Nic jí ve vesnici nechybí, je tam spokojená, tedy až na pár maličkostí. „Neměnila bych, je tu živo, lidé se tady navzájem tolerují," zhodnotila Karla Hrabcová. V poslední době ji akorát trápí lidé, kteří se přistěhovali do obce z měst. Narušují prý tamní zavedený vesnický klid.

„Nikdy jsem však nezvažovala odstěhování, leda tak do domova pro seniory," zasmála se Karla Hrabcová. Nad komplikovanou dopravou do okolních měst si nestýská, má totiž auto, které využívá.

Pro starostu Žlutavy Stanislava Koláře, který šéfuje obci už druhé volební období, je však doprava z obce do okolí velkým problémem. Dá se říct, že jedním ze dvou hlavních. Už několik let se snaží o nápravu.

„Pro některé naše obyvatele je to, jak slyším, problém. I já cítím, že ta dostupnost seniorů k lékařům či pro maminky, co nemají auto, je problém," posteskl si starosta obce. Na zlepšení dopravní obslužnosti prý ale pilně pracují, protože logiku to má.

„Asi čtyři kilometry odsud jsou Napajedla, dva kilometry Otrokovice, dva kilometry Kvítkovice, zhruba šestnáct kilometrů pak Uherské Hradiště. Máme návaznost na okresní města," poukázal místostarosta obce Petr Mišurec. Do obce zajíždí hodněkrát ČSAD Vsetín.

Druhým největším problémem obce je pak prý její odkanalizování. „Z toho máme trošku i strach. Při našem deseti- či jedenáctimilionovém rozpočtu dát osmdesát milionů do čističky je nyní neřešitelné. Snažíme se proto získat dotaci," podotkl starosta Žlutavy.

Život v obci však její obyvatelé vnímají víceméně pozitivně. Vedením obce zmíněné problémy je netrápí.

„Žiji tu tak pětatřicet let. Myslím si, že život je tady stejný jako v každé jiné dědině. Ovšem je to tu lidštější. Chvíli je veselo, chvíli smutněji," zhodnotil osmapadesátiletý obyvatel Jiří Fürst. Omezenou autobusovou dopravu prý neřeší, používá osobní auto, což ale prý na druhou stranu není příliš ekonomické.

Jiří Fürst se do Žlutavy přiženil ze Zlína. Zda v obci nadobro zůstane, prý zatím netuší.

Z Otrokovic se pak před lety do Žlutavy přistěhovala nyní už třiačtyřicetiletá Dagmar Jahodová, kterou Deník zastihl na procházce se svým synkem v kočárku. Byla to prý náhoda, že v obci našli dům. Cíleně vesnici pro svůj další život s manželem nehledali. Chtěli ale bydlet v obci, a to z toho důvodu, aby to měli blíže do přírody a s dětmi mohli vyběhnout ven.

„Možností pro sport je tu poměrně hodně. A doprava? Pokud jsou lidé mobilní, tak tento problém neřeší. A my mobilní jsme," pousmála se Dagmar Jahodová, která coby kantorka působí v jedné z uherskohradiš­ťských škol.

Od narození pak v obci žije Anna Mišurcová. Nikdy prý neuvažovala změnit místo bydliště. Do města by ani navíc nešla. „V poslední době se sem přistěhovalo moc lidí z města, ale ještě pořád se tady žije pěkně," podotkla Anna Mišurcová.

Žlutava je jednou z nejmladších obcí ve Zlínském kraji. Založil ji majitel napajedelského panství Jan Rotal. Listina s letopočtem jejího založení se však nezachovala. Podle písemných pramenů se ale založení obce odhaduje v rozmezí let 1650 až 1680.

Starosta Žlutavy Stanislav Kolář je v jejím čele už druhé volební období. Radost má především z toho, že se do ní stěhují mladí lidé. Počet obyvatel se tak zvyšuje. Tomu také zčásti podřizují územní plán a také nové pozemky pro rodiny.

V obci funguje obchod, hostinec, základní škola s prvním stupněm, mateřská škola, sokolovna, mají tam zavedený vodovod i plynofikaci. Spádovou školou pro děti je škola v Napajedlech. Hodně však využívají také tu v Otrokovicích.

Nejvíce využívanou organizací ve Žlutavě je právě Sokol, tedy spíše tamní sokolovna. Tam se prakticky stále něco děje, její členové sklízejí úspěchy. Nejen ti pak v obci pořádají nejrůznější akce či turnaje.

Na nedostatek kulturního a sportovního vyžití si tak tamní obyvatelé nemohou v žádném případě stěžovat. Obec Žlutava se coby nováček v roce 2011 přihlásila do soutěže Vesnice Zlínského kraje. Získala tehdy třetí místo, tedy modrou stuhu za společenský život.

V roce 2012 se přihlásila podruhé a vyhrála první cenu, Zlatou stuhu. Dva roky se pak díky takovému úspěchu nemohou do soutěže přihlásit.

Žlutava v datech

1951 – První stopy osídlení katastru pocházejí ze starší doby kamenné, z doby posledního zalednění. V roce 1951 byl v okolí obce prováděn pracovníky Moravského muzea v Brně archeologický výzkum.

1650–1680 – Podle písemných pramenů se založení obce odhaduje v rozmezí let 1650 až 1680. Z vyprávění i z literárních pramenů je možné se dozvědět, že byla osazena odbojnými Valachy někde ze „Zálesí".

39 – Věkový průměr obyvatel Žlutavy je 39 let.

1931 – V tomto roce byla v obci zavedena autobusová doprava.

300 – Pozemky obce jsou povahy kopcovité, ležící v průměrné výšce 300 metrů nad mořem – zejména louky a pastviny.

Co jste možná nevěděli…

Žlutava leží na takzvané „Křižovatce regionů – Hané, Slovácka a Valašska". Do každého okresního města – Kroměříže, Uherského Hradiště a Zlína, je to ze Žlutavy zhruba dvacet kilometrů.

Nejstarší udržovanou tradicí v obci je mikulášský průvod, který v téměř nezměněné podobě přetrvává už zhruba dvě stě let.

a Od roku 1997 jsou zprávy občanům předávány prostřednictvím místního infokanálu kabelové televize a na webu.

Kroniku obce zpracovává průběžně místní kronikář. Netradičním způsobem zachycení života v obci je zpracování videokronik a sbírka starých fotografií.

Dominantou je ovocný sad, který staví svou činnost na pěstování původních odrůd – jabloně, hrušně, nektarinky, meruňky a slivoně.

POZNÁMKA JARMILY KUNCOVÉ

Vesnici za město nikdy nevyměním

Život na venkově, či ve městě? Neodmítám ani jednu z možností, ale venkov je mi bližší, asi jako košile než příslovečný kabát. V obci jsem vyrostla, žiji tam, ale měla jsem možnost vyzkoušet si také pobyt ve městě. Mohu srovnat život v rodinném domě a v tom panelovém. Město a obec je však o něčem jiném. V obci se lidé znají a když tam vyrostete, tak vám vesnice zkrátka přiroste k srdci. Nedávno mi chybělo pár korun k zaplacení účtu za nákup v našem obchodě, dostala jsem proto dlužný lístek na své jméno. To by se asi ve městě, kde vás chrání anonymita, nestalo. Účet byl potupný, já utíkala domů rychle pro peníze, přesto si bližšího prostředí vážím. Stejně tak mi je, byla a bude blízká Žlutava. Lidé v ní jsou příjemní, stejně tak zástupci obce. Ráda jsem tam strávila dvě a půl hodiny a cítila se jako doma. Děkuji všem, kteří mi tam věnovali čas.