Jde o soutěž, při níž si nejeden závodník sáhne na vlastní dno a kde i přítomní zdravotníci mají plné ruce práce mnohdy i s oživováním účastníků. Šestačtyřicetiletý Josef Vlk ukázal i svým daleko mladším kolegům, že 
i v jeho věku se dají lámat rekordy.

Čtyři náročné disciplíny zvládají soutěžící uběhnout až v neuvěřitelných časech pod deset minut, ti nejlepší i pod hranici sedmi minut. Josef Vlk to zvládl v čase 07:16 a zvítězil tak v kategorii nad pětačtyřicet let. Hodně vysoko se ale umístil i celkově, mezi všemi soutěžícími obsadil 12. místo ze 131 zúčastněných. „Tohle místo mě skutečně těší, protože jsem za sebou nechal daleko mladší kolegy," poznamenal Vlk.

Soutěže v náročnosti se pro něj staly prakticky denním chlebem. Když jej však před osmi lety kolega poprvé přemluvil, aby se něčeho podobného zúčastnil, nechtěl po odzkoušení jednotlivých disciplín o TFA už ani slyšet. „Jde o mimořádně těžký závod. Každý z nás si tam sáhne na své dno. Tady rozhoduje nejenom síla, ale i vytrvalost, vůle a hlavně srdce bojovníka," vyjmenoval Josef Vlk.

Nejenom on, ale i jeho kolegové se již několikrát dostali na hranici svých sil, kdy je pak doslova křísili zdravotníci. „Nejtěžší je ta poslední disciplína, výstup na výškovou budovu. Ta je pokaždé jinak vysoká, na mistrovství v Německu to bylo patnáct pater. Nepřál bych vám pohled na některé kluky v cíli. Nebývá to mnohdy nic příjemného. Proto je u toho vždy řada zdravotníků," podotkl hasič.

Při závěrečné disciplíně je prý nejdůležitější hlavně nezastavit a nedívat se nahoru. „Protože ve chvíli, kdy bych se podíval a zjistil, že jsem teprve třeba v šestém patře a dalších pětadvacet mám před sebou, tak bych to nedal. Ale je fakt, že někdy už jsem měl skutečně namále," připustil Vlk. I jeho dokonce jednou museli z výškové budovy snášet dolů. Vyčerpal se totiž tak, že se nemohl ani postavit na nohy.

Soutěž se podobá skutečnému zásahu

Proč tohle všechno ale hasiči vůbec podstupují? Protože je to příprava na jejich pracovní realitu. „Ta soutěž není až tak odlišná od našich skutečných zásahů. Spíše je simuluje," vysvětlil.

Není tedy ani třeba se na soutěž TFA nějak speciálně připravovat. Každý zásah je pro hasiče svým způsobem trénink. „Spíše se udržuji po celý rok v kondici. Jsem takový sportovec-amatér, v létě jezdím na kole, hraji fotbal, 
v práci máme také k dispozici posilovnu," vyjmenovává Josef Vlk.

Často jej zejména řidiči mohou potkat u Řetechova, kde si cvičně vyběhává kopec, který má čtrnáctistupňové stoupání. Na rozdíl od soutěže ovšem bez zásahové uniformy a kyslíkové lahve. I když tu by prý někdy i potřeboval, jaký to bývá občas adrenalin. „Už mě tam několikrát málem srazilo auto, a také se mi podařilo vyplašit divočáky," zasmál se hasič. „Ne skutečně, je jedno, jestli běžíte s výbavou nebo bez ní. Navíc si neumím moc představit, že bych veřejně běhal v plné polní. To by asi vypadalo poněkud zvláštně," smál se opět Vlk a hned dodal: „Sice jsem to kdysi zkoušel 
s těžkým batohem, ale nakonec jsem od toho upustil. Při závodech vás hodně nabudí nejenom diváci, ale i soupeř, protože všechny disciplíny se odehrávají ve dvou."

V čem tkví jeho evropský úspěch, to se prý těžko určuje. „Zřejmě na to má podíl zkušenost. Za ty roky už znám velice dobře své tělo a vím, jak se chová v extrémních situacích. A především si v sobě udržuji vnitřní klid," přibližuje Josef Vlk.

Selhala kolena

Ani jeho tělo ovšem není stroj a extrémní sportovní výkony se na něm podepisují. „Občas už mě pěkně pobolívají kolena. Právě teď v Německu jsem se chtěl zúčastnit i štafetového závodu. Princip je stejný, jen tvoříte skupinu 
a na starost máte jenom jednu část závodu. A tady jsem se bohužel asi připravil o bronz, protože mě rozbolelo koleno 
a nešlo to," přiznal hasič.

I tak se ale může za svou závodní kariéru pochlubit řadou dalších úspěchů. Nejenom ve vitríně zlínské hasičské zbrojnice, ale i doma se mu lesknou takové skvosty, jako zlatá medaile ze Světových policejních a hasičských her z roku 2009 ve Vancouveru, stříbro z New Yorku 2010 a 2011 či týmový bronz na hrách, které pořádala Jižní Korea. Výčet ocenění navíc zřejmě není konečný. „Ještě bych se chtěl zúčastnit Hasičských a policejních her, které budou příští rok v Irsku," prozradil plány Vlk.

A jestli někdo čeká, že teď přijde obligátní dovětek „a pak tuto sportovní kariéru pověsím na hřebík", tak je na omylu. „Nejsem Hašek, abych oznámil konec a za dva roky zase hlásal návrat," rozesmál se opět hasič. „Prostě dokud mi zdraví a nohy slouží a dokud budu cítit vnitřně, že na to mám, tak v tom budu pokračovat. A letos to zatím jde," uzavřel s úsměvem.

Jak vypadá soutěž TFA:

Skládá ze čtyř disciplín:

běh s těžkými gumovými požárními hadicemi a proudnicí na osmdesátimetrovou vzdálenost
překážkový běh, který zahrnuje několik úkolů. Nejprve údery kladivem v hammer boxu, překonání asi třímetrové bariéry, přenos osmdesátikilové figuríny, přenášení plných barelů
lezecká disciplína, v níž musí hasič vyšplhat po lešení a vytáhnou plné barely vody či písku pomocí lana
běh do patnáctého patra nemocniční budovy za plného provozu mezi doktory a pacienty
To vše navíc v plné hasičské výstroji, s kyslíkovou lahví na zádech, tedy se zátěží, která má něco kolem třiceti kil.