Kamil Šuráň mezi ně patří. Před časem se pokusil o světový rekord. Chtěl takových triatlonů zvládnout třicet za třicet dní. Mimo to jako první Čech přeplaval kalifornský kanál Catalina. Pro Američany podobná výzva jako kanál La Manche pro Evropana. Rodák z Luhačovic však v regionu příliš známý není. Už sedmnáct let totiž žije a pracuje ve Spojených státech.

Výčet toho, co za extrémní výkony jste zvládl, je neuvěřitelný. Věnujete se tvrdému sportování od dětství, či jste začal později?

Vždy jsem dělal různé sporty, ale nijak vrcholově.
S tri­atlonem jsem začal v roce 2008, kdy jsem si kolem sebe začal všímat lidí, kteří ztrácejí smysl života. Lidé bez jiskry, kteří měli třeba kolem třiceti let, ale uvnitř jako by umřeli. Začal jsem hledat nějaký smysl bytí. Uvědomil jsem si, že když člověk něco chce, tak to dokáže.

Vaše výkony jsou ale už opravdu extrémní. Kde berete nápady na to, co všechno chcete dokázat?

Potřebuji mít v životě nějaké výzvy. Rád se také nechám vyhecovat. Kamarádi mi vymýšlejí vždy nějakou soutěž nebo rekord a říkají: Ale tohle už vážně nedáš. No a já to musím zkusit. (Smích.)

Co máte nyní v plánu? Kanál Catalina jste překonal v době, kdy jej před vámi zdolalo jen 200 lidí.

Nerad mluvím o dalších plánech, protože to nechci zakřiknout. Určitě bych však chtěl ještě zdolat Mount Everest. To mi chybí. Spojil bych to však s nějakou charitativní akcí, ať to není jen tak bez užitku. Rád bych taky přeplaval kanál La Manche, ale na to potřebuji 10 až 15 kilogramů přibrat.

Jak to dopadlo s pokusem o zdolání rekordu v třiceti triatlonech?

Bohužel se to nepodařilo. Po pár dnech jsem byl průběžně první, ale onemocněl jsem. Do závodu jsem se tak vrátil až jedenáctý den a absolvoval jsem tak „jen" dvacet triatlonů po sobě.

Extrémních zážitků musíte mít spoustu. Nepotkalo vás při plavání v moři něco nepříjemného? Když to přeženu, třeba setkání se žralokem?

Se žralokem ne, ale s me-dúzami jsme si užili své. To je věc, ze které měli kolegové opravdu strach. Jednou jsem plaval v hodně studené vodě a do toho mě začaly žahat medúzy. Jenže jak mě to na kůži pálilo, tak mě to zároveň i zahřívalo. Našel jsem si na tom pozitivum.

Jak důležitá je při vašich výkonech strava? Držíte speciální diety?

Před závodem stravu upravím, ale pořád diety nedržím. Jídlo je ale důležité hrozně moc. Když někdo při závodě například vybouchne, je to tím, že třeba dvě hodiny nic nejedl.

Já držím před závodem půst na cukry. Poté mají na tělo výrazně lepší účinek. Co se mi osvědčilo, je cola. To je, myslím, asi nejrychlejší přísun cukru.

Vy jste začal vrcholově, dá se říci až extrémně, sportovat ve 33 letech. Máte nějaký vzkaz pro lidi, kteří také chtějí změnit svůj život?

Na nic není nikdy pozdě. Já jsem se například teprve před několika lety začal učit španělsky. Pokud by můj příběh dokázal někoho motivovat, aby překonal sám sebe, budu rád.

To, co jste všechno dokázal, je o to neuvěřitelnější, že jste to dělal jako amatér při práci. Co vlastně děláte, kdy trénujete a jak je to s financováním vašich podniků?

Dělám bytové interiéry. Trénuji před a po práci. Ráno od pěti do sedmi trénuji a pak vyrážím do práce. Výpravy, ty si z velké části financuji sám.