Na jižní, západní a severní straně se rozkládá pohoří Chřiby, dělené na tři části. Pro obec jsou důležitější hory střílecké, které se dělí také do tří částí, z nichž větev žlutavská a novodědinská zasahuje do katastru obce.

Vesnice sama je rozložena na kopci a vypadá, jako by ji někdo rozházel po stráních. Jedině na návsi jsou domy uspořádány po obou stranách komunikace. Nejníže jsou položeny domky na dolním konci a nejvýše v Rožku.

Turistům, cyklistům a jiným návštěvníkům obec příliš zajímavostí k výletům neskýtá, stejně tak ani kulturního vyžití, přesto tam vládne život navlas stejný jako v jiné obci srovnatelné velikosti.

„Nemáme tu mateřskou školku ani základní školu, nefunguje tady naplno společenský život. Hlavně kvůli dětem mně to vadí. Nepodařilo se tady vytvořit žádný volnočasový oddíl. V obci sice působí dobrovolní hasiči, ale vesměs jsou ve sboru jen dospělí," vysvětluje starosta Bělova Jiří Přecechtěl.

Ve zlepšení šéf bělovské radnice doufal před třemi roky, kdy se s v komunálních volbách dostaly do zastupitelstva mladší ročníky. Věřil, že by byli schopni se na volný čas dětí zaměřit. Nevyšlo to ale. Koneckonců od každého je to velká oběť náročná na čas.

„Máme tady alespoň knihovnu, za což jsem nesmírně rád, a je také poměrně dobře využívána. Paní knihovnice je aktivní. Děti se tam schází, ale na druhou stranu jich zase není moc. Jen určitá skupinka, kterou k literatuře vede zřejmě rodina. Vím, že pár dětí jejich rodiče vozí do kroužků v Otrokovicích. Také tu máme jezdecký klub, ten byl ale populární hlavně u holek dříve, teď už moc ne," rozpovídal se o kulturních vymoženostech v obci nad čerstvě uvařenou kávou starosta, který v čele obce působí už třetí volební období.

Kdo by do Bělov zavítal do konce roku 2006, navštívil by ho coby obec nacházející se v okrese Kroměříž, od 1. ledna 2007 ho už však může navštívit jako jednu z obcí okresu Zlín. O tuto změnu kvůli spádovosti usilovali několik let. Do Otrokovic a potažmo také do Zlína to mají coby kamenem dohodil.

Školáci z Bělova dojíždějí do spádové školy, kterou je Základní škola Mánesova v Otrokovicích, necelá desítka dětí pak navštěvuje školu ve Kvasicích. Většina rodičů je zaměstnána v Otrokovicích.

Co se týče památek, s nimi je obec značně na štíru.

„Máme tady zvoničku, která je vlastně jednou z nejstarších budov. Je to naše dominanta. Třeba kostel nemáme, i když patříme k nejstarším obcím v okolí. Za zmínku pak také stojí lom na okraji obce. Nyní ho využívá jeden kamenosochař ke svému kutání. Přímo naproti úřadu je památník obětem první světové války, který ve třicátém sedmém roce nechali vystavět Baťovci. Před obchodem se zase nachází pomník druhé světové války věnovaný padlým rumunským vojákům. Ten chceme ale opravit," vyzdvihuje starosta.

Obyvatelé Bělova jsou však se životem v něm docela spokojeni. „Mně se tady líbí. Čtyřicet let jsem bydlel v Tlumačově, tady žiji už čtyři roky. Přestěhoval jsem se sem proto, že jsem tady měl dům a také jsem se tu narodil. Věnuji se koním, holubům a jinému zvířectvu. Zabavit se umím, ale kdyby tu bylo více akcí, byl bych moc rád," hodnotí sedmdesátiletý Antonín Novotný. Ve vesnici nechybí hospoda ani obchod.

„Tak třeba další hospodu bych v žádném případě nechtěl, ta jenom kazí lidi," pousmívá se Novotný.

Z Otrokovic se do Bělova přestěhoval před časem také Vladimír Řezníček. „Jak se mi tu žije? Jak kdy, řekl bych. Ale všeobecně je mi tady dobře, nic mi tu nechybí," míní Řezníček.

Počet obyvatel se pohybuje okolo tří set. „Alespoň tolik občanů máme hlášených ve smyslu trvalého bydliště. A právě v této souvislosti bych rád zmínil druhou věc, která mě trápí. Je tu hodně lidí, co tu žijí, chtějí mít v zimě udržované silnice a tak podobně, ovšem trvalé bydliště mají někde jinde, hlavně ve Zlíně. Když jsem se s několika z nich o tom bavil, tvrdili, že s tím mají velký problém přehlásit trvalé bydliště k nám. Takových tu máme minimálně padesát," stýská si bělovský starosta.