Zaměstnavatelé handicapovaných však musejí být připraveni na možné obtíže

Firmy, které přednostně zaměstnávají handicapované, nabízejí zejména jednoduchou práci v dílnách. „Zaučujeme je dva až čtyři týdny,“ řekl ekonomický náměstek zlínského družstva Integra Milan Kučera. Tam zaměstnanci montují kabelové svazky.
Manuálně pracují i postižení ve Valašských Kloboukách. „Lepí etikety nebo balí produkty,“ vyjmenoval předseda chemického výrobního družstva Důbrava Emil Zůbek.

Ti, co mají čistý trestní rejstřík a slušné vystupování, mohou pracovat v ostraze majetku a osob jako vrátní nebo informátoři. „Počet střežených objektů stoupá, ale některé pozice dnes již vyžadují středoškolské vzdělání. Což řada postižených nemá,“ konstatoval Kučera.

Mnohem širší možnost uplatnění nacházejí handicapovaní s vyšším vzděláním. „Pokud mají odpovídající školy a praxi, zaměstnáváme je i jako účetní nebo konstruktéry,“ uvedla vedoucí personálního a právního útvaru výrobního družstva Obzor ve Zlíně Jana Schaferová.

Někde nerozhoduje vzdělání, ale dovednosti. „Nevyžaduji maturitu, ale schopnost pracovat s počítačem, mluvit dobře česky a mít příjemný projev v telefonu,“ vypočítal požadavky na pracovníka call centra ředitel hulínské telekomunikační společnosti Emea s.r.o. Oleg Vojtíšek.

Ve Zlínském kraji zůstává skoro pět tisíc lidí se zdravotním postižením bez práce. To je dvaadvacet procent všech nezaměstnaných. Problémem postižených je často jejich nízká kvalifikace. „Bývají vyučeni v oborech, které nejsou žádané. Některé znevýhodňuje i vyšší věk. Jsou však i tací, kteří práci nechtějí a čekají jen na důchod,“ vysvětlovala mluvčí Úřadu práce ve Zlíně Miriam Majdyšová. Zaměstnávání postižených má svá úskalí.

„Produktivita práce u těchto lidí klesá na osmdesát procent oproti zdravým zaměstnancům. Podniky je nechtějí i z důvodu vysoké fluktuace,“ tvrdí Kučera. Handicapovaní občané se také občas setkávají s nedůvěrou ze strany podnikatelů. „Nevydrželi by asi potřebné pracovní tempo,“ obával se podnikatel výrobního podniku v Uherském Hradišti, který nechtěl být jmenován.

Pracující handicapovaní bývají také častěji nemocní a vyžadují více trpělivosti a pozornosti. „S vyšší nemocností musí zaměstnavatel počítat,“ potvrdila Schaferová. Jako u všech skupin lidí, najdou se i mezi postiženými takoví, kteří svého špatného zdravotního stavu zneužívají. „Značně vysoké procento nově příchozích bylo překvapeno, že u nás musí opravdu pracovat,“ postěžoval si Vojtíšek. Podnikatelé, jejichž zaměstnanci jsou více než z poloviny handicapované osoby, mají v současné době nárok na měsíční příspěvek 6 480 korun na zdravotně postiženého. Roční příspěvek pro chráněné pracovní dílny na provoz jednoho místa činí letos až 78 540 korun, v případě osoby s těžším zdravotním postižením 117 810 korun.

Pro některé podnikatele může být dotace motivací, jiní ji nepovažují za důležitou. „Kdybychom o příspěvky přišli, nic se nestane. Raděj peníze vydělávám, než vyběhávám po úřadech. Dávám těmto lidem příležitost, protože mnozí umí být schopnými pracovníky. Velmi pozitivní zkušenost mám s vozíčkáři, ti jsou svědomití a pracovití,“ poznamenal Vojtíšek.