Marie Martykánová, 59 let, historička, Uh. Hradiště: Mnoho jsem o ní slyšela od svých rodičů a prarodičů. Podle nich byla velkou loupeží za bílého dne a velkým podvodem na občany Československa.

Zdenka Konečná, 78 let, důchodkyně, Vizovice: Jako na velký podvod na lidi. Měla jsem vyděláno teprve několik prvních výplat, takže mě to nepostihlo jako lidi, co přišli o celoživotní úspory.

František Míča, 85 let, důchodce, Otrokovice: Říkalo se to už pár dní předem. Jenže lidé nevěděli, čemu věřit. Nakonec někteří skupovali, co se dalo. Obchody byly úplně prázdné.

Jarmila Lungová, 69 let, důchodkyně, Kroměříž: Byla jsem ještě docela malá. Ale pamatuji si, že jsme měli místo a materiál na stavbu domu, tím dnem ale přišel otec o úspory, takže ze stavby sešlo.

Petr Orság, 75 let, důchodce, Vsetín: Byl jsem ještě malý kluk. Ale pamatuji se, že jsme měli jet na výlet do Tater a naši řekli, že nemůžeme nikam jet, protože už nemáme peníze.

Stanislav Tomanec, 86 let, důchodce, Vsetín: Mnoho peněz sice tehdy nebylo, ale i tak moji rodiče hodně nadávali. Ti, co měli nějaké úspory, kvůli reformě o hodně přišli.

Anna Lašáková, 75 let, důchodkyně, Uh. Hradiště: Vychovávali mě dědáčci, kteří před reformou prodali krávu. Za peníze chtěli opravit domek. Nepovedlo se.

Antonín Kusák, 79 let, důchodce, Kroměříž: Dobré to nebylo, protože lidé měli dost našetřeno. Prezident říkal měna nebude, a pak do rána pivo stálo 150 korun.

Milan Košar, 70 let, důchodce, Kroměříž: Byla to zlodějna. Se sestrou jsme měli úspory, pojištění a o všechno jsme přišli.

Bohdan Václavík, 83 let, důchodce, Slušovice: Vždy se mi vybaví, jak nám lhali. Jeden den prezident ujišťoval, že je to výmysl, druhý den to byla realita.

Jaroslav Flašar, 90 let, důchodce, Kroměříž: Měnová reforma, to už je pro mě dávno, to už jsem radši zapomněl. Moc si už nepamatuji, že by se nás to nějak dotklo.

Jarmila Němcová, 72 let, důchodkyně, Vizovice: Rodiče se o tom bavili pořád. Nevěděli, jestli to je fáma, nebo ne. Taky se říkalo, že každou chvíli vypukne válka.

Iva Blažková, 73 let, důchodkyně, Vsetín: Rodinu to moc nezasáhlo, žili jsme skromně. Ale pro některé sousedy to byla rána.

Lubomír Oravec, 78 let, důchodce, Vsetín: Bylo to nemilé. Já jsem byl tehdy poslední rok v učení. Pamatuji se, že můj bratr tehdy přišel o peníze.

Stanislav Daněk, 75 let, důchodce, Salaš: Otec měl velkou částku na vázaném vkladu, o niž přišel. Strýček seděl u sporáku a pálil jednu stovku za druhou.

Václav Pecka, 75 let, důchodce, Modrá: Rodičům tehdy padly peníze na vázaných vkladech. Jedna statkářka v nedaleké vesnici se po reformě oběsila.

Lubomír Ježek, 90 let, důchodce, Kroměříž: Nemám na reformu dobré vzpomínky. Vzali mi hodně a nikdy jsem z toho nic neměl.

Josef Matůš, 77 let, důchodce, Vsetín: Hodně peněz, které ztratily hodnotu, měli třeba ve Valašských Kloboukách. Viděl jsem jich ve vodě pod mostem vyhozený plný kufr.

Alois Cablík, 85 let, důchodce, Babice: O měnové reformě se už před ní mezi lidmi šuškalo a obchody zely prázdnotou. Bralo se to jako velká zrada.

Františka Bartková, 68 let, důchodkyně, Otrokovice: Byla jsem ještě malá, ale vybavuji si, jak byli rodiče nešťastní. Se sestrou jsme si mohli s některými bankovkami i hrát. Peníze ztratily cenu.

Marta Dobřanská, 83 let, důchodkyně, Fryšták: Pamatuji si mezi lidmi velké naštvání. Nebylo to spravedlivé. Nejlepší kurz měli straníci.

PENÍZE. O většinu svých úspor přišli obyvatelé Československa 1. června 1953. Přestože tehdejší prezident Antonín Zápotocký ještě 29. května veřejnost ujišťoval, že měna je pevná a měnová reforma nebude, hned další den předseda vlády Viliam Široký oznámil, že stávající bankovky budou platit jen do konce měsíce. Měnovou reformou československé koruny se tehdejší komunistická vláda snažila dosáhnout znehodnocení měny, vypořádat se s přídělovým systémem a zastavit černý trh. Důsledkem bylo však znehodnocení úspor, propadnutí vkladů a pokles životní úrovně obyvatel. Většina peněz v hotovosti se měnila v poměru 50:1. Vklady u peněžních ústavů do 5000 Kčs včetně byly přepočítávány v poměru 5 Kčs starých peněz za 1 Kčs nových peněz, vyšší vklady do 10 000 Kčs už v poměru 6,25:1, vklady do 20 000 Kčs v poměru 10:1, ty do 50 000 Kčs 25:1 a vyšší v poměru 30:1. Právě tento krok většina obyvatel pochopila jako velkou krádež, tím spíše, že členové komunistické strany dostali často lepší kurz, který navíc nebyl vázaný na výši částky. V některých městech došlo po reformě k nepokojům. Nejhůře dopadla měnová reforma na drobné živnostníky, kteří přišli o kapitál potřebný k podnikání. Dalším důsledkem měnové reformy bylo také svázání kurzu československé koruny a sovětského rublu, který premiér Široký považoval za nejpevnější měnu světa. Bohužel zakrátko došlo také v SSSR k měnové reformě. Navíc nebyl sovětský rubl volně směnitelný a platil pouze v zemích tehdejšího východního bloku. V Československu byly s měnovou reformou zavedeny i dvě mince se zcela novou nominální hodnotou tříkoruna a pětadvacetikoruna. Tyto mince byly do českého peněžního systému uměle zavedeny podle sovětského vzoru a nikdy se příliš neujaly. Po několika letech je nahradily obvyklejší dvoukoruny a dvacetikoruny. Nově používané peníze byly vyrobeny v SSSR a samotná produkce přišla Československo na sedmadvacet milionů nových korun. Zdroj: wikipedia.org