Památník Tomáše Bati je zajímavý svou prázdnotou, říká Magdaléna Hladká

„Památník Tomáše Bati je zajímavý svou prázdnotou a je zajímavé sledovat, jak lidé na ten prázdný prostor reagují. Některé to nadchne, mají možnost být sami se sebou a zamýšlet se nad věcmi, jiní jsou naopak nesví, ale po výkladu smysl Památníku pochopí a odchází spokojení,“ říká Hladká.

Ve funkci jste od loňského srpna. Jaké pro vás byly první měsíce?

Byly zajímavé, plné práce. Musím říct, že objekt Památníku Tomáše Bati je výzvou z hlediska uchopení, protože je to specifická stavba jak svým účelem, tak svým technickým vybavením a zázemím.

Bylo něco, co vás během dosavadního působení v Památníku překvapilo?

Ano, bylo. Na začátku, když jsem nastoupila, měla jsem určitou představu, co by mohlo být součástí koncepce fungování Památníku. Jak jsem se ale s budovou více seznamovala, zjistila jsem, že některé myšlenky nedávají smysl, protože je to velmi specifická stavba a vnášení dalších prvků dovnitř se ukazuje jako rušivé.

Můžete to trochu přiblížit?

Prostor Památníku provokuje tím, že je prázdný a existují různé názory na to, zda by měl zůstat prázdný, nebo by měl být něčím zaplněn. Já jsem o tomto prostoru původně uvažovala spíše směrem k výstavnictví, ale čím více poznávám tento prostor a jeho příběh, tím více se přikláním k názoru, že prázdnota Památníku velmi sluší a má své významné opodstatnění. A i když to tak na první pohled nemusí vypadat, je to vlastně silnou stránkou toho místa.

Změnila se tím poznáním i vaše vize toho, kam by se měl Památník v budoucnu ubírat?

Vizi postupně upracovávám. Základ zůstává, ale mění se detaily. Myslím, že hlavní část Památníku by měly tvořit komentované prohlídky, které bych chtěla rozšířit, aby nebyl pouze jeden okruh. Dále bych chtěla rozšířit edukační programy pro různé věkové skupiny. Například pro druhý stupeň základních škol a střední školy.

Jaké další změny ještě připravujete?

Pracujeme hlavně na obsahu, tedy na úpravě prohlídkového okruhu a na spolupráci s dalšími turistickými atrakcemi ve Zlíně. Co se týče fyzického zaplnění Památníku, stále přemýšlíme, jak prostor uchopit a co my sami chceme sdělovat návštěvníkům, kteří sem přijdou. Dnešní technologie nabízí mnoho možností, ale zatím nejsme přesvědčeni, že by to bylo ku prospěchu Památníku jako takového. Je to však něco, co leží na stole a čím se zabýváme.

play_fill

Zlín rájem filmařů. Ve městě se natáčí druhá řada seriálu Sex O’Clock

Zlínsko

Celkové uchopení prostoru je složité. Podívejme se například na audiovizuální díla – na první dobrou se jeví jako velmi dobrý nápad, jenže v daném prostoru se velmi tříští zvuk. Tudíž různé koncerty a divadelní představení jsou tady hůř slyšitelné, což narušuje celkový zážitek. Podobně je tomu i u dalších technologií. Dnes je velmi moderní videomapping a hra se světly. Náš Památník však hraje se světy sám o sobě. Pokud bychom tam chtěli vnést něco navíc, chybí nám stěny a tím pádem není o co světla „opřít“. Sklo nám barevnost světla propustí ven, takže ucelený obraz na Památník nemůžeme promítnout. A to je něco, co vás na první dobrou nenapadne, ale později zjistíte, že tato budova poměrně dost rezistentní vůči nějakému podobnému zásahu.

