Počít dítěte je v dnešní době velký problém v celé euroamerické civilizaci. Dokonce černošské ženy bez problému přijmou vajíčko od bílé dárkyně. Bez pomoci doktora neotěhotní každý čtvrtý pár. 25 procent párů, které se o miminko snaží, pak skončí v rukou lékaře.

„Ne všechny páry potřebují přímo umělé oplodnění, ale minimálně vyšetření, upravení životního stylu, hormonální léčbu pro pacientku, nebo speciální léčbu pro muže,“ říká specialista na asistovanou reprodukci a ředitel zlínské Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie David Rumpík. Jeho „dítě“ běhá dokonce i na Havajských ostrovech.

Jaké jsou zásadní důvody neplodnosti párů?

Těch je mnoho. Je to padesát na padesát po ženy i muže. Navíc se ale příčiny ze strany muže a ženy kombinují.

Proč to tak je?

K neplodnosti přispívají civilizační faktory, kvalita ovzduší, stravy a vody. K tomu se již dlouhá léta zhoršuje kvalita spermií mužů. Během posledních padesáti i sto let každoročně klesá pohyblivost a počet spermií v populaci mužů.

Jde o celosvětový problém?

To nikdo neví. Vyšetření se dělají jen u mužů z euroamerické civilizace, což jsou vyspělé země na zeměkouli. Nikdy ještě nebyly udělány studie, jak vypadají spermiogramy Afričanů, nebo mužů jiných zemích třetího světa. Ale vzhledem k počtu lidí, které tyto kontinenty produkují, se domníváme, že tam žádný zásadní problém nebude. Je to daň za náš způsob života, který je plný stresu, škodlivin a nekvalitních potravin.

Hraje zde roli i věk prvorodiček?

Rozhodně. Oddalování doby početí prvního miminka je zcela zásadní problém. V České republice ale i Evropě ženy toto rozhodnutí neustále posouvají.

Kdy je ideální doba na příchod prvního dítěte na svět?

Ta, která tady byla před sto lety. Takže kolem dvacátého roku života ženy. Což je v dnešní době naprosto nereálné. Ve dvaceti je velká většina holek na vysoké škole. Hranici jsme se skřípěním zubů tedy posunuli na dobu mezi dvacátým a pětadvacátým rokem. Ale ukazuje se, že i to je nereálné. Dívka opustí vysokou školu nejdříve v pětadvaceti. Často nemá kluka, práci ani domov. Ale má před sebou neskutečnou šíři možností, jak s životem naložit. Cestovat, podnikat, užívat si mládí i život.

A to je chyba?

Ano, to je ta největší chyba, která se děje. V dnešní době mají ženy děti až po třicítce. V roce 2017 jsem dosáhli smutného čísla věkového průměru rodičky: více než třicet let. To je nejhorší číslo od doby Marie Terezie, kdy jsme ještě byli součástí Rakouskouherské monarchie.

Jak dlouho se páry snaží o početí miminka, než přijdou k vám?

Za zlomový bod považujeme 12 měsíců. Pokud se páry opravdu snaží a žena má stálého partnera. U žen nad pětatřicet let je ale interval zkrácen na půl roku. Následně doporučujeme vyšetření rezervy vaječníků a spermiogram partnera v centru reprodukční medicíny.

Jaké jsou první kroky léčby neplodnosti?

První krok řeší žena u svého gynekologa formou plodných dnů, případně podpůrných léků. Druhým stupněm je pak inseminace, kdy se partnerovy spermie zavádějí ženě do dělohy. To už probíhá na specializovaném pracovišti. Úspěšnost není úplně vysoká, něco mezi deseti až patnácti procenty otěhotnění na jednu inseminaci. Žena musí mít průchodné vejcovody a muž nízkou poruchu spermiogramu. Pokud je porucha zásadní, tak je metoda zbytečná a neměla by žádný efekt.

Jaký je nejkomplikovanější postup asistované reprodukce?

Nejsložitější způsob léčby je in vitro fertilizace, neboli IVF. Česky umělé oplodnění, nebo také mimotělní oplodnění. Žena se připraví pomocí stimulační léků, získáme větší množství vajíček a ty odsajeme. V ten stejný den a hodinu poskytne partner spermie a vajíčka se jimi oplodní. Pokud má muž dobré spermie, tak se nechají vajíčka a spermie kultivovat ve zkumavce.

Proto se také říká děti ze zkumavky. Někdy to ale nestačí, že ne?

Pokud má muž nějakou výraznější poruchu, což je v dnešní době až u 80 procent mužů, tak se spermie vezme do mikropipety a při velkém zvětšení se vloží přímo do vajíčka pomocí mikromanipulačních technik. V dnešní době je až 80 procent zákroků s touto metodikou.

Jak dlouho se kultivuje vajíčko se spermií mimo tělo ženy?

Pět dní. Po této době se do dělohy ženy zavádí ideálně jedno embryo. Dříve jsme zaváděli dvě, někdy i tři. V dnešní době u žen pod třicet pět let zavádíme v prvních dvou cyklech vždy jedno embryo, při zavedení dvou riskujeme dvojčata.

Jednu dobu se rodilo hodně dvojčat. Jak je to nyní?

Podařilo se nám narození dvojčat v České republice výrazně snížit. Pomohly nám v tom i zdravotní pojišťovny, které pacientkám, které si nechají zavést v prvních dvou cyklech jen jedno embryo, hradí čtyři cykly. Vznik komplikací při těhotenství s dvojčaty je důvod, proč se těchto těhotenství tak bojíme. Mohou se narodit předčasně, mohou být nezralé, nedonošené, poškozené. Těhotenství dvojčat je mnohem složitější, může být ohrožující jak pro matku, tak i pro děti. Proto jejich počty klesají, na naší klinice jsou již pod pět procent.

Embrya, která se v jednou cyklu do dělohy nezavedou, mrazíte a jsou využita při dalším cyklu. Která přežijí, jsou většinou velice silná. Nemůže tímto vzniknout nová metoda selekce nejsilnějších embryí?

Před pár lety selekce embryí nebyla možná. V dnešní době je kultivace embryí pětidenní oproti dřívější třídenní. Za tři dny jsme získali pouze osmi buněčná embrya, ale bylo jich třeba i osm. Pro zavedení do dělohy jsme je vybírali pouhou náhodou. A pokud se zamrazila a pak rozmrazila, tak přežila jen ta nejkvalitnější. V současnosti kultivujeme embrya do pátého dne, do stádia blastocysty. Do tohoto stádia se jich vykultivuje zhruba 25 procent. Zbytek během vývoje zanikne.

Máte nějaké nové metody?

Novinkou je kultivace embryí pod kamerovým systémem. Každých deset minut udělá kamera snímek. Pak si můžeme pustit časosběrný snímek a embryologové tak vidí vývoj embryí a mohou posoudit, zda odpovídají normě. Dokážou touto metodou zjistit, která se vyvíjejí abnormálně a to pak nedoporučí k přenosu do dělohy.

Jaká embrya mrazíte?

Mrazíme už pouze blastocysty, tedy pětidenní embrya z pětistupňové klasifikace od jedné do pěti vždy ty s nejvyšším hodnocením. Používáme metodu ultrarychlého mražení a dosahujeme téměř stoprocentní úspěšnosti rozmrazení blastocyst. Pokud jste zmiňovala, že by se všechna embrya mrazila, tak to je určitě trend budoucnosti. Jsme totiž u embrya, dříve než ho zavedeme do dělohy, schopni udělat biopsii. Vezmeme buňky z části embrya, ze které bude placenta, ne plůdek. Genetické vyšetření ale trvá několik dní, takže všechna embrya se musí po jednom zamrazit. A pak vybereme pouze ty se správnou genetickou výbavou. Příroda je v tomto smyslu samoregulující: nevhodná embrya se pak neuchytí. Takže pomocí této metody lze udělat selekci. Je ale velmi drahá a není tak vhodná plošně pro všechny pacienty. Pojišťovny ji hradí pouze v případě genetických poruch v rodině.

Mohou si tak rodiče na základě genetického vyšetření vybrat pohlaví dítěte, nebo dokonce zda bude mít modré oči a blond vlásky?

Barva očí není geneticky vázána na jeden gen. Naštěstí to takto nejde. Barva vlasů, výška, váha, to jsou faktory nediagnostikovatelné geneticky. Zda má dítě chromozom X nebo Y, to je nejjednodušší výsledek genetického testování,. Ze zákona ČR však jasně plyne, že je zakázána selekce pohlaví. Jde to pouze v případě, kdy je nějaká nemoc na pohlaví vázána. Jako třeba hemofilie, která se váže na pohlavní chromozomy. Z indikace genetika je pak možné rozhodnout, zda to bude kluk nebo holka. Z laboratoří pak přichází informace, zda chromozomy XY jsou v pořádku nebo ne.

Z jaké nejexotičtější destinace k vám páry přijeli?

Až z Havajských ostrovů. To už je exotika. Když ve filmech slyším ´aloha´ a vidím tance hula hula, tak si uvědomím, že tam chodí děťátko, které bylo počato ve Zlíně. Hodně pacientů máme ze Spojených států. A druhou exotickou zemí je Austrálie. Australanka tady byla velice spokojená a líbilo se jí tady natolik, že nám posílá svoje kamarádky.

Týká se problém snížené schopnosti početí dětí i lidí z jiné než bílé rasy?

Není to vázáno na rasu. Týká se to v Evropě všech etnik. Problémem někdy bývá, pokud pacientka potřebuje darovaná vajíčka. Poskytnout vajíčka jiné než bílé rasy zatím neumíme. Vajíčka černošky tady ve Zlíně zatím nemáme.

A jak tento problém tedy řešíte?

Černoška, nebo mulatka se musí rozhodnout, zda akceptuje bílé vajíčko. V dnešní době, kdy spolu žijí smíšené páry, to už ale takový problém není. Černé ženy akceptují bílé vajíčko a v multikulturním, například francouzském, světě toto vůbec neřeší.

MUDr. David Rumpík, Ph.D.

Narozen v roce 1970

Absolvoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně

V roce 1997 složil atestaci a získal Specializaci v oboru gynekologie a porodnictví prvního stupně

Od roku 2009 je držitelem Specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře v oboru gynekologie a porodnictví (MZ)

V roce 2011 složil atestaci v oboru Reprodukční medicína

V letech 1994-2000 pracoval ve Fakultní nemocnici Brno, II. gynekologicko–porodnická klinika, oddělení asistované reprodukce CAR II

V roce 2001 založil Kliniku reprodukční medicíny a gynekologie Zlín, kde působí jako ředitel a IVF specialista

Od roku 2013 předseda Sekce asistované reprodukce České gynekologicko-porodnické společnosti ČLS JEP

V roce 2018 získal doktorát (Ph.D) v oboru Gynekologie a porodnictví na Lékařské fakultě Masarykovy Univerzity v Brně (Dizertační práce s názvem „Etické a právní aspekty náhradního mateřství“)

Ve své odborné praxi se již 26 let věnuje léčbě neplodnosti metodami asistované reprodukce včetně programů darování a náhradního mateřství. Od července 2009 byl za Českou gynekologicko-porodnickou společnost členem komise pro náhradní mateřství zřízené při Ministerstvu spravedlnosti. Patří mezi průkopníky náhradního mateřství v České republice, ve svém centru asistované reprodukce otevřeně umožňuje pacientům léčbu neplodnosti v cyklech náhradního mateřství. Spolupodílel se na zpracování oficiálního stanoviska SAR ČGSP v otázce náhradního mateřství.