Nebe se pomalu zatáhlo a šedivé mraky jako by říkaly, že i nebe pláče nad zmařeným lidským životem. Výzva zlínského hokejového fanklubu na poslední sbohem s hokejovou ikonou oslovila přibližně patnáctset lidí. Jeho členové na jeho počest zorganizovali pochod vedoucí z náměstí Míru podél tržnice až k zimnímu stadionu Luďka Čajky.

„Chceme uctít jeho památku a rozloučit se. Tohle je pro mě povinnost,“ říká mi pohnutým hlasem člen funclubu Tomáš Polčák, který přišel s myšlenkou velkého rozloučení jako první. Podle dalšího člena Petra Lečbycha chtějí takto vyjádřit podporu Rachůnkově rodině.

„Zároveň mu chceme poděkovat za to, co dokázal jako člověk, hokejista, reprezentant,“ dodává.

Někdo na náměstí přichází oblečený jako na metalový koncert, někdo v konfekčním černém obleku či kostýmku a někdo jednoduše v dresu zlínských hokejistů. Ač jsou si všichni navzájem nepodobní, na cestu vyrazí svorně jako jeden muž. Řada z nich vztyčí černé vlajky. V popředí nesou fanoušci transparent se slovy Karle sbohem.

V průvodu jsou s rodiči tříleté děti na kočárku, náctiletí fanoušci i dospělí. Přestože se navzájem mnohdy neznají, zavládne mezi nimi zvláštní spojení. Svorně pochodují centrem Zlína. V ruce nesou růže či svíčky Všechny pojí myšlenka na Karla Rachůnka.

„Atmosféra na mě působí šíleně depresivně,“ svěruje se mi cestou Beáta Jarcová ze Zlína. Spolu s davem postupuji podél tržnice. Před celým průvodem jde police, která dává pokyn autům, aby zůstala na místě. Fanoušci mají volnou cestu a s požehnáním policie přechází silnici na červenou.

„Až z toho mrazí,“ pomyslím si, když vidím ty stovky lidí, které se valí Zlínem jako lavina. Přestože nejsem hokejový fanoušek, i na sobě začínám cítit zvláštní pocit sounáležitosti. A nejsem očividně jediná.

„Ve vzduchu jsou silné emoce. Mám z toho husí kůži, říká mi fanynka ze Slušovic Eva Bartoňová.

Když dorazíme až k zimnímu stadionu, nastává minuta ticha. Lidé se snaží protlačit dopředu, aby mohli před stadionem položit květiny a zapálit svíčku, kterých je na pietním místě už stovky. Jejich plameny plápolají navzdory ostrému větru.

Ti, kterým se nepodařilo prodrat, až dopředu alespoň svoji svíčku posílají dopředu po někom dalším. V záplavě květin je i množství plyšových zvířátek a hokejové šály.

Když do ticha začne znít píseň kapely Queen We are the champions, začinají všichni spontánně tleskat. Přidávají na intenzitě. Napětí roste. Každý se však s emocionálně silným okamžikem vyrovnává po svém.

Někomu kanou po tváři slzy a s mírnými rozpaky si je pokradmu otírá, jiný zase pláče na plno a bez ostychu. Chce to panáka a ne jednoho,“ozve se od čtyřicátníka stojícího kousek ode mě. Lidé postupně míří také do vestibulu stadionu. Své poslední sbohem chtějí zapsat i do pamětní knihy.

„Diky hokeji zapomínám na starosti. Děkuji. Odpočívej v pokoji,“ píše jeden z fanoušků. S touto myšlenkou pomalu opouštím stadion a spolu se mnou i další fanoušci. Řada z nich však na místě zůstává. Vnitřně se rozloučit totiž potřebuje každý jinak.

Související články:

Rachůnek: Velké srdce, miloval hokej

Ze Zlína až za zlatem. Karle nezapomeneme…

Zahynul Karel Rachůnek, Zlínsko smutní