Zlatým hřebem večera bylo vystoupení legendárních kapel Fun Factory a Twenty 4 Seven. Přímo od „originálů“ tak zazněly hity jako I Wanna Be With U, Take Me Away, Celebration a mnoho dalších.

Hlavním hvězdám na úvod večera rozehřála publikum česká hvězdná partička HOLKI. „Zazpíváme písničky, které budete doufám znát a zpívat, tancovat a skvěle se bavit!“ přivítala zaplněnou halu jedna ze zpěvaček skupiny Holki.

Hned ze začátku zazněla také jejich nejstarší písnička Už mi nevolej. „Užívám si to naprosto skvěle. Nejvíce jsem se těšil právě na Holki, dříve jsem je hodně poslouchal,“ zmínil při prozpěvování Petr Šafránek.

Českou kapelu vystřídala Twenty 4 Seven, poté Fun Factory. Mnozí se tak vrátili v čase zpátky do doby let trávených na základní škole či do let středoškolských.

Frčely šusťákové soupravy, nosily se ledvinky, elasťáky, holky měly doma mončičáky, v přehrávačích duněly s rychlými hity kazety, pokoje byly oblepené plakáty zpěváků, zpěvaček a kapel, z televize moderátorka hudebního pořadu Eso Tereza Pergnerová všechny zdravila pozdravem Čágo bélo, šílenci.

Do svého mládí se ve zlínské hale u zlatých devadesátek vrátily dva tisíce lidí.

„Bylo to perfektní, líbilo se mi to. Nejvíce jsem se těšila celkově na tu atmosféru, jak to bude probíhat. A nebyla jsem zklamaná. Zazněla tu taková směs všeho z mého mládí, co si pamatuji,“ zhodnotila nadšeně Martina ze Zlína.

Do svého mládí se ve zlínské hale u zlatých devadesátých vrátila i její kamarádka Dáša Pospíšilová ze Zlína.

„Chodili jsme tady dříve hodně na diskotéky. Pěkně jsem si tu dneska zavzpomínala. Měla jsem i kazety Fun Factory či Twenty 4 Seven. Teď jsou už v háji, nedají se poslouchat. Ale funguje přece youtube.com,“ smála se Dáša Pospíšilová.

Z Šumice u Uherského Brodu přijela Barbora Bartošová, která se nejvíce těšila na Fun Factory a Twenty 4 Seven.

„Poslouchala jsem je na základce, ještě v pubertě. Bylo to úžasné, člověk si to připomene. Skoro všechny písničky jsem znala,“ řekla.

Hity dnes už střední generace si užívali ale i starší, jako třeba Karel Pokorný ze Zlína.

„Nebylo to špatné, ale mohlo to být ještě lepší. Celkem jsem si to užil. Když se tu rozhlédnu, tak vidím, že na tom tady vyrůstala většina lidí, co tu je. V devadesátých letech se sem nemohly tyto skupiny dostat,“ zhodnotil Karel Pokorný.