VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Zdravotně handicapovaný Petr Julina pomáhá podobně postiženým

Zlín - /ROZHOVOR/ Petr Julina pomáhá handicapovaným lidem. I přes vlastní slabozrakost je učí, jak používat počítač nebo telefon. Lidé s mentálním, tělesným, zrakovým i sluchovým postižením za ním přichází do střediska volného času Klub Ičku, aby se naučili používat to, co je pro zdravé lidi běžné a zároveň aktivně naplnili svůj volný čas. Petr Julina Deníku vyprávěl o své práci v Klub Ičku i o začátcích sledge hokeje v České republice.

5.8.2015
SDÍLEJ:

Petr JulinaFoto: DENÍK/Jan Karásek

Přichází za vámi lidé s různým postižením. Jak jim pomáháte?

Učím je základy na počítači, aby mohli komunikovat přes internet. Například napsat e-mail je pro zdravého člověka zcela běžná věc, denně jich přece napíšeme kvanta. Ale pro lidi, kteří jsou postižení nebo jsou po úrazu a nemohou pořádně psát na počítači nebo používat myš, je to problém. Snažím se jim ukázat cestu, jak na tom počítači mohou pracovat. Pro takové lidi je pak úspěch napsat e-mail.

Výpočetní technika a práce s handicapovanými. Co vás k tomu přivedlo?

Částečně i to, co jsem studoval. Po převratu začaly vznikat školy zaměřené na handicapované a do jedné takové jsem chodil. V nabídce bylo více oborů a já jsem si vybral obory ekonomika a výpočetní technika zaměřené pro zrakově postižené. Když jsem potom skončil školu, našel jsem si práci ve zlínské chráněné dílně pana Herynka. Tam jsem se dostal spíše do prostředí tělesně a mentálně postižených a začal jsem s nimi pracovat.

Pomohl jste handicapovaným i tím, že jste stál u zrodu sledge hokeje v České republice. Jak to všechno začalo?

Ono to šlo všechno s dobou. S panem Herynkem a panem Vrbkou jsme jezdívali prezentovat na výstavy pro zdravotně postižené a tam byly ukázky různých aplikovaných sportů. Tam jsme viděli první sledge sáňky a doma v garáži jsme se je pak s přáteli pokusili sami sestrojit.

Museli jste asi hodně improvizovat.

Ano a strašně nás to nadchlo, jenže problém byl v tom, že v České republice nebyl žádný tým ani se o to nikdo nezajímal. Na jaře 1999 jsme se domluvili na Zimním stadionu Luďka Čajky a zkusili jsme vyjet na led. Pokrátili jsme polámané hokejky a přidali naspod hroty z hřebíků, abychom se měli jak odrážet. Heroický výkon byl objet celou ledovou plochu dokola.

Musíte být velcí hokejoví nadšenci. Jak to pokračovalo?

V létě jsme pak odjeli do Nizozemska, kde nám v začátcích pomohl vedoucí tamního sledgehokejového klubu. Ukázal nám sáně, hokejky, vybavení a seznámil nás s pravidly. Dovezli jsme si rám, který jsme kopírovali, a k sezení jsme používali staré tramvajové sedačky. Ty se různě upravovaly, aby se na tom dalo hrát. Z celé republiky se do Zlína sjížděli kluci a zkoušeli jsme všichni trénovat. Soupeře jsme měli jenom v zahraničí.

A kam jste jezdívali?

Jezdili jsme do Německa, Švédska, Nizozemska a jednou do Velké Británie. Věděli jsme, že prohrajeme, ale bylo nám to jedno. Potřebovali jsme získat zkušenosti. Jestli prohrajeme pět nula, nebo dvacet nula, to nám bylo jedno. Ty zkušenosti jsme nemohli získat nikde jinde než na ledě.

Kolik týmů teď v Česku hraje?

V tomto roce máme osm aktivních týmů a v lize bude ještě jeden tým z Rakouska a jeden ze Slovenska. Je problém se sháněním handicapovaných lidí, kteří by sledge hokej chtěli dělat.

K nám se dostávají lidé z drtivé většiny po úraze nebo amputacích a mají zdravou horní polovinu těla. Ne všichni, kteří mají na to hrát sledge hokej, ho hrát chtějí. Někteří lidé se tomu brání po psychické stránce, nechtějí být mezi postiženými. Někdo není na kolektivní a kontaktní sport. Občas někdo řekne: tam je zima a vy do sebe narážíte. Existuje spousta jiných aplikovaných sportů, které můžou hrát.