Jinými slovy, posunout Památník k modernějším technologiím je složité…

Je to výzva. Na Památníku mě ale baví to, že on to z mého pohledu nepotřebuje. Památník Tomáše Bati je zajímavý právě svou prázdnotou a je zajímavé sledovat, jak lidé na ten prázdný prostor reagují. Některé to nadchne, mají možnost být sami se sebou a zamýšlet se nad věcmi, jiní jsou naopak nesví, ale po výkladu smysl Památníku pochopí a odchází spokojení…

Do které skupiny patříte vy?

Já mám ráda velkorysost interiéru v podobě, v jaké je teď. Z mého pohledu může být jistá střídmost v dnešním přehlceném světě i konkurenční výhodou. Klasických expozic existuje hodně. Co naopak lidem začíná mnohdy chybět je klid, zpomalení, skutečný prožitek.

Velkou perlou loňského roku byly hodinky Tomáše Bati. Na zimu šly pryč kvůli teplotě. Vrátí se do Památníku?

Hodinky by měly být pevnou součástí Památníku. Vzhledem ke klimatickým podmínkám jsme je však na zimu museli schovat jinde. Nicméně v těchto dnech se plánuje jejich návrat. Na turistickou sezonu už budou zpátky ve vitríně.

Chystáte nějaké další nové exponáty, které by mohly být podobným lákadlem jako zmíněné hodinky?

Aktuálně platí, že hlavním exponátem je maketa letounu Junkers F13, která má v tomto prostoru významnou symboliku. Doplňují to zmíněné kapesní hodinky Tomáše Bati, které opět upozorňují na téma Tomáš Baťa a čas, což ostatně reflektujeme také v aktualizovaném prohlídkovém okruhu. Památník je sám o sobě perla, je to exponát a umělecké dílo, které obstojí, aniž bychom na něj museli roubovat další předměty.

Ve středu 3. dubna si připomeneme výročí narození Tomáše Bati. Chystáte na tento den nějakou speciální akci?

Program Památníku pravidelně reflektuje významná výročí spojená s Tomášem Baťou. Ať už jsou to narozeniny nebo úmrtí. V tyto dny nabízíme bezplatné komentované prohlídky. Návštěvníkům však doporučujeme si udělat rezervaci, protože lze očekávat větší zájem. Rezervaci mohou provést už nyní na našich webových stránkách, nebo nám mohou napsat či zavolat.

Zlín byl vždy o krok napřed. Proč by tedy nemohl mít nejvyšší budovu v Česku?

Zlínsko

Co by měl památník návštěvníkům sdělovat, poté co absolvují prohlídku?

Návštěvníci se dozví o historii stavby, proč vznikla, jaký byl její účel na začátku, jak se proměňoval v čase, o Tomáši Baťovi, o Františku Lýdii Gahurovi a také o vývoji města Zlína. Po tomto informačním základu mají prostor, aby si budovu sami prošli a třeba popřemýšleli o otázkách, které je v průběhu výkladu mohou napadnout. Zážitek bude mít bezpochyby každý návštěvník.

Co si jako první vybavíte, když se řekne Tomáš Baťa?

Systém. To je to první. Kromě systematičnosti bych zmínila ještě pracovitost a schopnost maximálně využít dostupné marketingové kanály.

Koluje o něm také řada mýtů. Co se o Tomáši Baťovi říká, ale není to pravda?

Tomáš Baťa je opředen už mnoha legendami a je častokrát složité rozpoznat, co je pravda a co mýtus, který kolem něj vytvořilo tehdejší reklamní oddělení firmy Baťa nebo my sami. A asi ani nechci přispívat k šíření těchto mýtů. Návštěvníci se nás častokrát ptají, zda nemáme tip na nějakou knihu, odkud se mohou o Tomáši Baťovi dozvědět ucelené ověřené informace. A zjišťujeme, že ačkoliv jich je na trhu řada, tak zrovna taková knížka neexistuje.

Mohla byste i přesto nějakou doporučit?

Doporučuji Dějiny města Zlína, dvoudílnou publikaci od týmu historiků. Kniha je všeobjímající, vychází z kvalitních zdrojů a byla zpracována profesionálním badatelským přístupem.