Posprejované opuštěné stavení na hlavní třídě Tomáše Bati číslo 816 už mělo být srovnáno se zemí před půl rokem. Podle architektky Nové nemá z urbanistického hlediska pod okny panelových domů co dělat.

Kvůli dřívějším nájemníkům, kteří v domku často topili tuhými palivy, vadilo i občanům žijícím poblíž. Nepříjemný kouř jim totiž stoupal přímo do oken. Později se v domku zase scházeli sociálně nepřizpůsobiví občané, kteří rušili noční klid.

Plány magistrátu zdemolovat domek však vloni zkomplikovala dvě nová zjištění.

„Zjistili jsme, že objekt má eternitovou střechu. To znamená, že jeho bourání musí podléhat zvláštnímu režimu. A kvůli tomu se vyšplhaly nahoru několikanásobně náklady na demolici,“ objasnil náměstek primátorky Miroslav Kašný. Součástí eternitové střechy je prvek azbest, který je karcinogenní. Bourání objektu musí být tedy nanejvýš šetrné. Magistrát za ně proto zaplatí místo tří set tisíc 930 tisíc. „Vloni jsme s takovou částkou nepočítali, proto byla demolice odsunuta na letošní rok,“ zdůvodnil Kašný.

Výběrové řízení vyhrály Technické služby Zlín. Předtím, než začnou stavení bourat, musí však magistrát tuto skutečnost ohlásit Krajské hygienické stanici ve Zlíně.

„Předpokládám, že během června bude domek odstraněn a tamní prostory poté upraveny jako zeleň,“ doplnil náměstek.

Radnice chtěla původně objekt nabídnout k využití i nějakému zlínského sdružení. Žádné z nich však o něj kvůli nutným vysokým investicím zájem neprojevilo.

Někteří oslovení obyvatelé Věžových domů jsou rádi, že domek zmizí z povrchu zemského.

„Předmětem kritiky je už desítky let. Vůbec do zdejšího prostoru nesedí a hyzdí i okolí hlavní cesty,“ míní Jan Kalivoda.

Například Jindřiška Malaníková ale o existenci baráku nikdy ani nepřemýšlela. „Je mi jedno, zda tam stojí nebo ne,“ poznamenala.