Vzpomínáte si na ty krušné chvilky, kdy jste ve školní lavici zvažovali, zda napsat „s“, nebo „z“?

 Školáci mají dny nabité učením a kantoři plné ruce práce s opravováním písemek, které definitivně rozhodnou o pololetním prospěchu dětí.

Helena Uhříková zrovna důležitou písemku opravuje. Červenou propiskou odfajfkovává správné odpovědi, škrtá chyby a naznačuje správné odpovědi.

První třída Základní školy Jasenná s třídní učitelkou Mgr. Janou Kohoutovou.
Představujeme prvňáčky ze ZŠ v Jasenná a ZŠ v Trnava

„Třeba tady mají natvarovat slovo. V základu je kámen, takže přídavné jméno by mělo být kamenný. Ale většina dětí píše „kámenný“. Pak mají třeba utvořit náležitý správný tvar podle zadání.

Mají daný první pád jednotného čísla a jejich úkolem je dát ho do pátého či jiného pádu. A to je prostě pro ně problém, vyžaduje to vyšší míru tvořivosti,“ smutní na chvíli nad díly svých žáků Helena Uhříková. Děti někdy odpovědi tvoří s velkou fantazií.

Občas se i do prací promítá nářečí daného regionu, které je běžnou mluvou lidí. Namísto „já jsem“ děti automaticky píší „já sem“. A co známé „já su“? Minulost. „To je záležitost tak mojí generace. Dneska už to děti nepoužívají,“ usmívá se fryštácká učitelka.

I dnes je ale zapeklitým oříškem psaní ě- či -je- po souhláskách. Podle kantorky je to stále problematický jev a příslovečná španělská vesnice. Děti prý prostě musí vědět, že po předponě se vždycky píše „je“ a v ostatních případech „ě“, nebo po písmenku „p“ je vždycky „ě“.

„To si musí zapamatovat. Napadají mě slova jako oběd, objev, větrný, vědecký, objednávka,“ říká nad písemkami. Takové „s“ a „z“ prý dětem z fryštácké 5. B docela jde.

Pokud je ve třídě více děvčat, čeština jim jde lépe. Učitelka Helena Uhříková to má vyzkoušené. V takových případech je český jazyk na vyšší úrovni, kluci zase většinou bodují v matematice.

Ilustrační foto
Vypadnutý zub po čase popraská. Otrokovičtí gymnazisté poznávali vědu

„Spíše mě překvapí, co děti vymyslí. Třeba místo tvaru „o přátelích“ napíší „o přítlích“, nebo třeba „přeceda“ místo předseda. A často používají slova, co nejsou spisovná, ale hovorová, slyší je doma od rodičů…“ dodává.