpracované doby u firmy, zdarma občerstvení na pracovišti, roční odměny, 2x ročně společenská akce, lze domluvit i zkrácený úvazek na DPČ nebo DPP. Pracoviště: Mevi-cz s.r.o., Hlavničkovo nábřeží, č.p. 5664, 760 01 Zlín 1. Informace: Mgr. Sabina Šišková, . Výroba - Obsluha ostatních stacionárních strojů a zařízení 20 000 Kč Obsluha ostatních stacionárních strojů a zařízení jinde neuvedená Obsluha lisu. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč, mzda max. 28000 kč. Volných pracovních míst: 5. Poznámka: Náplň práce: obsluha vulkanizačních lisů, Požadujeme: pracovní nasazení, spolehlivost a samostatnost, absolventy a nekvalifikované zaškolíme, práce vhodná pro muže, praxe vítána, Nabízíme: perspektivní a zajímavou práci ve stabilní společnosti, zajímavé mzdové ohodnocení, práci v třísměnném provozu, Benefity: 13.plat, příspěvek na závodní stravování, pracovní oděv, pitný režim, bonus zdraví, náborářský příspěvek 15000,- Kč, Bonusy/prémie, příspěvek na stravování, 13. plat, náborářský příspěvek. Pracoviště: Wicke cz, s.r.o., 763 15 Slušovice. Informace: Kristyna Bobalová, +420 725 970 249. Kultura a sport - Specialisté pro styk s veřejností 16 000 Kč Specialisté pro styk s veřejností PRACOVNÍK/PRACOVNICE MĚSTSKÉHO INFORMAČNÍHO A TURISTICKÉHO STŘEDISKA. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Pružná pracovní doba, úvazek: . Mzda min. 16000 kč, mzda max. 24120 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Požadavky: vzdělání SŠ s maturitou, zaměření na cestovní ruch výhodou, praxe v oblasti cestovního ruchu výhodou, uživatelská znalost sociálních sítí, aktivní znalost anglického nebo německého jazyka, uživatelská znalost Microsoft Office, ŘP "B"., Klíčové pracovní činnosti: zajišťuje kompletní informační servis (příprava propagačních materiálů, aktualizace databank atd.) pro návštěvníky Městského informačního a turistického střediska, zajišťuje informační servis pro občany města o magistrátem vykonávaných agendách státní správy a o záležitostech samosprávy, vydává ověřené výpisy z informačních systémů veřejné správy v rámci projektu CzechPOINT, pracuje se sociálními sítěmi (facebook, instagram), obsluhuje digitální telefonní ústřednu., Náležitosti přihlášky: jméno, příjmení a titul uchazeče, datum a místo narození uchazeče, státní příslušnost uchazeče, místo trvalého pobytu uchazeče, číslo občanského průkazu nebo číslo dokladu o povolení k pobytu (jde-li o cizího státního příslušníka), datum a podpis uchazeče, adresa pro zasílání písemností, pokud není shodná s místem trvalého pobytu uchazeče., K přihlášce do výběrového řízení musí být přiloženy následující doklady: životopis s uvedením údajů o dosavadních zaměstnáních a o odborných znalostech a dovednostech, výpis z evidence Rejstříku trestů ne starší než 3 měsíce; u cizích státních občanů též obdobný doklad dosvědčující bezúhonnost vydaný domovským státem, pokud takový doklad domovský stát nevydává, doloží se čestným prohlášením, úředně ověřená kopie dokladu o nejvyšším dosaženém vzdělání., Místo, způsob a lhůta podání přihlášky, jejíž povinný formulář je zveřejněn na úřední desce: poštou na adresu: statutární město Zlín, oddělení personální a vzdělávání, náměstí Míru 12, 760 01 Zlín (obálka musí být označena "NEOTEVÍRAT - výběrové řízení, pracovník MITS" a uvedeno jméno a adresa uchazeče); podací razítko nejpozději s datem 24.09.2018, nebo, Oosobně do podatelny Magistrátu města Zlína, budova radnice, náměstí Míru 12, Zlín (obálka musí být označena "NEOTEVÍRAT - výběrové řízení, pracovník MITS" a uvedeno jméno a adresa uchazeče), nejpozději do 25.09.2018 do 14:00 hod., Výhody: dle Kolektivní smlouvy, Také na http://zlin.eu/urednici-cl-1752.html. Pracoviště: Statutární město zlín, náměstí Míru, č.p. 12, 760 01 Zlín 1. Informace: Bc. Eva Manišová, +420 577 630 180. Gastronomie - Gastronomie Kuchař/pizzař 14 900 Kč Kuchaři (kromě šéfkuchařů) Kuchař/ka.. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Třísměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14900 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Náplň práce: příprava pizzy a gyrosu., Pracoviště: ABS centrum Zlín.. Pracoviště: Sadat haljilji - zlín, třída Tomáše Bati, č.p. 5151, 760 01 Zlín 1. Informace: Selam Sabani, +420 608 159 900.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Soud rozhodl. Za výbuch kotle je opravář zodpovědný

Ilustrační foto

Zanedbal péči? Primář pochybení odmítá

Bikrosová dráha místo odpadků a zloděj, co se s okradeným hádá: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v úterý 18. září 2018.

Boj o Senát: sedm kandidátů

O senátorský post zabojuje sedm kandidátů. Volby za 80. volební obvod do jedné třetiny Senátu se konají 5. a 6. října, tedy ve stejný termín jako volby do zastupitelstev měst a obcí. Na jihu Zlínska a severu Uherskohradišťska tak lidé dostanou dvoje volební lístky a ve volební místnosti pak hned dvě obálky. Ty se budou lišit pouze barvou.

Opilý narkoman na motockylu a požár v ostravském Albertu: zhlédněte videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pondělí 17. září 2018.

Uprchlík Ara: dobrodruh je zpět v zoo

Jak zoo dříve informovala, v neděli (9. září) se třem papouškům podařilo pokořit novou ocelovou síť ve voliéře Guayanas a uletět vzniklým otvorem.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT