„Jako první – poté, co pozdraví bustu Karla Zemana – mohou návštěvníci vidět kabinet filmové historie. Dostanou zde kompletní informace o historii ateliérů i osobnostech, které zde pracovaly,“ říká Eva Králová, která se hned za vstupní branou ujímá jedné ze skupin návštěvníků, aby ji provedla areálem.

Navštívit v něm lze i dvě kina, multimediální expozici Filmový uzel, výstavu historické filmové techniky či místní Creative Hill College – Střední školu filmovou.

Během roku stavba i první film

Před kabinetem filmové historie „předává“ Eva Králová návštěvníky svému kolegovi Jaromíru Hasoňovi, který hostům připomene začátky zlínských ateliérů. „Jan Antonín Baťa s architektem (Vladimírem) Karfíkem a dalšími spolupracovníky si v roce 1935 tuto lokalitu vybrali proto, že byla dál od centra města. V té době se filmové ateliéry stavěly v klidových zónách, aby se tam dalo pracovat se zvukem,“ vysvětluje Jaromír Hasoň.

Rekonstrukce tržiště "Pod Kaštany" přesune dočasně zastávku Náměstí míru
Důležitá zastávka v centru Zlína bude dočasně přemístěna

Stavět se na Kudlově začalo počátkem roku 1936. První budovou byl velký filmový ateliér do dnešních dní přezdívaný stodola. Už létě roku 1936 vznikl ve Zlíně první kompletní film.

„Ta rychlost byla obdivuhodná. Pro srovnání barrandovské studio se začalo stavět v roce 1931, točit se zde ale začínalo až v roce 1934,“ připomíná Hasoň předtím, než příchozí pozve do kabinetu filmové historie.

Legenda Ferda Mravenec

Tady jsou ve velkých prosklených vitrínách vystavené artefakty reprezentující mimo jiné to, co filmové ateliéry ve Zlíně zřejmě proslavilo nejvíce – animovaný i hraný film pro děti a mládež. Nemůžou chybět například postavičky známé dvojice nešiků Pata a Mata nebo originální figurka Ferdy Mravence, kterému pro film vdechla život Hermína Týrlová.

„Zdejší studio jí umožnilo splnit její sen – první loutkový film v Československu. Hermína si koupila autorská práva od (Ondřeje) Sekory. Při filmování Ferdy Mravence se musela vypořádat s některými problémy, protože vyšlapávala cestu.

Nevědělo se například z čeho a jak udělat kostru loutky. Nejprve používala drátěnou kostru, kterou oblékla. Při manipulaci se ale dráty lámaly. Takže vyvinula kostřičky s klouby, které se při klasické animaci používají dodnes,“ prozrazuje Jaromír Hasoň.

Soutěž v pojídání halušek.
Půl kila halušek s brynzou. Maxijedlík je na Valašsku spořádal v mžiku

Významná část expozice v kabinetu filmové historie je věnovaná další filmařské legendě – režiséru Karlu Zemanovi. Byly to právě zlínské ateliéry, kde vznikaly jeho slavné filmy Cesta do pravěku, Baron Prášil, Vynález zkázy a další.

Zachránci starých filmů

Z kabinetu historie pokračuje exkurze do filmových laboratoří, které fungují stále už od roku 1937. „Tady se veřejnost běžně podívat nemůže,“ připomíná Eva Králová, která se dnes ujala role průvodkyně. Jinak jsou jejím pracovištěm právě filmové laboratoře. Hlavní činností zde je záchrana a restaurování starých filmů a jejich kopírování pro další uchování.

„Z archivu nám například pošlou starý film, smrštěný, polámaný, poničený. My jej odplísníme a připravíme k výrobě. Pokud to tedy jde. Některé filmy jsou v takovém stavu, že už se zachránit nedají. Připravený film pak zkopírujeme na nový filmový pás, který už je dnes nehořlavý, bytelný, z polyesteru. Přežije nás všechny,“ říká Eva Králová.

Sama se díky zakázkám od Národního filmového archivu či Slovenského filmového ústavu dostala k velmi vzácným filmovým záznamům. „Osobně jsem v ruce držela třeba příjezd Tomáše Garrigue Masaryka do vlasti či pohřeb Milana Rastislava Štefánika,“ jmenuje některé rarity.

Řidič autobusu. Ilustrační foto
Chybí řidiči, lákají je na bonusy. Schyluje se ke katastrofě ve veřejné dopravě?

Další zastávkou na prohlídkové trase je už výše zmíněný velký filmový ateliér – tedy nejstarší budova v areálu z roku 1936. Nyní přešel do rukou domácích filmařů ze společnosti Kouzelná animace, kteří jej nyní rekonstruují a budou využívat k natáčení.

„Ve velkém ateliéru se natáčela většina filmů – ať už baťovských reklam či filmů ze zlaté éry zlínského studia, jako byly celovečerní filmy pro děti a mládež a samozřejmě filmy Karla Zemana,“ připomíná hlavní organizátorka dnů otevřených dveří Markéta Pášmová.

Sama je s kudlovskými ateliéry také pevně spjatá – působí jako umělecká ředitelka Zlínského filmového festivalu. „Mám to velké štěstí, že jsem tady vyrostla. Moje rodina tady pracovala, můj dědeček byl filmový režisér (Josef Pinkava). Prožila jsem tady své dětství, osobně jsem znala Karla Zemana, Hermínu Týrlovou, všechny ty legendy, které tady byly,“ říká Markéta Pášmová.

Připomíná, že Zlín byl vždy také trochu úkrytem. „Za komunismu tady byli přesunuti režiséři, kteří měli problémy s režimem. Například František Vláčil, který tady natočil film pro děti a mládež Pověst o stříbrné jedli,“ připomíná Pášmová.

Během válečných let se zase ve Zlíně vyráběly filmy pro německé firmy. „Pracovalo tady hodně lidí a díky tomu se vyhnuli totálnímu nasazení,“ poznamenává Pášmová.

Mezigenerační setkání.
Mezigenerační setkání. Mezi seniory zamířily děti, vnoučata a pravnoučata

Také filmové festivaly měly podle ní ve Zlíně tradici už dříve, než vznikl ten současný. „Máme teď šedesátý první ročník, ale už v roce 1940 a 1941 se konaly Filmové žně, což byl obrovský svátek českého filmu. Jezdily sem všechny tehdejší prvorepublikové hvězdy jako Adina Mandlová, Oldřich Nový, Teodor Pištěk.

Filmové žně se konaly zde, protože Zlín je odlehlá oblast a německé oko sem úplně nedohlédlo. Byl to jakýsi manifest filmařů či kulturní veřejnosti proti Německu,“ říká Markéta Pášmová.

Po roce 1948 se pak ve Zlíně konaly festivaly pracujících.