Lidem se po nehodě zbortí celý svět, potom za rok za dva, když zůstanou bez nějakých aktivit nebo zájmů a nic nedělají, se začnou litovat a to pak dopadá špatně. V týmu máme úplně normální handicapované chlapy, mají rodiny, práci a žijí normální plnohodnotný život.

Jak zvládáte hru se zrakovým handicapem vy?

Ze začátku jsem trénoval s kluky. Bylo to ale složité, protože puk špatně vidím. Teď se jdu spíše občas sklouznout po ledě, ale nehraju závodně. Je to pro mě relax. Člověk se odreaguje od běžného života.

Dodává vám sport ještě něco jiného kromě relaxu?

Jsem vedoucím týmu, takže momentálně jsou to spíše starosti. Musím sehnat hodně peněz, abychom zajistili chod sledgehokejového týmu. Sezona začíná na začátku srpna a končí na konci března. Máme každý týden trénink a jednou za tři týdny víkendový dvojzápas.

Zbývá vám čas na něco jiného kromě práce v Klub Ičku a sledge hokeje?

Moc času sice není, ale trávím čas s přítelkyní a jejím synem a taky rád rybařím. Když mi skončí sledgehokejová sezona, začne mi rybářská a v srpnu už mi „končí" rybářská, protože začínáme trénovat na sledge hokej.

Máte pocit, že vás vaše postižení přivedlo k práci, kterou děláte?

Asi ano, díky práci v chráněné dílně jsem zjistil, že jsem schopen lidem pomoct a že mě práce baví.

Co vás na té práci těší?

Rád pracuji s mentálně postiženými. Oni si na nic nehrají. Dnešní společnost je plná falše, a když někdo potřebuje něco získat, bude vám mazat med kolem pusy. Oni vám řeknou, co si myslí. Je to někdy kruté, ale nehrají žádnou falešnou hru. Ale to by člověk s nimi musel chvíli být a zažít to. Je to náročná, ale úžasná práce a těší mě.

Pracujete s hodně klienty. Máte nějakou hezkou vzpomínku, něco, co vás potěšilo při práci?

Toho je strašně moc. Vždycky se s nimi snažím individuálně strávit hodinu nebo hodinu a půl a vysvětlit, jak se co dělá. Někdy hledáme třeba měsíc nebo dva, než přijdeme na správný způsob, jak problém vyřešit. Někomu to trvá dlouho, než to pochopí. Například přišel klient, kterého jsem učil psát SMS zprávy a potěšilo mě, když mi poslal první esemesku sám z domu. To pak cítím, že jsem ho něco naučil. Někomu se zase podaří po zaškolení na počítači najít práci. Takže co klient, to hezká vzpomínka.

JANA STUPKOVA

Autor: Redakce

5.8.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto

Co říkáte na výsledky voleb? Hlasujte

Antonín Seďa

Po patnácti letech končí v Poslanecké sněmovně Antonín Seďa

AKTUALIZOVÁNO

V českých volbách prohrála celá země, zní ze zahraničí

České parlamentní volby zaznamenala mnohá světová média. Přinášíme vám výběr z jejich ohlasů.

AKTUALIZOVÁNO

Na Zlínsku zvítězilo ANO, druhá SPD a třetí KDU-ČSL

ANKETA / VIDEA / FOTOGALERIE/ PŘÍMÝ VSTUP DO VOLEBNÍCH VÝSLEDKŮ / Voliči našeho regionu si vybrali do čela hnutí ANO 2011, které získalo v kraji 28,76 % hlasů. Druhá skončila SPD Tomio Okamury (12,90 %), následovaná KDU-ČSL(11,41 %).

ODS zapíjela poslanecký mandát Stanislava Blahy šampaňským

VIDEO / FOTOGALERIE / Nejprve vládla poklidná atmosféra v přítmí projektoru, který na zeď uherskohradišťské komunitní kavárny Cafe 21 vysílal první čísla volebních výsledků. 

Kašík: Na kandidátce jsem zakroužkoval lidi ze Zlína, vždycky jsem byl srdcař

FOTOGALERIE / K volbám zas tak často prý nechodí, vlastně dnes je to podle něj asi podruhé. "Ale chtěl jsem zvolit ty, kteří jsou podle mne důležití," uvedl v sobotu krátce po 13. hodině strážce hokejové svatyně zlínských beranů - brankář Libor Kašík.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení