Nelze jednoznačně říci, že Zlín je součástí moravského Valašska. Tady záleží na pocitu každého, tvrdí ředitel archivu David Valůšek

Valaši na Valašsku žili „odjakživa“ a Valachy jsou proto, že jim tak říkali lidé ze sousedních regionů. Protože slovo valach rovnal se pastevec a právě chovem dobytka byli Valaši po staletí proslulí. V rozhovoru pro Deník to uvedl ředitel zlínského okresního archivu David Valůšek, který se původem Valachů zabýval.

Proč je tedy teorie příchodu Valachů z Rumunska tak rozšířena?

Přední vídeňský filolog Franz Miklosich si v sedmdesátých letech 19. století povšiml, že v nářečích na východní Moravě se objevují slova, která měla podle jeho filologického rozboru jazyka původ v rumunštině.

Kolik jich mělo být?

Několik desítek. Miklosich vypracoval teorii, že během 200 let od 14. do 16. století mohlo dojít v jakési migraci Rumunů z oblasti Muramareše přes Zakarpatskou Ukrajinu, Halič a Oravu až na území dnešní východní Moravy.

Čtěte také: Svoz odpadu: Neplatiči si nadělají dluhy a mají ostudu

Proč podle Miklosiche k té migraci došlo?

Ta teorie tvrdí, že to byli pastevci, kteří hledali nové pastviny pro svůj skot. Teorie zaujala spoustu vědců z řad etnografů a historiků. Byla to zároveň romantická a lákavá představa, že pastevci putují po horách karpatského oblouku se svými ovečkami. Ale byla to stále jenom teorie. Pouze na základě rozboru jazyka nelze říci, že skutečně k něčemu takovému došlo.

Jak tedy výzkum pokračoval?

V následujících sto letech výzkumu se tato teorie postupně proměňovala a upouštělo se od původních maximalistických představ. Zastáncům migrační teorie se ji však nikdy nepodařilo dostatečně obhájit. Nakonec se ukázalo, že rumunských slov ve valašském nářečí není několik desítek, ale jsou to jen jednotlivá slova.

Takže z Rumunska nikdo na nynější Valašsko nepřišel?

Nelze s jistotou tvrdit, že se sem z této oblasti nějací jednotlivci nemohli dostat, ale pravděpodobněji přicházeli z mnohem bližších horských míst z dnešního Slovenska. Ovšem přicházeli pouze jednotlivci – pastevci, kteří zde často pracovali pro vrchnost nebo bohatší usedlosti. Nicméně nějaký praotec Valach z Rumunska na východní Moravu nepřišel.

Jak vlastně vzniklo slovo Valach?

Původně to bylo označení významného keltského kmene Volků, ze kterého se transformovalo slovo vlach. Tím pak ve středověku Slované žijící ve střední Evropě označovali obyvatele románských oblastí. Tedy například nynější Itálie, kterou nazývali Vlachy. Samotné slovo valach vzniklo v prostředí maďarském vložením prvního „a"mezi dvě souhlásky, což je u maďarštiny obvyklé. Slované pak rozdělili pojmenování dvou románských národů: Ital byl Vlach a Rumun Valach. A protože z Rumunska se šířila znalost pastevectví, začalo se pastevcům říkat valaši.

A protože obyvatelé východní Moravy rovněž pásli dobytek…

Tak se takovéto označení přeneslo i na ně, valach bylo synonymum pro pastevce.

Čtěte také: Jarmile Šulákové aplaudovalo ve stoje zaplněné kino Vatra

Jak se naši předci na východní Moravu dostali?

Východní Morava byla trvale osídlována od 12. století. Například Spytihněv se v písemných pramenech poprvé objevuje roku 1131. Osidlovací vlna se šířila proti proudu významnějších toků v první polovině 13. století. Například pro horní Podřevnicko je důležitým mezníkem založení cisterciánského kláštera ve Vizovicích v roce 1261. V té době už existovaly například Slušovice nebo Lutonina.

A před 12. stoletím?

Žilo se tady i v pravěku, například na Kláštově bylo významné kultovní místo. Našim územím prošla řada národů, například Keltové v 2. a 1. století před naším letopočtem. Objevili se tady i Římané, dnešní Morava totiž ležela na hraně římské říše. Po Keltech tady byli i Germáni. V první polovině 6. století přichází slovanské obyvatelstvo z východu a trvale osidluje toto území. Pak vznikla Velká Morava jako státní útvar, ale byla rozvrácena maďarskými nájezdníky. Pak už se Morava stala součástí formujícího se českého státu. Velká kolonizační vlna probíhala také na Moravě za Přemysla Otakara II., který se snažil více zalidňovat území státu pozvanými kolonisty ze západu. Tato vlna zakládání vesnic končí ve 14. století. Později řada vesnic opět zaniká.

Co tenkrát představovala velká vesnice?

Až do 19. století měla velká vesnice na východní Moravě okolo třiceti domů, některé drobné vesnice ale měly třeba jen 5–6 usedlostí. V každé usedlosti mohlo žít v průměru tak 7 lidí, ale bylo to samozřejmě velmi proměnlivé. Až do 20. století byla vysoká kojenecká a dětská úmrtnost. Například průměrný věk v 16. století byl kolem 30 let. To si ale nesmíme představovat tak, že ve třiceti lidé umírali, průměrný věk byl snižován právě vysokou dětskou úmrtností.

Proč tomu tak bylo?

Souviselo se to s hygienickými podmínkami a častým nedostatkem potravin. Pokud dítě v té době přežilo prvních pět let života, byla vysoká pravděpodobnost, že se dožije řekněme padesáti, což bylo ještě v 18. století považováno za kmetský věk. Začalo se to měnit až v 19. století.

Co se změnilo?

Rozšiřovala se znalost lékařství, zlepšovala se hygiena. Už se vědělo, že umytí rukou zabrání šíření infekcí, což dříve nikdo netušil. Dokonce ještě za Baťů byli ve zlínské nemocnici pyšní, jak mají nízkou novorozeneckou úmrtnost, okolní regiony na tom byly podstatně hůře.

Jak často se lidé dříve myli?

Těžko říci, ale rozhodně nebyli tak voňaví jak my. Umývání byla procedura, nešlo si z kohoutku každý den napustit plnou vanu horké vody.

Jak vypadal běžný den někdejšího běžného člověka.

Přes devadesát procent lidí žilo na vesnici a živilo se zemědělstvím. Jejich pracovní den byl složený z nejrůznějších úkolů jako je orba, setba, sklizeň, zpracování úrody a také starost o dobytek. Schopnost vyrobit dostatek potravy byla mnohem více vázána na fyzickou práci velkého počtu osob. Co dnes zvládne jeden traktor, museli po dlouhá staletí obstarat lidé sami.

Umírali i hladem?

Hodně se to zlepšilo od té doby, kdy se začaly ve velké míře pěstovat brambory, což je poměrně nenáročná plodina. To umožňovalo stěhování do horských oblastí, brambory snášely i horší půdu. Lidé byli mnohem více závislí na přírodních podmínkách a úrodě. Ale hladomory a nemoci jako mor či cholera provázeli člověka v Evropě po mnohá staletí. Přinášela je i válka. Průchod vojsk přinášel nejrůznější nemoci, které způsobily více úmrtí než válka samotná. Obnova vesnic postižených válečným drancováním trvala i dvacet až třicet let, některé zanikly úplně.

O Valaších se mluví i v souvislosti s třicetiletou válkou.

Právě v této době se pro východní Moravu poprvé používá název Valašsko. Na východní Moravě totiž propukala četná povstání. Obyvatelstvo zde bylo většinově evangelické, ale Habsburkové striktně nařídili po porážce stavovského povstání vyznání římskokatolické. Nekatolický šlechtic či měšťan si mohl vybrat mezi konverzí ke katolictví a emigrací, poddaní možnost volby samozřejmě neměli a museli bez výjimky přijmout římskokatolickou víru. Kvůli povstáním na východní Moravě se pak mluvilo o odbojných Valaších, takže původní význam slova valach označující pastýře se přenesl na označení celé oblasti. Ale v 17. ani 18. století se nevyskytuje nijak často. Označení Valach pro obyvatele oblasti východní Moravy se mnohem intenzivněji používá až od konce 18. století. Pořád to nebylo příliš ustálené, výraz valach byl používán volně a vágně, mluvilo se také například o záhorácích a kopaničářích.

Čtěte také: Lidí s rakovinou přibývá, hlásí Baťova nemocnice

Jak byli Valaši v minulých staletích vzděláni?

Školy byly ve středověku jen ve větších městech a u klášterů. Ještě v 18. století neuměl průměrný člověk číst ani psát. Až ve druhé polovině 18. století se po tereziánských reformách začíná na vzdělání více dbát. Počátkem 19. století se rozšiřoval počet škol. Do té doby lidé na vesnicích ani příliš necítili potřebu učit se čtení a psaní, protože pro svou každodenní práci to nepotřebovali. Výjimkou byli vesničtí písmáci často z řad tajných evangelíků, pro něž byla gramotnost důležitým prostředkem udržení si víry předků. Byla totiž silně vázána na četbu Bible a jiné náboženské literatury. Jedinou tradičně vzdělanou vrstvou byli duchovní.

Jak lze nyní ohraničit oblast Valašska?

To je docela proměnlivé. Moravské Valašsko nikdy nebylo státním útvarem, který by měl pevné hranice. Hranice Valašska lze stanovovat podle řady faktorů. Například podle používání dialektu nebo jak se o konkrétních místech hovoří v historických pramenech, zda se v nich mluví o Valaších. Také záleží na lidech, jak oni to cítí nebo spíše cítili. Jádrovou oblastí je nepochybně Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko a Valašskokloboucko. Pak existují poměrně rozsáhlé přechodové či okrajové oblasti.

Je Zlín ještě Valašsko?

To se dostáváme na tenký led.

Pojdme na něj.

Nejde jednoznačně říci, že Zlín je součástí moravského Valašska. Je to typická přechodová oblast. Tady záleží na pocitu každého. Když se někdo cítí, že je Valachem, nelze říci, že nemá pravdu.

A co třeba Vizovice?

Vizovice ještě jsou Valašsko. Ale bavíme se o věci, která je čím dál vágnější. Valašsko nikdy nebylo územní jednotkou, nevzniklo například Markrabství valašské. Označení Valach pro obyvatele určité části východní Moravy přišlo z vnějšku od těch, kteří v tomto regionu nežili. Za Valachy označovali vesničany z horských oblastí východní Moravy například v Hranicích, když tam přicházeli na trhy se svými produkty, což je doloženo v písemných pramenech z 18. století. Ovšem kdybyste se ještě v 18. století zeptal nynějšího Vsetíňana, čím se cítí být, tak by odpověděl, že je Vsacan a ne Valach. Stejně tak obyvatel Valašských Klobouk by se jednoznačně považoval za Klobučana.

Jak se pak název valach stal označením pro vykleštěného koně?

Ve středověku se koně kleštili tak, že jim byla varlata drcena. Valaši – pastevci jim je řezali, což byl chirurgicky mnohem šetrnější zákrok. A protože tímto způsobem koně kleštili pastevci – valaši, tak se to slovo jako označení vykleštěného koně přeneslo. Pak je také docela zajímavé, že ve vlastivědné literatuře devatenáctého století jsou obyvatelé východní Moravy charakterizováni velmi pozitivně. Že jsou bystří a fyzicky nesmírně zdatní, protože žijí v horách. Dokonce se říkalo: než se Hanák jedenkrát obrátí, tak se Valach obrátí desetkrát.

Co na to říkali na Hané?

Na Hané zase slovo valach znamenalo lenoch. Říkalo se například: shnilé jak valach. Panovala zde totiž představa, že valach žije zahálčivě, jen polehává na pastvinách, kde se ovce přeci pasou samy. Používání slova valach jako synonymum pro lenocha známe také z Čech.

Zkuste být vizionářem. Co bude s Valašskem za 100 let?

Valašsko nebude, tak jako v podstatě nikdy nebylo. Lze těžko říci, zda se tento region bude ještě Valašskem nazývat nebo ne. V podstatě vymizí vše, co Valacha odlišovalo od ostatních. Kolik lidí dnes ještě používá valašský dialekt, chodí v kroji nebo pase ovce na horách? Už nyní to přešlo do velmi symbolické roviny a můžeme pozorovat, že název Valašsko se stává hlavně výborným marketingovým artiklem stejně jako například frgál, který dříve znamenal nepovedený vdolek a dnes je to naopak velmi výrazná obchodní značka. Valašsko tak pravděpodobně zůstane označením velmi těžko ohraničitelného území na východě Moravy.

Čtěte také: Pomáhají lidem při odcházení zemřít v náruči milovaných